Hon na Ukrajince. Vražda v Brně je další záminkou

V Brně došlo k tragickému incidentu, při kterém zemřel Rom. Přestože Policie ČR doposud neuvedla národnost pachatele, podle neověřených informací i části médií se jednalo o Ukrajince.

V důsledku toho se zesílila nenávist vůči Ukrajincům mezi částí obyvatelstva. Ať to jsou sociální sítě, kde lidé píší příspěvky typu: „Je jasné, že do Čech zamířila sebranka (Ukrajinci), která byla propuštěna z vězení…a ty násilníky a vrahy máme ve svých obcích a městech.“ K tomu někteří jedinci z romské komunity nabádají nejen k demonstracím, ale i k organizovaným útokům na Ukrajince.

Dochází tak k paušalizaci a vytváření kolektivní viny. Tedy, že pokud nějaký jednotlivec spáchá trestný čin nebo koná zlo, všichni jsou takoví a dostávají už předem cejch viníků. Což je nebezpečné. Souhlasím, že celá událost z Brna je tragická a viník by měl být potrestán.

Zároveň by ale Romové měli být ti, jakožto časté oběti principu kolektivní viny, kteří sami nebudou paušalizovat. Sami si to zažili například v Novém Bydžově, kdy docházelo k řadě incidentů právě ze strany Romů a město proti nim vyhlásilo represe. Jako by všichni byli kriminálníci a příživníci, zatímco ostatní bílí jsou spořádaní občané, co se jen snaží slušně žít a Romové jim to neumožňují. Stejně jako mezi Romy, tak mezi Ukrajinci bude procento lidí, kteří budou páchat trestné činy. Nelze však konkrétní skutky individuálních lidí generalizovat a lidovým soudem trestat celou majoritu.

A jako může zabíjet Ukrajinec i mezi Čechy jsou vrazi. Podle statistiky dochází ke 150 vraždám ročně. Což ale nedělá ze zbytku národa kriminálníky. A dochází samozřejmě i k tomu, že Češi vraždí v zahraničí.

Je bez diskuse, že v souvislosti s ruskou agresí vůči Ukrajině došlo nárůstů nenávistným projevům vůči Ukrajincům. A brněnská událost to ještě eskaluje. Aktuálně je u nás zhruba půl milionu Ukrajinců, což je oproti době před válkou téměř trojnásobný nárůst. Kriminalita se u nich ale zvedla jen o 0.6 procenta. A většinou se jedná o činy ve smyslu padělání řidičských průkazů nebo finanční podvody. Z jednoho činu vraždy nebo zabití se tedy nemůže vytvořit obecný axiom, že jsou všichni Ukrajinci kriminálníci.

Zároveň se nemohu ubránit dojmu, že se v hrubých rysech setkáváme s něčím, co už tady kdysi proběhlo. Totiž zfanatizované veřejné mínění a štvavá kampaň proti Židům, která je spojena nejen s druhou světovou válkou, ale v podstatě s celou historií tohoto národa. Zatím se pohybujeme na poli xenofobie a jsme daleko od jakýchkoliv pogromů. Přesto mentální nastavení části společnosti rezonuje podobně. Iracionální strach a obavy, nevysvětlitelná nenávist a úzkost. A možná ta nenávist vysvětlitelná je.

Omezená část společnosti si totiž na Ukrajincích vybíjí své frustrace, stejně jako si je dříve vybíjeli na muslimech a budou si je vybíjet na komkoliv, na koho jim ukáží. Důvodem takového chováni nejsou Ukrajinci, ale frustrace sama o sobě. Je to nástroj, kdy si pocity nespokojenosti projektují na druhé a nenávidí je.

Přestože tedy nedošlo k potvrzení národnosti člověka, který v Brně zabíjel, soudy už jsou vynášeny. Stejně tak případ zatím není uzavřený, nevíme tedy, zda-li se jednalo o vraždu nebo třeba o nutnou obranu, přesto má část společnost jasno, že všichni Ukrajinci mohou za všechno. A můžeme si vsadit, že se otázky migrantů v takto vypjaté atmosféře chytnou známí populističtí politici a začnou sbírat body pro další volby.