Heydrichova osudová žena. Přesvědčená nacistka, která stála u zrození bezcitné krutosti

Manželka Reinharda Heydricha měla na svého muže velký vliv a má se za to, že stála za zrozením jeho „hvězdy.“ A tím pádem i krutostí, které tento prominentní nacista spáchal.

Lina von Osten se narodila v roce 1911 do zchudlé šlechtické rodiny a už od mládí byla vedená k lásce vůči nacistické ideologii, což stvrdila svým vstupem do národní socialistické strany NSDAP už v 16 letech. A nikdy se od svého přesvědčení neodvrátila, o čemž svědčí i její memoáry. A jaký že měla vliv na svého muže, vedoucího Hlavního úřadu říšské bezpečnosti a zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy?

Richard Heydrich byl v době seznámení se svou budoucí ženou vytáhlý mladík se zájmem o hudbu, sport, kariéru a ženy. Sloužil u námořnictva a nic nenasvědčovalo tomu, že se z něj stane jedna z nejtemnějších postav v dějinách 20.století. Kolegové ho sice neměli rádi pro jeho panovačnost a nesnášenlivost, ale v té době se o politiku nijak zvlášť nezajímal. To se změnilo až jednoho večera, kdy potkal svou osudovou ženu.

Reinhard Heydrich a Lina von Osten se potkali na plese a mladou dívku vysoký a plavovlasý mladík zaujal. Přitažlivost byla vzájemná, a to natolik, že se po čtyřech dnech od známosti zasnoubili. Důležitým mezníkem v celém příběhu je moment, kdy byl Heydrich z mariny vyhozen kvůli jiné milostné avantýře, kterou jeho snoubenka velkoryse přehlédla. To byla chvíle, která otevřela dveře směrem k jeho krvavé kariéře. A my se jen můžeme zamýšlet nad tím, kam by se ubírala historie, kdyby Reinhard Heydrich u námořnictva zůstal a vyhnul se politice.

Lina i Reinhard si lámali hlavu, co dál. A byl to nápad právě jeho oddané nacistické ženy, aby své služby nabídl hnutí Adolfa Hitlera. Lina von Osten využila svých kontaktů a jednoho dne stál Heydrich na nádraží s prvním důstojníkem SS Karlem von Ebersteinem a podávali si ruku. „Byla to hvězdná hodina mého života,“ popsala moment Lina ve svých pamětech.

Heydrich se stal členem NSDAP a současně oddílu SS a toužil po moci. Bezmezně a patologicky ho tahle touha hnala vpřed. Byla to Lina, která stála za nápadem, aby se Heydrich sešel s Himmlerem. A k tomu historickému okamžiku skutečně v roce 1931 došlo. Dva muži si padli do noty a spáchají bezcitné krutosti obrovských rozměrů vycházející z nejbrutálnější síly „třetí říše.“ Skvěle se doplňovali. Himmler byl zapálený a fanatický průměrný měšťák, Heydrich měl zase cit pro taktiku. Ne nadarmo se Heydrichovi přezdívalo „blonďatá bestie.“

Německo se v té době oklepávalo z hospodářské krize a nacistická strana NSDAP se těšila stále větší popularitě. Lidem se zdálo, že ozdravný program hnutí, které prosazuje nacionální zájmy pokořené země, je to pravé. Ale chtělo to ještě něco víc, než jen mlátit odpůrce v postranních uličkách. A tak přišel nápad, aby vznikla samostatná zpravodajská služba v rámci SS.

Všemocná organizace SS byla postavená na principech poslušnosti, věrnosti, zásadě „účel světí prostředky“ a především stála za koncentračními tábory, gestapem a miliony umučených a zavražděných lidí ve jménu „konečného řešení“ spojeného s absurdní rasovou teorií. A šéfem Hlavního úřadu bezpečnosti SS (rozumějte šéfem všech špiclů a práskačů) se nestal nikdo jiný než Heydrich.

Nenechte se mýlit, že by snad byl Heydrich jen loutkou v rukách své ženy, ale nepochybně na něj měla obrovský vliv. Oba byli přesvědčeni o správnosti veškerých činů a událostí. Když se společně přestěhovali do Čech, považovala to jeho žena za nejkrásnější období jejich života. Co na tom, že zbytek národa prožíval hrůzy. Připomeňme si, že se psal rok 1941. Lina Heydrichová měla za to, že její muž dělá našemu národu službu a připojení k německé říši je to nejlepší, co nás mohlo potkat.

Do své smrti se nesrovnala s tím, že by jejího skvělého muže mohl někdo nenávidět, natož se pokusit se ho zabít. Atentát na Heydricha v roce 1942 ji ale vyvedl z omylu. Lina měla v té době malé děti a byla ve vysokém stupni těhotenství s dalším potomkem, ale nezlomilo ji to a zůstala dál tvrdou ženou.

Na zámku v Panenských Břežanech, kde žila, si nechala přidělit židovské vězně z terezínského ghetta, kteří měli objekt přestavět tak, aby ho mohla užívat celoročně. Stravu měli nedostatečnou a dostávali tvrdé tresty od své šéfky za špatně odvedenou práci. Byl zde v podstatě zřízen pobočný koncentrační tábor, kde pracovalo 120 vězňů. Až v únoru roku 1944 přestali v Panenských Břežanech židé sloužit docela. Heydrichová si však u Himmlera vymohla alespoň nějakou náhradu: Dostala k otrocké práci na svém panství skupinu patnácti svědků Jehovových, nacisty pronásledovaných během války za odpírání vojenské služby a ustavičnou veřejnou evangelizaci.

Po válce uprchla Lina zpátky do Německa a do Československa nebyla nikdy vydána ani nebyla odsouzena. A svůj celkem dlouhý život (zemřela v 74 letech) shrnula následovně: „Nacionální socialismus byla víra a já se této víry nemohu nikdy zříci.“

Zdroj: Lina Heydrich: Můj život s Reinhardem, Vydáno: 2012, Toužimský a Moravec, Wikipedia, Britannica, Pamatkovykatalog