Amorální pustina internetu. Nakrm si svého trolla

Tito ´válečníci´ z pohovky cílí většinou na veřejně viditelné osoby, proto má každý kvalitní novinář minimálně jednoho svého trolla podle hesla ´Mám nepřátele, tedy něco znamenám´. Nebo se zaměřují na zranitelné lidi, menšiny a další jednoduché cíle.

Atˇ už to dělají zdarma nebo jsou placení, jejich modus operandi je vyvolávat na internetu chaos, šířit dezinformace, rozdmýchávat hádky a agresi. Sedí tam pod články a příspěvky jako ošklivý zlostný skřet, který pulzuje vitriolem. Šíří nenávist a čekají na jakýkoliv bod nesouhlasu, aby mohli začít kvičet. Trolling se pohybuje od nadávek až po osobní útoky, sexuální obtěžování nebo nenávistné projevy.

Obhájci trollingu trvají na tom, že je to všechno jenom legrace. Ovšem jak se říká, chlapci házejí kameny na žáby z legrace, ale žáby neumírají z legrace, ale vážně. Takže v tom širším slova smyslu to rozhodně není jen satira.

Internet je největší, nejrozmanitější prostor, který jsme vytvořili a také největší amorální pustina. Není oddělený od „skutečného světa“, je jeho součástí. Komentáře jsou jeho součástí. Facebook, Twitter a Instagram jsou dnes tak velké, že jsou považovány za „nemoderovatelné“ komunity. Jsou ukované v ohni trollí kultury, založené a provozované těmi, kteří nechápou, proč by se o něco takového měli starat. Vůbec se do toho nepustili s úmyslem moderovat. Zuckerberg chtěl koneckonců jen hodnotit sexy holky.

Také si někdy představujete, jaká je ta skutečná osoba pod falešným profilem? A proč to dělá? Kompenzuje si svoji frustraci z nevydařeného života, kdy vlak už ujel a nejsou vidět ani zadní světla. Nebo chce pozornost a odlesk slávy, tedy člověk s narcistickou poruchou. Může to být třeba závist, vzdělané, silné a úspěšné ženy vyvolávají u takových lidí kolosální komplex méněcennosti, který dávají najevo tím, že se na ně vrhají. Pro příklad můžeme jít hned k sousedům na Slovensko, kdy bylo novinářce Martě Jančkárové, moderátorce a hlasatelce veřejnoprávní RTVS, v souvislosti s její prací vyhrožováno smrtí, mučením a znásilněním.

Ale nenechte se zmýlit, trollem nemusí být jen zakomplexovaný nebo vyšinutý jedinec. Stát se to může i nám ´normálním´. Stačí jen špatný den a ehjle, nejlepší způsob, jak se s tím vypořádat, je uplivnout jedovatou slinu v online prostoru.

Skřeti chtějí získat reakci a pak je ještě více trollit, aby své oběti ještě více rozrušili a pobavili se. Někteří anonymně, jiní se toho nebojí a jdou na věc sami za sebe. Někteří mají za to, že nejlepší způsob, jak s takovými lidmi jednat, je ignorovat to. Jedním z nejoblíbenějších řešení, které vzniklo v online kultuře, je mantra „nekrmte trolly“. To znamená, že kdykoli se v online situaci objeví troll s pobuřujícími poznámkami, máte ho ignorovat. Ale troll si neřekne: „Aha, to mě teda převezl, smekám klobouk a kašlu na to.“ Oni se jen přesunou k dalšímu cíli nebo svoje útoky ještě zesílí. To problém neřeší. Trollové nesnáší ignorování a vzbuzuje to v nich ještě větší agresivitu.

Opravdu máme používat magické zaklínadlo? „To je internet, musíme se s tím smířit.“ V tom případě je internet stává amorální pustinou, kde přežívají jen ti „nejsilnější“ - a tím „nejsilnější“ obvykle myslíme jedince, kteří milují předsudky, generalizují a díky svým komentářům se cítí být důležitější.

Nebo nebudeme číst komentáře, případně přestaneme chodit na internet? Nemůžeme přeci přenechat internet těm, kteří křičí nejhlasitěji. Je to jako, když se vám na zahradě usídlí parta nepřátel a vy kvůli tomu doživotně přestanete vycházet z baráku. Zároveň trolla nelze uklidnit nebo napravit, ale můžeme posílit práva těch, jež napadají. Anebo použijete jejich zbraň. Ano a odepsat je rozhodně slušnost.