Článek
Životní osud sportovce, o němž sám Arnold Schwarzenegger prohlásil, že má nejdokonalejší postavu v historii kulturistiky, je plný vzestupů a pádů, prestižních vítězství i překážek, které by většinu běžných smrtelníků naprosto zdrtily. Pro Flexe Wheelera však rčení „Co tě nezabije, to tě posílí“, platí ve všech směrech. Uměl se prosadit na soutěžních pódiích a zdolal tolik zdravotních komplikací, že se zdá být skoro nemožné, když dnes rozdává úsměvy a motivuje lidi, aby v sobě našli potřebnou vnitřní sílu.
Příběh Flexe Wheelera
Kenneth Wheeler se narodil 23. srpna 1965 poblíž kalifornského Fresna. Jeho dětství tvrdě poznamenala chudoba a zneužívání. Školní výsledky výrazně ovlivňovala dyslexie. Naštěstí se našel ve sportu, nejprve v bojových uměních, vzápětí už ale exceloval v kulturistice. Ačkoliv nějakou dobu sloužil jako policista, svoje úsilí směřoval k tomu, aby se stal profesionálním sportovcem, což se mu vzápětí podařilo. K řadě titulů přidal trefnou přezdívku „Flex“ a v devadesátých letech patřil k největším ikonám světové kulturistiky. Nemluvilo se ovšem jen o jeho trofejích, ale také o značné míře arogance a obrovském sebevědomí. On sám ovšem po letech přiznal, že si tímto nepříliš populárním chováním kompenzoval vlastní nejistotu.
Osudný rok 1994
Zálibu v silných a rychlých autech Flex nikdy neskrýval. Sportovní úspěchy a tvrdá dřina zajistily klukovi z bídných poměrů život, o jakém se mu v dětství ani nesnilo. Najednou řídil Mercedes Benz SL 500 a rozhodně se nebál přišlápnout plyn až k podlaze. Když 9. června 1994 cestou ze Santa Moniky havaroval, stalo se tak podle policejního vyšetřování v rychlosti více než 270 km/h. Přežil jen zázrakem.
„Zlomil jsem si dva obratle a hrozilo, že budu naprosto paralyzovaný. K tomu jsem utrpěl frakturu klíční kosti, měl jsem ucho skoro odtržené od hlavy a těžký úraz oka,“ uvedl Flex v jednom z řady rozhovorů. Zatímco v nemocnici bojoval o život a následně o to, aby se vůbec mohl hýbat, zrušil mu jeho hlavní sponzor smlouvu. Čtyři měsíce ležel v nemocnici na zádech a poslouchal, že jeho sportovní kariéra je jednou pro vždy v troskách. Sám vzpomíná, že často přemýšlel o sebevraždě. Zatímco si jeho soupeři měřili síly na prestižní Mr. Olympia, Flex se učil znovu chodit. Fakt, že zase stojí na nohách, s sebou přinesl naději na „normální“ život. A to v jeho očích obnášelo samozřejmě i kulturistiku na soutěžní úrovni. Všem vyrazil dech, když na jaře 1995 opět závodil.
Do konce závodní sezóny roku 2000 se jeho jméno objevilo na celkem čtyřiadvaceti startovních listinách. Polovinu z těchto soutěží vyhrál, na osmi byl druhý a jednou třetí. Neuvěřitelné výsledky, když uvážíte, jaká byla v té době konkurence, a že jich dosáhl sportovec, který už neměl nikdy chodit, natož tvrdě trénovat.
Rok 2000 a neúprosná diagnóza
Po soutěži Mr. Olympia 2000 strávil Flex několik měsíců v nemocnici. Bojoval s neskutečnou únavou, na těle se mu objevovaly velké otoky. Po řadě vyšetření a testů přišel verdikt – fokálně segmentální glomeruloskleróza. Přeloženo pro laiky – smrtelné, velmi agresivní onemocnění ledvin. Koho teď napadlo, že si tohle onemocnění vysloužil užíváním zakázaných látek, měl by vědět, že souvislost s užíváním steroidů lékaři vyloučili. Flex k nim byl upřímný, moc dobře od něj věděli, co život profi kulturisty obnáší. V jeho případě šlo ovšem o chorobu geneticky podmíněnou.
Kvůli léčbě musel snížit svou váhu a rozloučit se tak s tvrdě vydřenou svalovou hmotou. Odborníci čekali, jestli se jim podaří postup nemoci zpomalit. V tu dobu stále trénoval, sice s výrazně menším nasazením, ale svého životního stylu se nevzdal. Opět se mu podařilo takřka nemožné, když i s těžkým ledvinovým onemocněním zvládl přípravu na Mr. Olympia a v roce 2002 obsadil sedmé místo. Posléze se ale jeho zdravotní stav zhoršil, byl odkázaný na dialýzu a začalo se mluvit o transplantaci. Přesto se ještě v roce 2003 připravil na soutěž Ironman Pro Invitational a vybojoval bronz. „Už jsem cítil, že je to zlé,“ nechal se Flex slyšet v jednom z mála velmi otevřených rozhovorů, které na toto téma poskytl. „Přál jsem si ještě pár let života, abych se mohl postarat o svoji rodinu.“ Plánoval závodit o pár týdnů později na Arnold Classic, ale krátce po Ironmanu zkolaboval a ocitl se v přímém ohrožení života. Jeho stav byl natolik vážný, že pro něj běžná čekací doba na novou ledvinu, která se v té době pohybovala mezi šesti až sedmi lety, nebyla vůbec možná. Flex vzpomíná, jak u nich v kostele oznámili, že potřebuje ledvinu. Okamžitě se prý nabídlo sedm lidí. Za dva týdny se dozvěděl, že jedna mladá žena úspěšně prošla všemi testy. Světlo na konci tunelu se zase rozsvítilo.
Operace se ovšem neobešla bez komplikací. Celkem Flex prodělal devět zákroků během jedenácti týdnů. „Říkal jsem si, co horšího se ještě může stát,“ vypráví pohnutým hlasem o období, kdy si podle svých slov myslel, že už bude „chcípák do konce života, člověk odkázaný na péči okolí.“ Velkou oporou mu těch chvílích byla manželka Madeline, syn a dcerka. Ačkoliv už tomu v některých okamžicích nevěřil, nakonec se zvládl opět vrátit do života. Dokonce i k milované kulturistice.
2017 - překvapivý comeback
Připravit se na kulturistickou soutěž v jednapadesáti letech není nic jednoduchého. A když za sebou máte to, co Flex, zdá se to být skoro nemožné. Tohle slovo ale Wheeler ve svém slovníku nemá. V březnu 2017 tedy ohlásil comeback s tím, že bude na Olympii startovat v tenkrát poměrně nové kategorii classic Physique. Patnácté místo se možná nezdá být úspěchem, ale fakt, že stál opět na pódiu je v jeho případě skutečným triumfem.
2019 – rok ve znamení amputace
V říjnu roku 2019 obletěla sportovní svět zpráva, že se Flex musel podrobit amputaci pravé nohy pod kolenem kvůli přetrvávajícím oběhovým potížím. Ty lékaři přičítali právě vážnému onemocnění ledvin v kombinaci s prodělanými úrazy v mládí, svůj podíl nejspíš měla i osudná autonehoda z roku 1994.
S trochou černého humoru se dá říct, že i po takové ráně osudu se Flex dokázal znovu postavit na vlastní nohy, pardon nohu. Stále cvičí, je velmi aktivní na sociálních sítích, věnuje se trenérské činnosti – sám sebe dnes nazývá „specialistou na transformaci těla“.
Nekorunovaný Mr. Olympia (vítězství na této legendární soutěži mu v letech 1993, 1998 a 1999 uniklo opravdu jen o vlásek) oslaví příští rok šedesáté narozeniny. Doufejme, že v dobré formě i náladě. Jak sám Flex říká: „Chci, aby lidé věděli, že se mohou vypořádat se všemi problémy a někam to dotáhnout. Když se to podařilo mně, věřte mi, zvládne to každý.“
Zdroje:
