Milostný život J. V. Stalina. První ženu miloval, druhou utrápil

Josif Vissarionovič Stalin, architekt sovětského totalitarismu, se původně narodil jako Ioseb Džukašvili (gruzínsky). Vládl čtvrt století Sovětskému svazu (1922-1953) a přeměnil jej ve světovou velmoc. Spáchaným zlem a krvavou stopou zanechanou v historii, se staví na roveň dalším diktátorům, jako je Adolf Hitler nebo Mao Ce-tung.

Přestože byl zaneprázdněn svržením cara (Říjnová revoluce v roce 1917), odstraňováním skutečných i domnělých odpůrců (Velká čistka v roce 1937) a bojem proti Adolfu Hitlerovi (druhá světová válka), našel si Stalin čas na to, aby se oženil, zplodil několik dětí a měl nespočet milenek. Netřeba dodávat, že Stalin žádné ze svých žen nepřinesl štěstí. Dát se dohromady s diktátorem rozhodně není dobrý nápad.

Jaké to je být vdaná za takového muže? První žena se jmenovala Jekatěrina „Kato“ Svanidzeová a Stalin si ji bral jako mladík, bylo mu něco přes 20 let. A dívku opravdu miloval. Když byl Stalin často mimo domov, cítila se Jekatěrina osamělá. Stres spojený s rolí manželky revolucionáře se podepsal na jejím zdraví. Její smrt na tuberkulózu (někdy se uvádí tyfus) ho zdevastovala, truchlil nad její smrtí a byl rozhodnutý se zastřelit. Přátelé mu však zbraň odebrali. Tak alespoň skočil do hrobu za svou ženou a musel být vytažen. Z té doby pochází jeho citát:

„Toto stvoření obměkčilo mé kamenné srdce. Zemřela a s ní zemřely i mé poslední vřelé city k lidstvu.“ - Josef Stalin

A pro jednou měl skutečně pravdu. Stal se z něj masový vrah. Smrt jeho ženy na něj měla hluboký vliv a ponořil se do revoluční činnosti. Jeho násilná kolektivizace zemědělství měla na svědomí miliony mrtvých, matky se rozhodovaly, které z jejich dětí přežije a kterému už se nevplatí dávat jídlo. Bezohledný diktátor zničil poslední zbytky svobody v zemi a uchyloval se k násilnému policejnímu teroru.

Jeho druhá žena Naděžda Allilujevová se do Stalina zamilovala jako 16letá, nechala školy a jako ještě zdaleka ne plnoletá mu dělala osobní sekretářku a písařku. Po svatbě plnil Stalin svoji staronovou roli dost mizerně. Byl zaneprázdněn šplháním směrem k absolutní moci a zbytek času mu vyplňovaly chronické nevěry.

Nemá například problém si vzít do postele sekretářku Marusju Petrovnu před zraky své manželky a nutí ji, aby se dívala a radovala se. Stále více ji ignoruje a navrch se dere jeho násilnická povaha. Svému malému synovi nalévá alkohol a vyfukuje mu kouř s dýmky přímo do tváře. S Naděždou se do krve hádají.

Nakonec svoji ženu odstaví od profesní kariéry i veřejného dění, aby ji měl pod kontrolou. Přitom Naděžda byla opravdu zajímavá žena. Než jí diktátor odizoloval, navštěvovala univerzitu v době, kdy byl Stalin premiérem. Dělala to při zachování určité anonymity, většina jejích spolužáků neměla ani tušení, že je Stalinovou manželkou. Na univerzitě se setkala s Chruščovem a dalšími lidmi, kteří zpochybňovali Stalinovu politiku, zejména jeho zemědělskou politiku a metody. Chruščov lidem vyprávěl, že to byla Naděžda, kdo ho seznámil se Stalinem, a to mu pomohlo uniknout několika čistkám. Otevřeně se Stalinovi vzepřela tím, že šla v čele několika pohřebních průvodů intelektuálů, kteří se stali Stalinovými oběťmi. Naděžda byla svébytná žena, angažovala se v politice, která se lišila od jejího manžela, byla vzdělaná a měla silnou vůli. Muselo pro ni být obtížné udržet se v blízkosti takového zločince, jako byl Stalin.

Celá krize nakonec vyvrcholí, když si Naděžda dovolí zkritizovat Stalinovu politiku, která vedla k hladomorům, stejně tak vznesla výtky k masovým popravám, které na popud diktátora probíhaly.

Večer 8. listopadu 1932 se s ním ještě v Kremlu účastní slavnostní večeře a druhý den je nalezena ve své ložnici zastřelená (Epocha 9/23). Existují dvě verze, podle první spáchala sebevraždu, podle té druhé ji zastřelil sám Stalin, který pak její hrob nikdy nenavštívil.

Zdroj:(Epocha 9/23), Goodreads, Wikipedie, Britannica