Článek
Ta jasně ukazuje, že ani papežský pontifikát není zárukou striktního dodržování všech pravidel a že na Svatý stolec nemusí usednout jen zcela bezúhonný člověk.
V historických pramenech najdeme papeže, který vedl armádu do bitvy. Julius II. si tak na začátku 16. století vysloužil přezdívku „papež válečník“.
Nechybí ale ani takový, kterého překvapilo, kolik má plnit povinností, a tak po pěti měsících na svou funkci rezignoval. Celestýn V. byl zvolen papežem v roce 1294, ale příliš dlouho se v čele církve neohřál. Další rezignaci pak Vatikán čelil až po více než sedmi stech letech, kdy v roce 2013 odstoupil Benedict XVI.
Velmi kontroverzním papežem byl také Alexander VI.(1492-1503), s jehož jménem se pojí například korupce nebo skutečnost, že se stal coby papež otcem několika dětí.
Papež autorem románu „O dvou milencích“
Ital Enea Silvio Piccolomini (1405-1464) byl typickým renesančním člověkem, úspěšným diplomatem a plodným autorem. Mezi jeho dílem nechybí ani, z pohledu pozdější kariéry, kontroverzní tituly. Ať už to byla sbírka milostných epigramů Cinthia nebo milostná poema Nymphylexis, která se ovšem nedochovala. V roce 1442 se stal dvorním básníkem císaře Fridricha III., v jehož službách procestoval celou Itálii. Podle historických pramenů v průběhu svojí cesty napsal dopis, ve kterém žádá svého otce, aby adoptoval jeho nemanželského syna. Dítě však podle dochovaných zdrojů ve čtrnácti měsících zemřelo, stejně jako to, které údajně zplodil během návštěvy Skotska v roce 1435.
Roku 1444 pak napsal erotický román „O dvou milencích“ inspirovaný dílem Boccaccia a považovaný za jeden z nejproslulejších latinsky psaných milostných příběhů. Skvěle demonstruje autorův talent a schopnost vcítit se do emocí postav. Román pojednává o oblíbenci císaře Zikmunda, který na korunovační cestě po Itálii potkává krásnou Lukrécii. Do vdané ženy se zamiluje, ona jeho city opětuje a pohotově obelhává svého žárlivého manžela. Zajímavé je, že sám autor sympatizuje s milenci a podváděnému manželovi se otevřeně vysmívá.
Piccolomini v době, kdy dílo psal, samozřejmě ještě netušil, kam se bude ubírat jeho církevní kariéra. V roce 1446 byl ovšem vysvěcen na kněze a už o rok později se stal biskupem. V roce 1458 byl pak zvolen papežem Piem II a od svých eroticky laděných literárních počinů se zcela distancoval.
Jako papež upřel svou snahu k obraně křesťanství v Evropě. Šlo mu o jednotu církve a zasazoval se o to, aby se České království vrátilo pod papežskou autoritu. Sám již dříve žádal krále Jiřího z Poděbrad, aby přijal zpět katolickou víru. Husitské hnutí, které bylo v českých zemích v té době ještě v dobré paměti, Pius II. samozřejmě odsuzoval. Zajímavostí také je, že se stal autorem díla Historie česká, které se na dlouhou dobu stalo zdrojem veškerých v zahraničí dostupných informací o naší zemi a jejích dějinách.
Zdroje:
