Článek
Je 6. června 1981. Krátce po poledni projíždí vlak číslo 416 Down, známý jako Bágmatí Passenger po své obvyklé trase. Stejně obvyklý je fakt, že počet pasažérů vysoce převyšuje kapacity jednotlivých vagónů. Cestující stojí v uličkách, řada z nich je usazena dokonce na střeše. V Indii tohle všechno patří k běžnému koloritu.
Přeplněný vlak vjíždí na most
Jenže vzápětí souprava přejíždí most přes řeku Bágmatí nedaleko města Mansi a dojde k naprosto neočekávané události. Zatímco lokomotiva a pár vagónů za ní most bezpečně překonají, sedm dalších vagónů vykolejí a zřítí se do rozvodněné řeky. Voda je po monzunových deštích hluboká a proud mimořádně silný. Nad vodu vyčnívají dva vagóny visící z mostní konstruce, pět se jich ale během krátké chvíle ponořilo do rozbahněné řeky.
Záchranným týmům se podaří vyprostit sto živých cestujících. Pak už se potápěči indického námořnictva pustili do hledání potopených vagónů a těl obětí. Trvalo několik dnů, než se jim podařilo všechny vagóny lokalizovat. Jeden z nich proud odnesl více než kilometr daleko od mostu. Celkem rozbouřená řeka vydala 269 těl. Hodně lidí se ale pohřešovalo. Těla nejspíš proud odnesl opravdu daleko. Odhad skutečného počtu obětí tedy začíná na pěti stech a řada zdrojů hovoří o zhruba osmi stovkách lidí, kteří za tuhle cestu vlakem zaplatili životem.
Co katastrofu způsobilo?
Tato otázka zůstává dodnes bez jednoznačné odpovědi. Vyšetřování přineslo několik možných vysvětlení, žádné z nich ale nebylo definitivně potvrzeno. Jedna z nejčastěji zmiňovaných teorií hovoří o mimořádně silném poryvu větru nebo tornádovité bouři, která mohla soupravu vychýlit z kolejí. Jiní odborníci se domnívali, že strojvedoucí prudce zabrzdil kvůli dobytku na trati, což mohlo na mokrých kolejích způsobit vykolejení. Objevily se také úvahy o technické závadě vlaku či špatném stavu kolejí. Spekulovalo se dokonce o sabotáži, pro kterou se však nikdy nenašly přesvědčivé důkazy. Ani oficiální vyšetřování tak nepřineslo jednoznačný závěr, který by případ jednou pro vždy uzavřel.
Tragédie, na kterou se nezapomíná
Katastrofa na řece Bágmatí bývá označována za jednu z největších železničních nehod v historii. Přesný počet obětí zřejmě už nikdy nebude znám, stejně jako skutečná příčina neštěstí. A právě tato nejistota dává tragédii z června 1981 zvláštní rozměr. Nejde jen o příběh stovek zmařených životů, ale také o připomínku toho, že ani rozsáhlá vyšetřování někdy nedokážou zodpovědět tu nejdůležitější otázku – proč se to vlastně stalo.
Jak si tohle železniční neštěstí stojí ve srovnání s Evropou?
Železniční katastrofa na řece Bágmatí patří jednoznačně mezi ty nejtragičtější. Odhady hovoří o 500 až 800 obětech, což je několikanásobně více než při většině evropských železničních neštěstí.
Za nejtragičtější železniční nehodu v Evropě je často označována katastrofa u francouzského Saint-Michel-de-Maurienne z roku 1917. Při vykolejení přeplněného vojenského vlaku tehdy zahynulo kolem sedmi stovek lidí. Tragédii způsobila kombinace přetížené soupravy, selhání brzd a příliš vysoké rychlosti při jízdě z prudkého kopce.
České země naštěstí podobně rozsáhlé železniční neštěstí nikdy nezažily. Za nejtragičtější bývá označována srážka vlaků u Stéblové na Pardubicku ze 14. listopadu 1960. Kvůli sérii lidských chyb se zde čelně střetly dva osobní vlaky a zahynulo 118 lidí, další více než stovka utrpěla zranění.
Ve srovnání s tím je rozsah katastrofy na řece Bágmatí ještě výraznější. I při nejnižších odhadech si vyžádala několikanásobně více obětí než nejhorší železniční nehoda v historii České republiky.
Zdroje:
