Každý nosil její podobiznu v peněžence. Dívka na jednokorunové minci byla vězněná bolševiky

I v nejtvrdších 50. letech, kdy vládl pevnou rukou komunistický režim, se našli odvážlivci, kteří se mu vysmáli. Každý, komu je přes 40 let si určitě pamatuje korunovou minci, na které dívka v pokleku sází lipový květ a je obrácená směrem na západ. A za socialismu nosil každý komunistický pohlavár její podobiznu mezi drobnými v peněžence, aniž by tušil, jaký husarský kousek se tehdejší sochařce Marii Uchytilové podařil.

Celý příběh připomíná známější variantu impozantního manévru přátel Václava Havla. Ti zveřejnili v Rudém právu podobiznu divadelníka a disidenta s přáním k narozeninám. Aby obešli cenzuru, tak pod ní uvedli jméno Ferdinanda Vaňka, postavy z Havlovy hry Audience. Ale to už bylo v době (rok 1989), kdy se socialismus potácel jednou nohou v ideologickém hrobě. V 50. letech hrozil Marii Uchytilové mnohem přísnější postih za to, že ponížila totalitní režim.

Na korunovou minci, se kterou se platilo v letech 1957-1992, si totiž jako předlohu vybrala dívku, kterou režim z politických důvodů věznil v kriminále. Jmenovala se Bedřiška Synková, přezdívaná Bejbina. V roce 1953 ji zatkli a 19letá Bedřiška doufala, že bude do večera doma. „Večer“ se protáhl na několik dlouhých let. Byla uvězněná za to, že vedla skautský oddíl Ostříž.

Když skončil 17hodinový výslech na Bartolomějské, byla Bedřiška převezena do věznice na Pankráci. Zákaz skautingu totiž odmítla respektovat, a to jí vyneslo deset let natvrdo za velezradu. Po odvolání jí byl trest snížen o dva roky a putovala spolu s dalšími ženami na Slovensko, do tábora nucených prací v Želiezovcích. Pak byla v ženské věznici v Pardubicích.

Je paradoxní, že mezitím, co si v žaláři odpykávala svůj trest, stala se symbolem úspěchu tehdejšího hospodářství. Byla vyobrazena na nové jednokorunové Československé minci.

Do anonymní soutěže (místo jmen tvořili své návrhy umělci pod čísly, což bylo dost důležité, jinak by se Uchytilová nemohla účastnit. Pozn. autorky textu) se přihlásila i sochařka Marie Uchytilová. V té době se shodou náhod potkala i s maminkou vězněné Bedřišky, která jí vyprávěla celý příběh. Sochařka se po jeho vyslechnutí rozčílila, vyžádala si fotky Bedřišky a vytvořila návrh podle její podobizny, který nakonec vyhrál. Všechno muselo zůstat v absolutním utajení, protože kdyby jí někdo prokázal úmysl poškodit stát, trest mohl být až osudový. Zajímavé je, že porota původně vybrala jiný návrh, ale tehdejší minstr financí a kovaný komunista Július Ďuriš nakonec (nevědomky) prosadil ten s vyobrazením vězněné skautky.

Když se začalo platit novou mincí, skutečná dívka na ní vyobrazená, si odpykávala čtvrtý rok ve vězení za vlastizradu. Nespravedlivě odsouzená Bedřiška měla svůj pomník v kapse každého člověka. Nakonec se dostala z vězení, když ji bylo 24 let.

Když se dostala z kriminálu, tak se se sochařkou sešla a neskrývala své dojetí, když poprvé držela minci v ruce. A popisuje své setkání s odvážnou umělkyní:

„Řekla, že to udělala (sochařka Uchytilová. Pozn. autorky textu) z toho důvodu, že nemohla snést pomyšlení, že režim zavírá už i naše děti. Byla z toho tak vyvedená, že to udělala jako pomstu režimu, že všichni bolševici mě budou tahat po kapsách. A nebudou tušit, že je tam vyobrazená holka, která nevinně sedí v kriminále. Jejich vinou.“

V roce 1967 se politická atmosféra uvolnila a skauting začal ožívat, Bedřiška se v něm začala opět angažovat. Provdala se, narodil se jí syn Albert a celá rodina doufala, že se začalo blýskat na lepší časy. Ale přišel rok 1968 a Bedřiška měla strach, že zase skončí v lágru, takže nakonec emigrovala.

S „Bedřiškou“ jsme platili až do rozdělení Československa, sochařka bohužel zemřela den před sametovou revolucí.

Zdroj: Ceska televize, Pametnaroda, Wikipedie, Radiozurnal