Článek
Posledních pět dní dalo zabrat politikům, stenografkám, ale i veřejnosti, která celé divadlo sledovala. Opozice se snažila zabránit vládnímu plánu na snížení valorizace důchodů. Obstrukce, které k tomu využila, do politiky patří, ale ne v takovém extrému, který je čistě účelový.
Všichni chápeme, že hlasy důchodců jsou cenné, protože jich je hodně a jsou to disciplinovaní voliči. To jen kdyby si někdo myslel, že jde opozici o blaho lidí. Jde jim o jejich funkci, tedy o hlasy, které od nich mohou získat. Proto se do toho ANO i SPD opřelo nevídaným způsobem.
Poslanci si přinesli spacáky a kartáčky na zuby a sněmovna se stala podle vtipů na internetu „outdoor výstavkou“. Kdo ještě nemá trauma z Aleny Schillerové (ANO) ve spacáku, tak ať se podívá. A absurdní drama mohlo začít. Cílem bylo blokovat jednání sněmovny, jak jen to půjde. To ale není stav, který lze držet dny nebo týdny, tak se z demokratického nástroje obstrukcí stává destrukce.
V první řadě, opozice se má vyjadřovat k tématu a předkládat řádné argumenty, kterými se zastává svých voličů. Ne číst knihy nebo skripta (Tomio Okamura), případně hodiny nesrozumitelně řečnit, kdy dochází nejen k vyšinutí z větné vazby, ale evidentně i vyšinutí z vlastní koherence myšlenek (Andrej Babiš). Člověku je pak líto nejen stenografek, ale i poslanců, kteří v maratonu jednání riskují své zdraví, kolabují nebo mají halucinace. A to vše jen z účelových důvodů.
Chudáci ostatní strany, které si nemohou dovolit vlastní média. Na rozdíl od hnutí ANO, kde tisk, TV i rádio tvoří podstatnou část holdingu. pic.twitter.com/l4qtPjRFWC
— Martin Bartkovský (@bartkovskym) March 3, 2023
Opozice celou situaci využila jako záminku, protože se podle svých prohlášení už před obstrukcemi připravovali na to, že se obrátí na Ústavní soud, až návrh projde. A po nekonečných pěti dnech v sobotu také prošel. Tak když měla takový plán, proč obstrukce? Chce se jen ukázat veřejnosti, za cenu ohrožení zdraví vlastních poslanců.
Změna proti zneužití obstrukcí
Celá věc ukazuje na otázku, zda-li by se jednací řád ohledně obstrukcí neměl změnit. V předchozích letech se do toho nikomu moc nechtělo, protože obstrukce ráda každá opozice využije. Vzpomeňme na Fialu a EET. Nicméně jsme se dostali do velkého extrému.
Jednací řád sněmovny byl přijatý po pádu komunismu a v rámci nadšení z nabyté svobody byla snaha o to, aby se zachovala maximální možná míra svobody projevu poslanců. Ale jak vidíme, všechno může být zneužito.
Proto se v současné době koalice celkem správně racionálně zamýšlí nad tím, jak jednací řád upravit. Například by se mohly zkrátit projevy poslanců na 10-15 minut. Upřímně, kdo neumí formulovat svoje myšlenky a argumenty během čtvrt hodiny, nemá za řečnickým pultem co dělat. Tím by se zarazilo nesmyslné mnohahodinové řečnění a pokusům předčítat celého Dostojevského (kdyby aspoň to). Za zamyšlení stojí i možnost omezení četností vystoupení k danému bodu nebo restrikce toho, že představitelé politických stran a hnutí mohou vystoupit kdykoliv.
