Článek
Píše se rok 1965 a sedmadvacetiletý Angus už nějakou dobu pracuje ve „fish and chips“ restauraci svého otce. Smažené pokrmy si na jeho postavě vybraly svou daň. 185 cm vysoký mladík váží neuvěřitelných 207 kg. Ačkoliv v té době nebyla osvěta ohledně zdravého životního stylu zdaleka tak rozšířená jako dnes, všechno jasně naznačovalo, že taková tělesná hmotnost už hraničí s ohrožením zdraví a zcela zásadně znemožňuje normální život.
Když jel Angus v dubnu 1961 do Londýna na fotbalový zápas, muselo ho dveřmi autobusu vecpat dovnitř hned několik lidí. A tentýž postup se pak opakoval při vystupování. Na stadion nemohl vejít před normální turniket, speciální průchod mu zajistily policejní jednotky. O tom, že obezita je v této podobě skutečně handicapem, tedy věděl skotský rodák své. V červnu roku 1965 se proto rozhodl k radikální změně pod lékařským dohledem.
Kontaktoval lékaře z Mayfield Hospital ve skotském Dundee. Svěřil se jim se svým původním záměrem držet krátkodobý půst. Lékaři na něj měli dohlížet, aby jeho zdraví nebylo drastickou dietou ohroženo. V plánu byly pravidelné krevní testy i vyšetření moči a kontrola, jak se organismus vyrovnává s kalorickým deficitem.
Z krátkého půstu déle než rok trvající období bez pevné stravy
Angus jistě udělal dobře, že si pro svůj netradiční přístup k hubnutí zvolil dohled lékařů. Půst zahájil 14. června 1965 a nemocnici opravdu navštěvoval pravidelně, někdy byl kvůli vyšetřením hospitalizován přes noc. Užíval lékaři indikované multivitaminové výživové doplňky, minerály a tablety ze sušených kvasnic, které měly tělu poskytnout mimo jiné i nezbytné bílkoviny. Pil kromě vody také neslazený černý čaj a černou kávu. Až v průběhu několika posledních měsíců si do kávy i čaje přidával trochu cukru a mléka. Podrobná zpráva o celém průběhu půstu je dispozici zde.
Lékařské zprávy ukazují, že posledních osm měsíců byla Angusova hladina glukózy velmi nízká (kolem 2 mmol/l, běžná hodnota je mezi 4-5,6 mmol/l), nicméně pacient nepociťoval žádné negativní účinky spojené s takto nízkou glykémií. Zajímavostí, která se v naváznosti na tuhle atypickou hubnoucí kauzu, často zmiňuje, je skutečnost, že během půstu chodil Angus na velkou pouze každých 40-50 dnů.
Váha šla dolů a z obézního mladíka se postupně stával člověk s hmotností blížící se normálu. Angus měl jasný cíl – dostat se na 82 kg. Sám byl překvapen tím, že jak fyzicky, tak psychicky absenci pevné stravy dobře zvládá. V restauraci svého otce v tomto období nepracoval.
Po 382 dnech váha ukázala vysněnou hodnotu
30. června 1966 po neuvěřitelných 382 dnech bez pevné stravy ukázala ručička váhy cílových 82 kg. V rozhovoru, který následně poskytl médiím, se Angus svěřil, že za tak dlouhou dobu zcela zapomněl, jak vlastně normální jídlo chutná. Když si pak dopřál malý krajíček chleba s trochou másla a vařeným vajíčkem, cítil se prý zcela zasycený. K běžnému jídlu se vracel pomalu, navíc se i obával, aby zase nezačal nekontrolovaně nabírat.
Jo-jo efekt se nekonal
Kdo měl právě na jazyku, že po tak drastickém hubnutí musel zákonitě následovat naprosto příšerný jo-jo efekt, bude jistě překvapen skutečností, že ještě pět let po rekordním půstu si Angus držel naprosto přijatelnou váhu 88 kg. V lékařských záznamech z roku 1973 je udávána váha 89 kg a nechybí ani poznámka, že „dlouhý půst nevedl u pacienta k žádným nežádoucím reakcím“.
Rekord, který by neměl být překonán
V roce 1971 byl Angus zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako člověk, který vydržel nejdelší zdokumentovanou dobu bez pevné stravy. Jeho rekord nebyl do této chvíle překonán a odborníci jasně poukazují na to, že by se o jeho překonání ani neměl nikdo snažit. Skutečnost, že Angus něco takového ve zdraví přestál, je spíše velkou výjimkou než pravidlem.
Angus Barbieri každopádně nad obezitou zvítězil, krátce nato se oženil a s manželkou Mary se stali šťastnými rodiči dvou synů. Další detailnější informace o jeho pozdějším životě k dispozici nejsou. Zdroje pouze uvádějí, že zemřel 7. září 1990 po krátké nemoci.
Zdroje:
