Článek
Izrael má právo se bránit. Tak se vyjádřil šéf NATO Jens Stoltenberg a lze s ním, než souhlasit. Co ale bude dál, bude konflikt mezi Izraelem a Palestinou dál cyklicky pokračovat nebo se něco změní?
Odveta není dobré řešení, ale jiné není
Útok teroristické skupin Hamás na Izrael je bezprecedentní a je jasné, že červená linie byla překročena. Někdo může argumentovat, že „násilí plodí násilí“, ale já jsem zastánce té linie, která říká „zlu se odporuje“, nebo bude bobtnat ještě víc. Představa, že teroristé povraždí 1500 lidí a mávne se nad tím rukou s argumentem, že to zabrání eskalaci konfliktu, je zcestná. Naopak by to otevřelo dveře pro další útoky Hamásu, byl by to pro něj signál, že si něco takového může dovolit a likvidace Izraele by se stala mnohem víc reálnou. Nehledě na důsledky pro izraelskou společnost, která by tím ztratila sebedůvěru ve vlastní obranyschopnost.
A jestli je to dobré řešení? Ne, ale jiná varianta není. Nepochybuji o tom, že v pásmu Gazy budou oběti na civilistech a upřímně, válka pro mě není jen černobílé fandění dobru. Budou umírat další lidé, ženy a děti, které s tím nemají nic společného a nedokáži se od toho odosobnit. Na obou stranách jsou civilisté, kteří si nepřejí nic jiného než důstojně žít, zajistit svým dětem dobrý život a místo toho naplňují tragický osud v podobě obětí letitého konfliktu mezi Izraelem a Palestinou.
Šéf NATO se také vyjádřil, že odveta Izraele by měla být přiměřená. Co to znamená? Pokud má na mysli, aby to bylo „oko za oko, zub za zub,“ tedy, že pomsta bude stejná jako byl útok a ne horší, tak to se zřejmě naplní. Protože Hamás vraždil civilisty, ženy i děti bez rozdílu. Pásmo Gazy je hustě osídlené a lidé z něj nemají možnost úniku, takže i Izrael nejen, že bude mít, ale už má na svědomí životy těch nevinných. Je to nešťastné, ale aktuálně asi jediné možné řešení. A nepochybně to zažehne ještě větší napětí na Blízkém východě, protože lze očekávat, že se videí mrtvých a trpících lidí z Gazy chytnou kanály, které stojí na straně Palestiny. Protesty proti Izraeli nabydou na síle i u nás v Evropě a některé populistické strany se toho chytí a úplně mimo nebude ani hrozba teroristických útoků.
Skončí válka a co dál?
Izrael je vůči Hamásu natolik silný, že ho může porazit a Hamás musí tušit, že jeho vítězství bylo jen dočasné a omezené, žádný zázrak se zřejmě nestane. Ukončení vojenské operace nebude konec, ale začátek. Nové vojenské akce a bezpečnostní opatření Izraele totiž život v pásmu Gazy ještě zhorší. A to je ten problém. Na malém území žije přes dva miliony lidí, většina z nich pod hranicí chudoby. A když se bezprizorně potácíte ulicemi, kde není ani přístup k pitné vodě a jste závislí na humanitárních dávkách, abyste se vůbec mohli najíst, živoříte bez jakékoliv naděje na změnu, je to frustrující. Takovým lidem dávají teroristé sliby, že mohou něco udělat, něco změnit a ti tomu v zoufalství věří.
Po ukončení vojenské operace bude míč na straně Izraele, a tím se dostáváme k příčinám konfliktu. Je to politická vůle řešit otázky věznění Palestinců, zmrazení palestinských fondů, hrozné socioekonomické podmínky v Gaze a na okupovaném Západním břehu Jordánu nebo pokračující expanze osad. Jinak bude hrozit, že se palestinsko-izraelský konflikt bude nadále zhoršovat a produkovat cykly násilí.
Izraelská kontrola nad Palestinci
Palestinci jsou rozděleni do čtyř Izraelem kontrolovaných enkláv, z nichž každá má jiné příčiny napětí mezi Izraelem. Izrael může Palestincům nabídnout bezpečnost a rovné hospodářské a politické příležitosti.
První takovou enklávou, která tvoří „nestátní“ řešení, je oblast většího Jeruzaléma s napětím a konflikty ohledně kontroly jeho staršího centrálního jádra, kam patří omezené bydlení a podnikání Palestinců. Druhou enklávou je zbytek Izraele s poněkud odlišnou regulací práv, občanství a pohybu Palestinců, přísným dohledem a bezpečností. Třetí je Západní břeh Jordánu s dutou skořápkou palestinské vlády, s faktickou izraelskou bezpečnostní kontrolou nad palestinskými bezpečnostními složkami a přísnou kontrolou pohybu Palestinců.
A čtvrtou enklávou je Gaza, která má jednu z nejmladších populací a nejvyšší počet dětí a mladých dospělých ze všech regionů a zemí na světě. Od zbytku Izraele je oddělena zdí a nemá žádné smysluplné letiště ani volný přístup ke Středozemnímu moři. Potenciálně je závislá na pracovních příležitostech v Izraeli, ale izraelské bezpečnostní předpisy tyto příležitosti prudce omezily.
Na obranu Izraele uznávám, že stáhl své osadníky z Gazy v rámci hledání míru i bezpečnosti a skutečně vyvíjel trvalé úsilí o dosažení urovnání a pracovních vztahů s Hamásem. Bezpečnostní opatření, která Izrael přijal před říjnem 2023, byla rovněž vedena hrozbou či realitou palestinského násilí, teroristických činů a intifád. Ale stálo by za zvážení, kdyby se k Palestincům choval jinak. Otázku státnosti nebo bezstátnosti nechám na jiných, protože to je tak složité, že se do toho neodvažuji vstupovat.
My bychom se v tuhle chvíli měli vyhnout jakýmkoliv kulturním válkám a obviňovat Izrael nebo naopak Palestince, že „za všechno můžou.“ Byť u nás převládá romantický obdiv k židovskému národu a Palestince považujeme za národ teroristů, nic není černobílé. Za komunismu jsme zase byli pod vlivem propagandy, která nekriticky vyzdvihovala palestinskou stranu a Izrael byl odsuzovaný jako „imperialistický.“ Ale ne všichni Palestinci nebo obyvatelé území Gazy jsou teroristé a Izrael se podle kritiků v historii dopustil řady chyb, ale i ty měly svoji příčinu.
