Jak ženy dříve řešily menstruaci? Středověk byl nejhorší

Ženy zažívaly menstruaci už předtím, než jsme se jako živočišný druh plně vyvinuli. V dnešní době, kdy máme my ženy na jedno kliknutí na internetu neuvěřitelné množství variant, díky kterým procházíme menstruací komfortně, se mohou zdát minulé epochy jako něco, kdy bychom asi žít nechtěly.

Ve starověkém Řecku přišly ženy s první verzí primitivních tamponů. Hippokrates, otec medicíny, napsal, že starověké řecké ženy vyráběly tampony tak, že omotaly kousek dřívka něčím savým. Neumím a asi nechci úplně přestavovat, jaké to muselo být, používat v době menstruace dřívko. Nicméně naštěstí byla i jiná varianta.

Některé ženy prý také používaly jako tampony mořské houby. To je hodně pokrokové, protože mořské houby se používají dodnes a berou se jako „premium“ produkt nejen svojí cenou, ale jsou i ekologické. Rozumějte, nezatěžují přírodní prostředí jako tampony nebo vložky. Takže už před více než 2000 tisíci lety byly ženy „bio i eko.“

Římské ženy na to šly klasičtější cestou a vyráběly si vlastní vložky z ovčí vlny nebo tkané bavlny, které si připínaly k oděvu.

O krok dál byly ženy v Egyptě díky tomu, že měly k dispozici papyrus, tak ho srolovaly a mohly z něj vyrábět tampony (takže žádná dřívka!). Ve starověkém Japonsku se tampon vyráběl dokonce z papíru a držel na místě pomocí speciálního pojiva zvaného kama a měnil se až dvanáctkrát denně.

Středověk byl temné období. Lidé věřili, že je menstruující žena nějakým způsobem nemocná a může nakazit i ostatní lidi. Ženy se kvůli náboženskému studu snažily menstruaci skrývat a dokonce věřily, že křeče jsou božím trestem za prvotní hřích Evy. Takže dnes s ibuprofenem a nahřívacími polštářky můžeme skládat ódy vděčnosti za plody moderní doby.

Hygienu řešily ve stylu „udělej si sám“, používaly různé hadříky nebo dokonce typ savého mechu. Ty nejchudší to neřešily vůbec. Už jen z toho důvodu, že luxus jako spodní prádlo neexistoval. Savé látky nebo mech se u žen z lepší společnosti připevňoval pomocí kožených pásků. Jediné štěstí snad bylo, že ženy tehdy menstruovaly méně, byly skoro neustále těhotné a i menstruace byla nepravidelná kvůli špatné výživě.

Koncem 19. století vstoupila menstruace do své bridgertonské éry a došlo k vynálezu prvních menstruačních přípravků. Ženy používaly hygienické pásy, což byly v podstatě vložky pro opakované použití, které se připevňovaly k pásku nošenému kolem pasu a ano, byly stejně nepohodlné, jak to zní. Zatímco část s opakovaně použitelnými vložkami byla vlastně docela dobrý nápad, pásy byly objemné a často docházelo k úniku krve.

Pásy se týkaly spíš vyšších společenských vrstev, jinak se (například ve Švédsku) v běžné společnosti nepoužívaly ženské hygienické potřeby a viditelné skvrny od menstruace na oblečení nevzbuzovaly velkou pozornost. Nosilo se jednoduše jen tmavé oblečení.

V 70. letech 20. století začaly značky vydávat samolepicí jednorázové vložky, podobné těm dnešním. Zpočátku byly samolepicí vložky dost objemné a nepohodlné na nošení, ale byl to pokrok oproti tomu, když jste si vložku museli zavěšovat na pásek. To se dočtete, když budete sledovat zahraniční zdroje.

Ale generace vašich matek a babiček vám asi potvrdí, že u nás za socialismu byla situace trochu odlišná. V naší rodině jsem mnohokrát slyšela příběhy, jak se (kromě toaletního papíru) stávalo z vložek podpultové zboží. Když se daly sehnat, tak to byly takové ohromně tlusté kusy buničiny, přes které vedly provázky. Upřímně se přiznávám, že moje máma měla doma celou zásobu, i když už byl dávno kapitalismus, ale byla zvyklá všechno „křečovat“, kdyby náhodou nebylo. Chápu, zvyk je železná košile. A jednou, ještě v pubertálních letech, jsem po nich v „nouzi“ sáhla. No, kdo zažil ví, kdo nezažil může být rád, to snad už raději dřívka nebo mech.

A když vložky nebyly, uchylovaly se ženy k toaletnímu papíru nebo starým novinám. Dokonce se v době, kdy za dob komunismu nebyly vložky, konaly demonstrace. Tak to je dobře, že už dneska nemusíme demonstrovat kvůli hygienickým potřebám a můžeme se soustředit na vyšší cíle jako je mír, drahota a lepší zítřky.

První tampony přišly na scénu ve 30. letech 20. století a kromě aktualizace aplikátorů v průběhu let se základní technologie tamponů od té doby příliš nezměnila.

První tampon vynalezl lékař v USA pro svou manželku, zdravotní sestru. Ta podnítila vývoj vhodnějšího výrobku, který měl být uveden na trh. Výsledný výrobek uvedla společnost Tampax na trh v USA v roce 1937 a na britský trh se dostal v roce 1939. Tento nový výrobek se setkal s velkým odporem politiků a duchovních. Biskupové si ve Sněmovně lordů stěžovali na tyto „hříšné výrobky“.

Až do 50. let 20. století muselo být na každém balení tamponů uvedeno varování „Nevhodné pro svobodné ženy“ z obavy, že by mohlo dojít k narušení panenství, což samozřejmě nebyla pravda. Dodnes je však v převážně katolických zemích prodej vložek výrazně vyšší než tamponů.

V současné době jsem zaznamenala v rámci toho, kdy vše musí být „zelené,“ že se tampony začaly vyrábět celé z papíru, jaksi i ta aplikační část, která byla původně z plastu Jak to jen popsat, abychom zůstali korektní. Je to něco jako papírové brčko, úplně to nesplňuje danou funkci. Nevím, jestli „ekologové“ nahoře byli muži, ale možná by jim to měl někdo říct.

Zdroj: autorský text, wikipedia, ahpma, knixteen