Článek
Rasově přijatelní lidé
Program Lebensborn (v překladu Pramen života) si kladl za cíl obnovit a očistit německou populaci. První světová válka znamenala pro Německo velké ztráty na životech a obrovský hospodářský propad. V praxi to obnášelo především skutečnost, že mladé ženy neměly s kým založit rodinu, případně nebylo pro rodiny vůbec snadné za daných ekonomických podmínek děti uživit. Porodnost rapidně poklesla a současně narůstal počet provedených potratů. Podle dostupných zdrojů se v tehdejším Německu k ukončení těhotenství každoročně rozhodlo zhruba 800 tisíc žen.
Propagační plakátek Lebensborn programu
Prvotní záměr Himmlera tedy byl jasný – zabránit potratům a nabídnout těhotným ženám podmínky, v nichž mohou dítě bezpečně přivést na svět. Asi není nutno dodávat, že nemalé procento nastávajících matek, které se rozhodovaly pro potrat, počalo svoje dítě za svobodna, což v té době představovalo obrovskou hanbu. Rodiny se často takových dcer zřekly a těhotná dívka se tak ocitla na pokraji společnosti.
Děti pro Říši
Původně program Lebensborn nabízel takovým matkám zázemí a možnost porodit dítě v odpovídajících podmínkách. Vznikaly nejrůznější domovy pro svobodné matky, jeden z prvních byl otevřen v Mnichově roku 1937. Daň za střechu nad hlavou a odpovídající péči byla vysoká – ženy zde porodily a následně musely své děti odevzdat. Komu? No přece Říši!
Řada dětí, které by se jinak nenarodily, spatřila světlo světa. Ovšem světa, který si kladl za podmínku, že dítě musí mít árijské rysy a být čisté rasy. Himmlerovi rychle došlo, že potřebuje získat kontrolu nad tím, kdo se vlastně v Německu rozmnožuje. Zda jsou to lidé rasově a geneticky hodnotní. Podmínky pro zařazení do programu Lebensborn se postupně zpřísňovaly. Rodiče museli mít k dispozici dokumenty dokazující jejich německý původ po několik dlouhých generací. Současně jim byly provedeny testy a vyšetření, zda netrpí nějakou genetickou chorobou či postižením. Naprosto vylučujícím faktorem pak byla židovská krev. Na základě takto přísných kritérií byla do programu zařazena jen necelá polovina žen, které o něj projevily zájem. A ani to ještě jejich dětem nezajistilo světlou budoucnost. Pokud novorozenec nesplňoval nacistická kritéria, byl bez milosti usmrcen.
Ve snaze dosáhnout rasové čistoty nechal Himmler otevřít i velmi specifická střediska Lebensborn. V nich sdružoval vhodné budoucí matky, jejichž původ a zdravotní stav byl pečlivě ověřen. Za těmito ženami pak chodili vybraní důstojníci SS. Že šlo o děti z mimomanželských vztahů? Priority byly zcela jinde. Děti se nerodily z lásky, šlo v podstatě jen o to, že vysoký modrooký blonďák oplodil vhodnou árijskou ženu.
Hildegard Trutz – vyvolená, aby rodila pro Hitlera
Jednou z rasově čistých žen vybraných k tomu, aby porodily árijského nadčlověka, byla i Hildegard Trutzová. Coby zapřisáhlá stoupenkyně nacismu považovala zprvu za poctu stát se součástí programu Lebensborn. „Naprosto jsem propadla vidině nového, lepšího Německa,“ přiznala později modrooká blondýna s dostatečně širokou pánví (ano, i tohle byly atributy posuzované při výběru vhodných rodiček).
Když v roce 1936 dostudovala, nebyla si jistá, jak se svým životem dál naložit. Jeden z nacistických pohlavárů jí tenkrát řekl: „Když nevíte, co dělat, proč nedat Führerovi dítě? Německo potřebuje rasově čistou populaci.“ Hildě to připadalo jako báječný nápad. Podstoupila potřebné lékařské testy a vyšetření. Vším úspěšně prošla. Rodičům se ke svým záměrům nepřiznala. Vymluvila se na speciální kurz národního socialismu a následně byla zaměstnanci programu Lebensborn převezena na starý bavorský hrad poblíž Tegernsee. Zde měla žít spolu se čtyřiceti dalšími vybranými dívkami. Všem bylo pro potřeby programu přiděleno falešné jméno.
Po příjezdu musela absolvovat ještě vstupní vyšetření vysoce postaveným lékařem SS. Už v té chvíli ji doktor upozornil, že bude nucena podepsat dokument, v němž se vzdá všech nároků na dítě či děti, které se jí zde narodí. Ty totiž budou majetkem Říše a čeká je výchova ve speciálních institucích, aby byly loajální k nacistickým ideálům.
Na hradě bylo vše zařízeno s nákladným luxusem. A mladá německá dívka se – zcela pochopitelně – nechala okouzlit. Zatímco běžný obyvatel Německa měl problém sehnat základní potraviny v dostatečném množství, zde se dívkám servírovaly skvělé pokrmy a o hladu či nedostatku zábavy nemohla být ani řeč.
Následovalo seznámení s potencionálními partnery. Hilda popisovala: „Byli vysocí, statní, s modrýma očima a blond vlasy.“ Ani muži zde nevystupovali pod svým skutečným jménem. Anonymita byla pro Lebensborn klíčová. Dívka, která si vybrala svůj protějšek, absolvovala desátý den od začátku poslední menstruace ještě jednu lékařskou prohlídku. Když vše dobře dopadlo, hned ten večer se setkala se svým důstojníkem v soukromí. Hilda se svého úkolu zhostila s nadšením, vzpomínala, že neměla opravdu žádné zábrany. Partner se jí líbil a navíc si obrovsky považovala toho, že může pro Führera něco takového udělat.
Tři večery s otcem dítěte, dva týdny s miminkem a pak zapomeň, že jsi nějaké dítě vůbec měla
S vybraným důstojníkem měla v daném týdnu třikrát pohlavní styk. Podařilo se jí okamžitě otěhotnět, takže byla vzápětí přesunuta do jiné části střediska, kde žily těhotné. Na porod nevzpomíná zrovna ráda, nebyl prý snadný, a jak to u prvorodiček bývá, trval dlouho. Ženy v programu Lebensborn ovšem nemohly během porodu požádat o injekce či jiné léky tlumící bolest. To nebylo slučitelné s vidinou správné německé matky.
Takhle vypadaly porodní sály pro matky z programu Lebensborn.
Hilda porodila chlapečka, který prošel schvalovacím procesem. Mohla s ním strávit celkem dva týdny. Poté jí ho odebrali a odvezli do speciálního dětského domova. Už ho nikdy víckrát neviděla a nedozvěděla se nic o jeho dalším osudu.
Na území Třetí říše se narodilo pod záštitou tohoto programu v průběhu dvanácti let zhruba 20 tisíc dětí. Většina na území Německa, další pak v Norsku. Když v roce 1945 některá z těchto zařízení navštívili američtí vojáci, byli překvapeni, jak příkladná péče byla dětem poskytována. Miminka, která splňovala kritéria, měla i v krutých válečných dobách dostatek jídla, čistého oblečení, možnost pravidelného koupání, pobytu venku atd. Děti z programu Lebensborn tím pádem přečkaly válku v nezvykle dobrých podmínkách. Nacisté ovšem v očekávání blízkého konce zničili prakticky veškeré záznamy a tím dětem náležejícím do té doby výhradně Třetí říši zcela znemožnili zjistit posléze pravdu o svých rodičích. Mnoho z nich bylo po válce adoptováno a nejspíš se většina nikdy nedozvěděla pravdu o svém narození.
Děti odebrané matkám vyrůstaly ve speciálních domovech.
Stovky zneužitých žen, tisíce dětí bez minulosti
Letos uplynulo rovných 90 let od založení programu Lebensborn – původně sociálního projektu, který měl dát Německu naději v těžkých časech. Stal se ovšem bezcitným nástrojem nacismu. Nezachraňoval životy, ale „šlechtil“ rasově dokonalého člověka. Zůstaly po něm stovky zneužitých žen, tisíce dětí bez minulosti a identity. Je tak smutným symbolem toho, jak může politická ideologie zneužít mateřství a pošlapat lidskou důstojnost.
Zdroje:
