Článek
Muži by měli vědět, kým jsou, a pak se ptát, kdo půjde s nimi. Pokud se to přehodí, nastává problém. Ale jak v postmoderním světě vůbec definovat „muže“? V dávných dobách byli muži lovci a válečníci. Muži dávali na stůl jídlo, přispívali na chod kmene a bránili se proti cizincům.
Dnes chceme, ať se starají o děti a pomáhají v domácnosti. Do toho by podle společenské normy měli být vnímaví, empatičtí a citliví.
Abychom pochopili mužskou identitu v postmoderní době, musíme se vrátit ke kořenům. Znovu objevit mužské archetypy: čaroděje, krále, bojovníka a milence.
Na začátek je dobré si vysvětlit pojem archetyp podle C. G. Junga, který tvoří část našeho nevědomí. Psychoanalytik pracuje s obecnou duší lidstva, s něčím, co máme všichni společné – kolektivní nevědomí. A archetypy v našem nevědomí popisuje jako: „Je to mysl našich neznámých předků, jejich způsob myšlení a cítění, jejich způsob prožívání života a světa, bohů a lidí.“
Milovník má city, ale není změkčilý
Milovník v malém dítěti ještě není tak utlačený, jak se to stane později v životě, malé dítě má ještě tu schopnost ječet nadšením. Milovník je totiž schopnost muže pro extázi, pro užíváni si radosti, pro vzrušení a nadšení.
Milovník je pochopitelně spjatý s láskou, muži se možná téhle části v sobě nejvíce bojí, protože obsahuje i trochu ženského principu. A jejich obavu podporují jejich otcové prohlášeními typu: „Nebuď zženštilý“, když se mazlí s mámou nebo dávají najevo své emoce.
Archetyp milence nebo milovníka dává mužské psychice schopnost prožívat city, navazovat vztahy a intimitu, oceňovat krásu a užívat radosti života. Ve své zralé podobě přítomnost milence ostatní mužské archetypy zjemňuje, ale nezměkčuje.
Ale milovník má také svoji temnou nebo zraněnou stránku, takzvaný stín. Na straně jedné je to promiskuitní Casanova, užívající si svou moc nad ženami, neschopen navázat trvalý vztah, a na straně druhé závislý „maminčin mazánek“.
Čaroděj uznává chybu a nese odpovědnost
Zatímco milovník je vnější ženskost, tak čaroděj je vnitřní ženskost. Je to ta část, která chce vědět a znát. Ta část muže, která je zvědavá.
Mág neboli čaroděj je spojený s transformací. Změna znamená, že se dokáže poučit ze svých chyb a konat jinak než doposud. Mág je tím, kdo ví, tím, kdo má skryté vědomosti a dokáže svět okolo sebe měnit. Zralý mág, skutečný a zralý muž vždy přebírá zodpovědnost za to, co vytvořil a vždy se snaží tvořit prospěšné věci.
U archetypu mága si každý většinou představí Gandalfa z Pána prstenů. Dnešní mágy nalezneme převážně ve vědecké oblasti, kde vědci za pomoci svých znalostí vytváří nové technologie a mění materiální svět okolo nás. Jsou to i učitelé, průvodci, otcové a přátelé, kteří pomáhají ostatním dosahovat jejich snů.
Stinnou stránku, která poukazuje na nezralého mága a která spíše škodí, než pomáhá, je černokněžník. Osoba, která odmítá převzít zodpovědnost za své tvoření. Své vědomosti zneužívá, jenom aby dosáhla lepšího postavení, přičemž okolo sebe vytváří destrukci.
Muž musí mít válečnickou energii
Odvážný bojovník podstupuje náročné úkoly, aby si dokázal, že na to má. Stává se inspirací pro ostatní. Válečník v moderní době těžko vezme do ruky meč a utká se hrdinném boji. Ale válečníka v sobě může muž najít i v jiných situacích.
Je to ta část v mužích, která se je snaží někam dostrkat. Bojovník ví, jak sám sobě říci ne. Například sport je ve skutečnosti ritualizovaná podoba válečnictví. Válečnická energie se projevuje i v tom, že každý den chodíte do práce a vydržíte to tam.
Mezi jeho kvality patří i věrnost ženě. Muž se musí naučit, jak sám sobě říci ne. Říkáme tomu odložená odměna.
Bojovník rád ochraňuje hranice. To je asi nejdůležitější pojem pro jeho pochopení. Dejte mu nějakou hranici, kterou může střežit. Jejich válečnická část ochraňuje vlastní identitu a ochraňuje i rodinu, zvláště děti a manželku. Chlap musí mít nějakou válečnickou energii, jinak ztratí ponětí o tom, co je důležité a co ne.
I válečník má svůj vlastní stín. Stínový, špatný bojovník neposlouchá, používá svoji válečnickou energii ne k tomu, aby chránil druhé, ale aby sám sobě získal slávu a místo ochránce se z něj stává ničitel.
Král má přirozenou autoritu
Král je archetyp, který drží ostatní čtyři části pohromadě. Je sebejistý, a přestože má nepřátele, necítí se jimi ohrožen. Udržuje všechno tak, aby to bylo fér, spravedlivé a pravdivé. Je si naprosto jistý sám sebou a nepotřebuje svoji identitu bránit, nepotřebuje ji obhajovat a dokazovat, on je prostě ten, kdo je. Klidný král sedící na trůnu je archetypem vyrovnanosti a bezpečí.
Jenom s věkem přichází přirozená autorita. To je asi to největší zklamání, které nacházejí synové ve svých otcích. Že to nejsou přirození králové.
Stínový král si je nejistým každým, kdo se mu nepodřídí. To je třeba podnikatel, který potřebuje vyhodit mladšího člověka ve firmě proto, že je nadanější, než on sám. To je ten člověk, který potřebuje udržovat ženy v podřízenosti. Král, který není v rovnováze, se pak může stát slabochem nebo tyranem.
Tyto čtyři archetypy by se měli udržovat ve vzájemné rovnováze, jestliže převládá jen jeden, začne se drát do popředí jeho temná stránka. Malý chlapec chce být bojovníkem. Ale jenom bojovník bez čaroděje je nebezpečný, nebude vědět, která bitva stojí za to, aby byla vybojována. Otcové by pak svým synům měli předat i kus milovníka, čaroděje a nakonec krále. Král říká bojovníkovi: „Synu, tahle bitva stojí za to, aby se bojovala, ale tahle bitva za to nestojí.“ A čaroděj ho musí učit moudrosti.
Zdroj: Autorský text, Robert Moore: Král, Bojovník, Čaroděj, Milenec, C. G. Jung, Wikipedie, Wikisofie
