Článek
Její otec spáchal největší možné zlo, Heinrich Himmler, architekt konečného řešení židovské otázky. Gudrun Himmlerová byla jediná dcera masového vraha, která si celý život s sebou nesla dědictví temného rodinného odkazu a vzhlížela k němu.
Pro děti je obtížné soudit rodiče. Někdy se za ně postaví, jiné je odsoudí, přesto je stále milují. Další popírají skutečnost, že by jejich milovaný rodič mohl být monstrem. To se stalo právě Gudrun.
Milovaná dcera vůdce SS
Dcera hlavního ideologa nacistické strany byla zahrnována bezmeznou láskou. Což je děsivé, možná děsivější, než kdyby byl její otec opravdu psychopat neschopný citů a my bychom si mohli jeho činy alespoň nějak racionálněji vysvětlit. Himmler totiž v běžném životě vystupoval jako milující otec a dcera pro něj byla andělem. Sám říšský vůdce SS byl přesvědčen o morálnosti svého chování. V době Třetí říše bylo zabíjení společensky akceptovatelné s argumentem, že je to nutné k přežití Německa. Asi proto mu nebylo divné, když bral svoji malou dceru na „výlety“ do koncentračního tábora Dachau, který v roce 1933 zřídil. Malé děvčátko si tu kromě exkurze kolem uvězněných židů prohlíželo květiny ve skleníku a začalo si formovat první názory, které kopírovaly jejího otce. Tedy dosažení čistoty německé rasy prostřednictvím vyhlazení židů.
Heinrich Himmler zbožňoval svoji dceru a pravidelně ji nechával letecky přepravovat z jejího domova v Mnichově do své kanceláře v Berlíně. Když zrovna nebyla v Berlíně, často jí volal a psal jí každý den. Přezdíval ji „Püppi“ a tato přezdívka ji provázela celým životem. Při některých služebních povinnostech svého otce doprovázela.
Gudrun Himmler s otcem Heinrichem Himmlerem
Nádherná nacistická princezna
Himmler svou dceru hýčkal a obdivoval víc než cokoliv jiného. Zároveň po ní požadoval naprostou poslušnost, upravenost a výsledky ve škole. A malá Gudrun už od dětství věděla o nacistickém snu, o velkém Německu sahajícímu až k Uralu a do konce života se ho nevzdala.
Heinrich Himmler potkal Gudrudinu matku ve svých 27 letech a byla jeho první milostnou zkušeností. On sám byl malý, stydlivý, nepříliš pohledný, s chronickými zažívacími potížemi a plný komplexů. Ty si právě vynahrazoval svojí láskou k uniformě a prostřednictvím posedlosti rasovou čistotou. To vedlo později k tomu, že odsoudil miliony lidí k smrti. Když v roce 1945 spáchal sebevraždu, jeho dcera nebyla nikdy ochotná si to přiznat a měla za to, že ho zabili Spojenci. Sama byla zatčená a zahájila protestní hladovku. Protože ale Spojencům k ničemu nebyla, brzy ji propustili a Gudrun mohla konečně zasvětit život tomu, k čemu byla vychována.
Cílem jejího života je očistit otcovu pověst. Svůj byt v Mnichově si přetvoří v mauzoleum, kde jsou obrázky, fotky a busty jejího otce. A stojí si pevně za tím, že její „pappi“ byl morální člověk. Zapojí se do organizací, které pomáhají bývalým nacistům a demonstruje tak snahu otce nejen rehabilitovat, ale prosazuje i jeho ideály.
V roce 1952 se podílí na založení neonacistické mládežnické organizace Wiking-Jugend, která byla organizována podle vzoru Hitlerjugend.
Po celá desetiletí je prominentní veřejnou osobností. Na různých setkáních, například na každoročním srazu veteránů Wehrmachtu a Waffen-SS, má status hvězdy i autority. Oliver Schröm, autor knihy o Stille Hilfe, ji popsal jako „nádhernou nacistickou princeznu“.
V 50. letech pořádá „dýchánky“ v malé horské vesničce v rakouské části Českého lesa, kde se scházejí obdivovatelé Třetí říše, jak veteráni války, tak mladí neonacisté, kteří ke Gudrun vzhlížejí a ta jim milostivě kyne. Jediné milované dítě svého otce mu tak oplácí stejnou měrou.
Stejně jako její otec se celý život vyhýbala morálním otázkám. Což byla jediná obrana, jak uniknout psychologické zátěži. Celý život otce bránila, neschopna rozlišit něžného tatínka od monstra SS a i s tím v roce 2018 umírá.
Zdroje:
Tanta Crasnianski: Děti nacistů, Wikipedie
