Článek
Jaroslav Hašek je sice dodnes uznávaným spisovatelem, ale jeho život v Rusku po propuknutí bolševické revoluce, je stále kontroverzní. Jeho život byl plný rozporů, dokázal být věčně opilým anarchistou v Praze i uvědomělým bolševickým komisařem.
Jaroslav Hašek a Komunistická internacionála
Poté, co se v roce 1917 v dosavadním carském Rusku chopili moci bolševici, stala se země základnou pro komunistická hnutí po celém světě. A to vše zastřešovala Komunistická internacionála, která si zřídila svůj orgán Oddělení mezinárodních vztahů (OMS). Bylo to tajné oddělení, kde se školili zahraniční komunisté a posléze byli vysíláni zpět do rodné země, aby podporovali levicové hnutí. A jedním z agentů byl i známý spisovatel Jaroslav Hašek.
A sám Hašek při svém odchodu z Ruska napsal v dopise pro anarchokomunistu Jaroslava Saláta-Petrlíka „…Jestli pojedu do Čech, nepojedu se tam podívat, co dělají vymetené ulice v Praze nebo jestli ještě píšou noviny, že jsem se přimazal ke komunismu. Přijedu tam namazat záda celé slavné české vládě s takovou energií, jaké jsem přivykl v zápase naší páté armády.“
Cílem OMS bylo koordinovat a podporovat tajné aktivity komunistických stran v různých zemích. Toto oddělení bylo zodpovědné za organizaci nelegálních přeprav, šíření tajných dokumentů, komunikaci mezi různými komunistickými stranami a poskytování finančních prostředků nebo jiné podpory komunistickým aktivistům a jejich organizacím.
Hašek po návratu z Ruska v Lipnici nad Sázavou se svou druhou ženou
Ideologický zvrat a prozrazení tajné identity
Teď se vraťme v historii ještě o pár let nazpět. Za první světové války upadl Jaroslav Hašek do ruského zajetí. Poté vstoupil do legií, kde se však často dostával do sporu s vedením. V roce 1918 u něj nastal ideologický zlom.
Hašek věřil, že car je slunce a všechny slovanské národy kolem něj mají kroužit. Po Rusku toužil možná i proto, že už tam byli bratři jeho ženy Jarmily, věděl, že by se tam taky uchytil. A na konci února 1918 uskutečnil zřejmě nejkontroverznější kotrmelec svého života, po krátkém pobytu v Moskvě se stal členem bolševické strany, opustil Československé legie na východní frontě a vstoupil do Rudé armády. V Rudé armádě se pak stal agitátorem v zajateckých táborech, což mu vyneslo zatykač pro zločin velezrady (vydán Polním soudem čs. vojska).
Podle některých dokumentů Hašek už předpokládal, že v Rusku zůstane, proto pro něj byla rána, když se ho v roce 1920 vedení Komunistické internacionály rozhodlo poslat domů jako schopného agitátora, s cílem posílit revoluční hnutí. A tak opustil Moskvu a s falešnými doklady přijel zpět do své rodné země.
Tajná identita, pod kterou měl Hašek vystupovat, nevydržela ani chvíli. Již při naloďování v Petrohradu poznalo Haška několik Čechů, takže ve Štětíně už spisovateli nezbylo nic jiného než jít s pravdou (alespoň částečně) ven. Po příjezdu do Prahy neodolal a po cestě do hotelu si v ulici Národní nechal zastavit před kavárnou Union. Jakmile vešel dovnitř, přítomní ho ihned poznali a zvěsti o jeho návratu se začaly šířit po celé metropoli.
A noviny na něm nenechaly nit suchou. Sice doma, ale sám proti kritice o jeho životě v Rusku, kdy byl obviněn ze zběhnutí k Rudé armádě a ze zavraždění zajatých legionářů. Hašek prošel velkým rozčarováním. Měl organizovat bolševické rebelie, na ty ale nikdy nedošlo. Místo toho se dál věnoval bohémskému životu a pití a vnitřně byl tento anarchista zklamaný. Aby se udržel nad hladinou, psal dál, hlavně do Rudého práva a všechny své zkušenosti a poznatky vložil právě do knihy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
Zdroj: Milan Kovář: Tajné tváře celebrit, nakl. Utura 2013, Stoplusjednicka, Wikipedie
