Článek
Jejich cesta zdaleka nekončí ve chvíli, kdy šampion opustí stupně vítězů. Co se s nimi děje, když zhasnou světla reflektorů?
Zde jsou osudy některých z nich…
Spletité cesty medailí Jesse Owense
Celkem čtyři zlaté medaile získal na berlínských olympijských hrách v roce 1936 dvaadvacetiletý afroameričan Jesse Owens. Snažil se tak ze všech svých sil ukázat, že Hitlerova vize árijské nadřazenosti je jednoduše hloupost.
Jesse Owens
Jesse jednu ze svých medailí věnoval herci Billu „Bojangles“ Robinsovi, chtěl mu tak poděkovat za prokázanou podporu. Vdova po herci následně medaili prodala a olympijská trofej poté změnila majitele ještě několikrát. V roce 2013 byla vydražena za dechberoucích 1,47 milionu dolarů. Neuvěřitelná, leč jistě zcela zasloužená cena za medaili, jejíž historická i symbolická hodnota je nevyčíslitelná.
A osud tří zbývající trofejí? Podle všeho jimi Jesse v polovině padesátých let zaplatil za svůj pobyt v jednom pittsburgském hotelu. Údajně řekl: „Mám čtyři zlaté medaile, ale těmi se člověk nenají.“
Dvě z medailí krátce na to použil sám majitel hotelu, aby jimi vyrovnal dluh jednomu z dodavatelů, Louisi DeVitovi. Osud té, která mu zůstala, není dále znám. DeVito každopádně vůbec netušil, že by medaile mohly mít nějakou hodnotu. V devadesátých letech je ale ukázal synovi a ten se o trofeje začal více zajímat. V průběhu následujících let se objevila v médiích řada informací o tom, že budou medaile vydraženy. V roce 2021 očekávala aukční síň v Dallasu, že by se cena jedné medaile mohla pohybovat kolem půl milionu dolarů.
Sám Jesse ještě před svou smrtí v roce 1980 řekl, že medaile ztratil. Německá vláda mu poskytla náhradní a ty jsou nyní majetkem státní univerzity v Ohio, kde Owens studoval.
Trofeje Abebe Bikily – symbol odolnosti a odvahy
Etiopský maratónec Abebe Bikila se do historie olympijských her zapsal především tím, že v roce 1960 uběhl v Římě celý závod bos. Překvapivě zvítězil a svoje kvality prokázal i o čtyři roky později v Tokiu. Kdo by měl snad tendence považovat jeho bosá chodidla za známku africké chudoby, toho by pamětníci vyvedli z omylu. Bikila dostal hned několik párů běžeckých bot renomované značky, ale nebyl zvyklý běhat obutý. Trenér ho tedy nakonec pustil na start bosého. A dosud zcela neznámý závodník se zapsal do historie jako první atlet, který vyhrál dva po sobě jdoucí olympijské maratóny. Jeho medaile se posléze staly symbolem odolnosti, síly a odvahy. Bikila totiž po těžké autonehodě v roce 1969 ochrnul. Ani těžké postižení ho však nezlomilo. Dnes jsou zlaté medaile slavného maratónce majetkem muzea v Addis Abebě.
Abebe Bikila
Medaile jako cesta k vyjádření názoru
Tommie Smith a John Carlos se do dějin olympiády nezapsali pouze svými skvělými výkony (Smith vyhrál v běhu na 200 metrů zlato, Carlos bronz), ale také skutečností, že během slavnostního ceremoniálu v Mexico City 16. října roku 1968 pozvedli za zvuku americké hymny svoje pěsti v černých rukavicích na znamení boje proti nespravedlnosti pramenící z rasismu. Jak Smith později uvedl: „Museli jsme být viděni, protože nás nebylo slyšet.“ Za symbolické a odvážné gesto tvrdě zaplatili. Byli vyloučeni z amerického týmu, a dokonce museli opustit olympijskou vesnici, čelili mnoha nařčením, a mluvilo se i o tom, že jejich medaile byly ukradeny.
Tommie Smith a John Carlos
Realita ale nejspíš bude jiná, protože Smith se v roce 2000 a následně znovu o deset let později svou medaili pokusil vydražit. Podle všeho neúspěšně, vyvolávací cena byla neúměrně vysoká. Ať už byl jejich následný osud jakýkoliv, medaile Smithe a Carlose zůstávají v paměti fanoušků jako symbol mírového protestu.
Vrácené zlato Vladimira Klička
Píše se rok 1996 a boxer Vladimir Kličko získává v Atlantě zlatou olympijskou medaili. Jeho úspěch se zapsal do dějin Ukrajiny mimo jiné i proto, že se na této letní olympiádě země bývalého sovětského bloku poprvé prezentovala jako samostatný stát (v rámci zimních OH startovali ukrajinští sportovci již v roce 1994 v Lillehameru).
O šestnáct let později se v Kyjevě konala dražba a ceněný kov byl vydražen za neuvěřitelných 751 000 eur, které vzápětí putovaly na konto nadace bratrů Kličkových, aby byly využity na pomoc postiženým dětem. Jakkoliv šokující byla cena, na kterou se medaile vyšplhala, největší překvapení mělo ještě přijít. Nový majitel si totiž přál, aby medaile Kličkovi zůstala.
Unikátní trofeje
Rekordmanem v zisku olympijských medailí je bezpochyby americký plavec Michael Phelps. Získal jich celkem 28 a z toho 23 zlatých.
Ve světě sportu jsou Phelpsovy medaile zvlášť ceněné. Jen v Riu získal čtyři zlaté a není tajemstvím, že na této olympiádě byly použity nejtěžší medaile v historii olympijských her. Zlatá vážila rovných 500 gramů. Od roku 1912 ovšem nejsou zlaté medaile vyráběny z čistého zlata, nýbrž ze slitiny stříbra a mědi, která se následně pozlatí. Celkový podíl zlata tedy činí asi 1 %. Všichni ale víme, že nejde ani tak o tržní cenu kovu jako spíše o cenu symbolickou.
Osudy zlatých medailí z Nagana
Kdo by si nepamatoval tu chvíli, kdy český národ oslavoval svůj hokejový tým. Celkem 23 zlatých medailí přivezli naši hokejisté v roce 1998 z Nagana. A jedna z nich se v listopadu roku 2018 ocitla v dražbě. Novopečený majitel za ni podle důvěryhodných zdrojů zaplatil skoro jeden a půl milionu korun. Aukční dům jeho jméno nezveřejnil. Je to tak třetí hokejové zlato z Nagana, které podle dostupných informací změnilo majitele. Petr Svoboda svoji trofej věnoval Nadaci Jakuba Voráčka. Martin Procházka ji podle všeho prodal (údajně proto, aby vyřešil své dluhy) a Dominik Hašek v roce 2015 nabízel svoji olympijskou cenu člověku, který se zasadí o vrácení synů paní Michalákové, která se v té době sváděla neúspěšný boj s norskou institucí pro sociálně-právní ochranu dětí.
Olympijské medaile se tak v průběhu dlouhé historie staly nejenom svědky sportovních soubojů ale i přímými účastníky bouřlivých životních eskapád. Uvidíme, jaké budou osudy trofejí z Paříže.
Zdroje:
