Článek
Byť se jedná o text vztahující se k politice, dovolím si paralelu s osobními vztahy. Představte si, že máte partnera, který se bude snažit každého potěšit a nikoho moc neurazit. Proto nikdy jasně nevysloví svůj názor a už vůbec si za ním nebude stát, spíš se nechá vláčet okolnostmi a na ně pak reagovat, aby z toho vyšel co nejlépe. Strach je reakce, odvaha je rozhodnutí. Bude dávat různé sliby, vzápětí je měnit a schopnost stát vzpřímeně proti problémům bude chybět. Asi na vás takový člověk nebude působit příliš důvěryhodně. A to se stalo i naší vládě.
Slabí a nečitelní politici nemají důvěru
Každá krize, ať už ekonomická, společenská nebo ta v osobním vztahu ukazuje, co v tom druhém opravdu je. Někdo sklopí hlavu a nechá věci plynout s tím, že to nějak dopadne, jiný dokáže jasně adresovat, o co jde a postavit se tomu.
Když se podáváme do minulosti, takovým „hrdinou“ (a pro řadu z vás anti-hrdinou) byl třeba Miroslav Kalousek. Jako ministr financí za Nečasova kabinetu až sadisticky vyhlašoval různé škrty, půlka národa ho nenáviděla, možná i víc, ale působil čitelně, silně a autenticky.
My jsme si před dvěma lety zvolili vládu, jejíž devízou měla být kultivovanost, což i nadále přetrvává, ale ukázalo se, že jenom to nestačí. Pětikoalice v čele s premiérem Petrem Fialou (ODS) je viditelně slabá. A voličům to vadí. Podle průzkumů kabinetu jí důvěřuje jen čtvrtina populace.
Nemluvě o tom, že dokonce pár procent voličů přešlo k opozici, konkrétně k hnutí ANO. Příčina takhle rychle klesající trajektorie je dvojí. Důvodem je největší propad životní úrovně v celé Evropské unii, ale také to, jak na nás politici působí.
Strach je reakce, odvaha je rozhodnutí
Podívejme se na několik příkladů, které vykreslují kabinet jako slabého hráče. Někdo zmlátí dvě Ukrajinky a jedinou reakcí je jakési diplomatické vyjádření na sociálních sítích od ministra vnitra Víta Rakušana (STAN). To je málo, ale výraznější reakci by hrozilo, že mu lidé budou nadávat. Ano, budou, tak ať.
Před Úřadem vlády si udělají tábor bizarní postavy „chcimírovské“ scény a vláda to nechává volně běžet, víc, než je nutné. Jako by pravidla neplatila pro všechny.
Tomio Okamura (SPD) se vyjadřuje o Ukrajincích v podstatě jako o zkaženém mase a svými projevy připomíná účastníka konference ve Wannsee. A k tomuhle člověku se naše politická reprezentace staví jako k partnerovi, se kterým se může vyjednávat. Místo toho, aby se proti němu razantně postavila.
Jak jsem psala, „strach je reakce a odvaha rozhodnutí.“ Vláda nejdříve rozhodla o snížení deficitu a schodek měl být 210 miliard. Pak se nejspíš zalekla nálady voličů, kterým musí sahat do peněženek a změnila to na 235 miliard. Takže se náš potlesk za odvahu změnil v další zklamání. Teď už je to 252 miliard a kdoví, jak to bude v dalším týdnu, kdy pokračují jednání o úsporném balíku. Integrita je odvaha ustát to své, pokud ji člověk nemá, ztrácí důvěryhodnost. A navyšováním schodku se jen zatápí po kotlem inflace, takže to nakonec stejně zaplatíme my lidé.
A v neposlední řadě vládě jistě neprospěla ani kauza ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS), který se se schází a jedná po restauracích s Martinem Nejedlým, jenž má hluboké kontakty na Rusko a je v hledáčku tajných služeb.
Tak se prohrají volby. No a co!
To, z čeho jsme si mysleli, že jsme se po osmi letech Babišovy vlády vymanili, rozhazování peněz a podivné zákulisní hry, stále přetrvává. A celou linií se táhne nedostatek odvahy stát si tvrdě za svým bez obavy, že to člověka smete. Při nehorším se prohrají volby, no a co. Ale člověk zůstane stát se vztyčenou hlavou s tím, že svoje řekl. Lepší než poskakovat na Tik toku.
A pětikoalice už v tenhle moment stejně nemá co ztratit. Její voliči už se nikam jinam přesouvat s největší pravděpodobností nebudou, protože není alternativa. Takže jí tam se skřípěním zubů ten hlas stejně lidé hodí. Tahle premisa by mohla vládě přinést více sebevědomí a větší důvěru dělat potřebné, byť nepopulární zásahy. Co politici výrazně ztratili, je totiž důvěryhodnost, ale ne voličské preference.
Zdroj: autorský text, Manipulatori, CVVM
