Měla jsem za přítele násilníka z řad policie. Když vás opilý zaklekne, moc nezmůžete

Snažím se držet pravidla, že není nutné se vyjadřovat ke všemu, hlavně, když tomu nerozumím. Ovšem událost z minulého týdne, kdy policista a jeho přítelkyně brutálně napadli mladou dívku mě nenechává v klidu, protože mám i svoji zkušenost. Zároveň bych ráda napsala něco o tom, jaké má šance běžný člověk, když ho agresivně zaklekne opilý člověk v uniformě.

Šest let jsem studovala na Policejní akademii České republiky (PAČR) a tohle prostředí mi je tudíž známé. Začnu tím, jak je to s narativem, že se k policii hlásí agresivní „gumy“ a pak to dopadá tak, jak to dopadá.

V každé práci, ať je to policie nebo korporát, se vždy objeví lidé, kteří mají slušnou sbírku diagnóz. A nepochybně i u bezpečnostních složek bude nějaké procento těch, kteří jsou emočně labilní a mají narcistickou poruchu osobnosti. A dokonce se odvážím tvrdit, že k policii se asi bude hlásit víc těch, co mají problém sami se sebou, se svým sebevědomím, a touží si to vynahradit pocitem moci, který dává zbraň a uniforma.

Pokud nemáte nějakou těžkou osobnostní poruchu, tak obecné psychotesty neodhalí nic. A vězte, že se takoví lidé dokáží dostat vysoko, aniž by si toho někdo všiml. Já jsem se při svých studiích (ne, že bych na to bylo hrdá) dala dohromady s šéfem katedry střelecké přípravy. A když jsem viděla video, na kterém inkriminovaný policista agresivně pacifikoval nebohou mladou ženu, úplně mi to přes kopírák připomnělo bývalého přítele.

Chlast, pocit moci jen proto, že má frčky a zbraň. Tu měl zásadně pod polštářem a dalších šest ve skříni. A když se napil, tak to někdo odnesl. Nejčastěji jsem to byla já, dodnes si vzpomínám, jak jsem ležela zbitá v koupelně. Naštěstí jsem vzala záhy nohy na ramena, nic jsem nehlásila, protože byl jedna ruka s rektorem školy a celé by to skončilo tím, že by mě akorát vyrazili. Klasický případ bezmoci proti mocnému muži, který byl tehdy v hodnosti majora. Ten se o pár let později „proslavil“ tím, že v opilosti srazil ve svém autě ženu a pak o pár týdnů později, zase pod vlivem, naboural na Vinohradech přes 50 aut. Jeho zářná kariéra tím skončila.

Takže ano, u policie můžete narazit na agresivní cvoky, ale je to promile případů. Ty desítky a stovky lidí, co jsem za svých studií potkala, byli úplně normální kluci a holky, co šli k policii s těmi nejlepšími úmysly „pomáhat a chránit“, byť to může znít jakkoliv naivně. Jeden z nich je dodnes mým nejlepším kamarádem. A protože udělal celkem slušnou kariéru a jeden čas působil i u Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), tak mě zajímalo, co může člověk dělat, když se setká s opilým a agresivním policajtem. Pokud ho zrovna nemá doma, tam pomůže jedině útěk.

A nezajímá to jen mě, ale v souvislosti se zmíněným incidentem tenhle dotaz kladli lidé Polici ČR na sociální síti X. Ta se k tomu nijak nevyjádřila. Nedivím se, protože odpověď všechny zklame.

Na prosbu známého neuvádím jméno, byť identitu zdroje pochopitelně znám a budu citovat z naší emailové korespondence. Za prvé, byl zoufalý z toho, jak těchto pár jedinců poškozuje jméno policie a chování policisty okamžitě odsoudil. Ještě když jsme spolu telefonovali, tak prohlásil, že „to je neomluvitelné a nesmí se takové věci stávat.“

Problémem je, že když se na vás vrhne obyčejný člověk, tak máte ze zákona právo na sebeobranu. Pokud se setkáte s agresivním policistou, pole manévrování je užší. Policista je povinen konat, když je svědkem protiprávního jednání, a to i v době svého osobního volna. A dokonce i když je pod vlivem alkoholu. V ten moment by měl vyhodnotit, jestli je schopen zasáhnout nebo raději přivolá hlídku.

Takže ano, může se stát, že i policista pod vlivem na vás bude křičet „jménem zákona“ a má na to právo. A vám nezbývá, než uposlechnout, protože subjektivní pohled, že je opilý jak mužik nebo že jsou donucovací prostředky neoprávněné, je v té chvíli jenom váš subjektivní pohled a zákon je tomu nadřazený.

Známý to vysvětlil doslova takto. „Jakékoliv vmísení se do probíhajícího zákroku nebo snaha o jeho maření může být ex post charakterizována a kvalifikována jako útok proti úřední osobě.“

Takže nezbývá nic jiného než se nechat zmlátit, doufat, že to přežijete a pak to nahlásit na GIBS? V podstatě ano. A u inkriminované události udělali ostatní lidé to nejlepší, co mohli, a to je, že přivolali další hlídky. Víc se v ten moment dělat nedalo a můžeme doufat, že dotyčného potká stejný osud jako kdysi majora Karla Kadlece a touto událostí je jeho profesní kariéra u konce.