Článek
Rok 1912 – Stockholm
Prvním sportovcem, jehož život skončil v průběhu novodobých olympijských her byl čtyřiadvacetiletý Portugalec Francisco Lázaro. Maratónský běžec zkolaboval na třicátém kilometru v důsledku vážné dehydratace a úpalu. Naměřili mu tělesnou teplotu 41 °C. Následující den navzdory péči lékařů zemřel. Vzápětí vyšlo najevo, že si skoro celé tělo namazal voskem, aby se vyhnul spáleninám od slunce. Vrstva vosku ovšem dramaticky narušila schopnost organismu hospodařit s tekutinami. Tělo se nemohlo normálně potit a tragické následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Francisco se údajně před závodem nechal slyšet: „Buď vyhraju, nebo zemřu.“
Francisco Lazáro
Rok 1960 – Řím
V průběhu silničního závodu družstev na 100 km skončil život dánského cyklisty Knuda Jensena. Bylo mu pouhých 23 let. Osudným se pro něj stala kombinace horkého počasí – závod se jel při venkovní teplotě 40 °C – a dopingu (v krvi mu našli amfetaminy a vazodilatancia, tzn. léky na rozšíření cév). Ztratil vědomí a v důsledku následného pádu utrpěl fatální poranění lebky. Jeho smrt iniciovala diskuzi o dopingových testech, ty byly zavedeny na zimní olympiádě v Grenoblu 1968 a v rámci letních olympijských her v Mexico City téhož roku.
Rok 1964 – Innsbruck
Během tréninkové jízdy narazil do stromu a na následky zranění zemřel teprve devatenáctiletý australský lyžař Ross Milne. Olympijský výbor v návaznosti na Milneho věk vznesl otázku, zda by měly být náročné olympijské tratě přístupné i nezkušeným závodníkům. Proti tomu se členové vedení australského týmu obratem ohradili a argumentovali, že Milne byl velmi zkušeným lyžařem a k nehodě tedy rozhodně nedošlo v důsledku nedostatečných schopností závodníka. Zajímavé jistě je, že Rossův mladší bratr Malcolm startoval ve stejné kategorii na olympiádách v letech 1968 a 1972, protože chtěl mimo jiné ukázat, že i neevropští závodníci z jižní polokoule mohou konkurovat evropské špičce.
Ross Milne nebyl jediný, jehož život vyhasl v průběhu této zimní olympiády. Tři dny před tím měl vážnou kolizi na trati osmapadesátiletý sáňkař Kazimierz Kay-Skrzypecky. Utrpěl frakturu lebky, pánve a řadu dalších zranění, kterým den na to v nemocnici podlehl.
Rok 1992 – Albertville
Švýcarský rychlostní lyžař Nicholas Bochatay zaplatil životem za střet s rolbou během tréninku. Olympijský výbor se následně začal mnohem více zajímat o zajištění bezpečnosti sportovců i mimo průběh závodů. Rychlostní lyžování je samo o sobě velmi nebezpečnou disciplínou (na olympiádě bylo zařazeno pouze jako ukázkový sport). Bochatayovi byla během závodu naměřena rychlost rovných 210 km/h.
Nicolas Bochatay (August 27, 1964 – February 22, 1992) Swiss speed skier who died during the 1992 Winter Olympics. Bochatay was killed when he collided with a snow grooming vehicle on the morning of the speed skiing finals. He was the nephew of Olympic skier Fernande Bochatay. pic.twitter.com/kEwSaGeH49
— NoT🖤ForgotteN (@the_memorypage) February 7, 2022
Rok 2010 – Vancouver
Zimní olympiádu v kanadském Vancouveru poznamenala smrt jednadvacetiletého reprezentanta Gruzie – sáňkaře Nodara Kumaritashviliho. Tomu se stala osudnou tréninková jízda ještě před zahájením samotné olympiády. V rychlosti bezmála 145 km/h narazil do ocelového nosníku lemujícího trať. Tato tragická nehoda odstartovala celou řadu bezpečnostních opatření včetně úpravy profilu trati.
Nodar Kumaritashvili na gruzínských poštovních známkách
Olympijské hry mají své vítěze a poražené, dokonce i oběti na životech. Snad bude pod olympijskými kruhy věnována vzpomínka také jim.
Zdroje:
