Článek
Výstřel z pistole. Přešlápnu ve vlhké v kobce, kde jsem jednou nohou zajela do vody a bahna. Memento z minulosti uranových dolů v Jáchymově si po mně sáhne a nechápu, co se děje. Nahoře mám dvě děti, tak vybíhám ven. Oproti vězňům z 50. let, kteří tu byli v pracovních táborech, si takový luxus mohu dovolit.
„Tady někdo střílí, okamžitě pojďte ke mně,“ svolávám vyděšené holky. Při pohledu do mapy vidím, že je tu hned vedle střelnice a uklidňuji se. Ale energie místa zůstává těžká. Drátěný plot a cedule „Prací ke svobodě“, kdy se komunisté inspirovali nacistickým „Arbeit macht frei“, je připomenutím hrůz, které se děly v pracovním táboře Svornost.
Zašlá sláva Jáchymova
Když se řekne Jáchymov, někdo si vybaví lázně, jiný pohnutou historii místa. V dolní části města je všechno jako z cukru, lázně, parky, altánky, sochy i luxusní hotel Radium Palace. Malé Karlovy Vary, jen bez mas turistů a za poloviční peníze. O kousek výš se ocitnete v jiném světě. Vybydlené domy, z kterých se před lety vystěhovali sociálně slabí. Některé stavby se hroutí, u pár z nich je lešení, tvrdohlavá snaha to nevzdat a vrátit Jáchymovu zašlou slávu. Ten svého času býval bohatým městem díky těžbě stříbra. Dnes může spoléhat jen na lázeňství a turisty, ti se ale nehrnou. Možná místo časem povstane jako bájný Fénix z popela.
Těžko byste hledali jiné místo, kde je tolik protikladů. Tajemné hory okolo s malebnými zákoutími jako je údolí mlýnků, pasoucími se ovečkami na loukách, ale jiným příběhem v hluboko v zemi, kde se v uranových dolech odehrávaly ty největší lidské tragédie.
Jáchymovské peklo
Nad Krušnými horami se převalují těžké mraky a my vyrážíme na okruh kolem Jáchymova, který se jmenuje „Jáchymovské peklo.“ Trasa vede po bývalých lágrech, kde Stalinovi nohsledi věznili desítky tisíc lidí a stovky jich zde zemřely. Míjíme „Mathausenské schody“ a ocitáme se ve zmíněném táboře Svornost. Dnes už jen louka, pár kytiček a svíčky u vlhkých kobek, kam se vězni posílali na korekci.
V jáchymovských lágrech byl uvězněný například Ctirad Mašín nebo legendární hokejista Augustin Bubník. Ten byl v roce 1950 odsouzen na 14 let za velezradu, špionáž a rozvracení republiky. Spolu s ním skončilo v pracovních táborech dalších deset hokejistů, kteří byli při výsleších mučeni a odsouzeni ve vykonstruovaných procesech.
Vězni byli za trest umisťováni do vlhkých kobek tzv. korekce. Stačila jen malé provinění. Byli zde drženi i měsíc v zimě s minimálním přídělem jídla. Pobyt provázelo bití.
Okolní lesy jsou mlčenlivé, bez turistů, žádné stánky, restaurace, bobové dráhy, opičí parky ani další lákadla konzumu, která zničila například Krkonoše. Občas se v lese objeví tajemné dveře vedoucí do skály nebo průduchy ze štol, obrostlé mechem jako němý svědek minulosti.
Míjíme další tábor Nikolaj a důl Eduard, všude jsme samy. Jak musí v Jeseníkách instalovat počítadla, aby se jim na trasách nedělaly fronty, tak tady to je jedno z posledních míst, které není zdevastované turismem. Hornická krajina není pro každého a nemusí být líbivá na první pohled. Ale má příběh, tajemno, ducha a energii, kterou nikde jinde nenajdete. Strmé srázy, pozůstatky uranových dolů, zanedbaná místa ale i pastviny, kde člověk cítí tu nejniternější svobodu, bez níž se nedá žít a kterou nám bere spirála účtů a povinností.
Mathausenské schody neboli schody hrůzy. Spojovaly jáchymovskou šachtu Svornost a stejnojmenný tábor.
Celou dobu na mě sedí tíha. Po některých táborech nezbylo už zhola nic, ale místa mají paměť, a i bez naučných cedulí je pohnutá historie místa cítit na každém kroku. Jen v okolí Jáchymova komunisté zřídili deset pracovních lágrů, které se podobaly těm nacistickým a uvěznili tu několik desítek tisíc, často nevinných, lidí.
Nelítostně likvidovali odpůrce kolektivismu, odstraňovali každého, kdo nadšeně nekřepčil svazácké tanečky na scéně dobových dějin. Lidé se ve vlastní zemi stali otroky Sovětského svazu – výhradního odběratele vydolovaného uranu. Už v roce 1945 byla totiž uzavřena přísně tajná dohoda mezi ČSR a SSSR o rozšíření těžby rud a vzniku koncentráků.
Dobový tisk pod vlivem totalitní ideologie
Vzácné hodiny zmizely
Vracíme se z okruhu zpátky a děti fňukají, že mají hlad a žízeň. Otázky typu „Kdy už tam budeme“ mají zakázané. Hledáme místo, kde bychom se mohly naobědvat. Po cestě nic není, nabádám je tedy, aby si budovaly odolnost, to se jim bude do života hodit a musí vydržet na lesním šťovíku až zpět do Jáchymova. Neodpustím si moralizující přednášku o tom, co museli vydržet vězni a vracíme se k lázeňské části. Cestou si prohlížím budovu, která bývala školou a představuji si tu nádheru, kdyby byla opravená. I ostatní domy postavené ve stylu art deco nebo renesance by byly jedinečné, kdyby neskomíraly pod zubem času a také kvůli lidské vypočítavosti.
„Stará škola, tak tomu říkali místní. Po revoluci to koupil nějaký podnikatel, protože tam byly strašně vzácné a drahé hodiny,“ vysvětluje mi druhý den paní v místním muzeu. „On ty hodiny odmontoval a pak už ho nikdo nikdy neviděl, koupil to jen kvůli nim. O té doby to chátrá.“ Kde jsou vzácné hodiny, dodnes nikdo netuší.
Budova „staré“ školy, jak ji místní nazývají, už od revoluce chátrá. Vzácné hodiny zmizely.
Motáme se ve spodní části města. Nemilé překvapení, přes týden je tu řada restaurací zavřených. Část z nich funguje jen o víkendech. U jedné je cedule „Zavřeno, dnes akce,“ jak později zjišťuji, cedulka tam je každý den, bůhví jak dlouho. Co funguje na jistotu i přes týden, je prodej Krušnohorských oplatek. Jsou stejné jako Karlovarské, jen levnější. Konstatuji, že z nutričního hlediska je vše v pořádku a k obědu to úplně stačí a na lavičce se oddáváme klidu, který tu panuje. Ve městě, které padalo na kolena, trpělo a zase vstávalo se mi vybavují slova teologa Tomáše Halíka.
„Komunismus je nereformovatelný. Komunisté milují demokracii, kdykoliv jsou v opozici, jakmile se dostanou k moci – kdykoliv a kdekoliv-zardousí ji.“
Zdroj: Autorský text, muzeum Jáchymov
