Článek
Máte také někdy pocit, že život je věčné ladění a koncert nikde? Člověk ve dvaceti žil sny, kterak zanechá na světě nesmazatelnou stopu a o dvě či tři dekády později zjišťuje, že ho pohltily účty, hypotéky a starosti s dětmi. Žije podle „salámové metody“, ukrajuje den za dnem, plní nekončící seznam povinností a čeká, AŽ začne opravdový život. Jak se říká, žije v „AŽlandu.“ Ale „lépe už bylo,“ a to, co se odehrává teď, je ten pravý život. Dar, kterého bychom si měli vážit, cítit vděk, ale občas máme pocit, že jsme se o to vlastně neprosili.
Kromě toho, že jsme bytosti, které si jsou vědomi sebe sama, máme ještě oproti zvířatům touhu naplnit život smyslem. Tím se zabýval psychoterapeut Viktor E. Frankl. Oproti Carlu G. Jungovi nebo Sikmundu Freudovi nevidí motivy člověka jen v pudech nebo v touze po moci, ale přidává další díl do skládačky života, a to je touha po smyslu, po prožití smysluplného života.
S životem i světem se vede rozhovor
Člověk hledáním smyslu života naplňuje jeho podstatu. Pokud nás nepřeválcovala agenda běžných dní, kdy fungujeme stereotypně na autopilota, tak bychom v ideálním případě měli ohmatávát životní cesty. Některé nás k sobě volají, jiné zase odpuzují, aniž bychom věděli proč. A to, co volá na naší intuici, je nejspíš směr, kterým bychom se měli vydat. To, co máme rádi my, má rado nás. Nastávají bitvy, některé vyhrané, jiné prohrané. Frankl zdůrazňuje, že život je možné naplnit jen díky rozhovoru, který povedeme se světem. Když jsme v zajetí každodenních úkolů, někdy na to zapomene a mlčíme. Stejně tak když se obracíme do vyprázdněného online světa, který je ve své podstatě němý. Člověku se ale vyplatí všímat si toho, co ho baví a zajímá. To není luxus nebo nadstandard, ale základ.
Už děti by se měly se světem střetávat a je chybou řady dnešních rodičů, že se je snaží chránit před jakýmkoliv diskomfortem. „Střetávačky“ vytahují z člověka věci, o kterých ani neví, že je má, a jedině tak dokáže naplnit svůj potenciál.
Buď tím, kým jsi
Hledání své podstaty a smyslu je vlastní všemu, nejen lidem, ale každému kamínku nebo potůčku. Vše má svůj smysl, svoji esenci, kterou přispívá k propojení světa (klidně i univerza, chcete-li). Když člověk najde svoje místo v životě, místo pocitů prázdnoty a frustrace cítí vroucnost a propojení sebe sama se světem. Proto nám je třeba tak dobře v přírodě. Ve spojení s přírodou otázky po smyslu života zmizí. Je to pocit sounáležitosti, něco, kde jsme „doma“, prapůvodní blízkost, kterou kdysi člověk k přírodě měl a kanceláře a hypotéky ho o to připravily. Právě pocity oddělenosti, kdy je každý „sám sebou“ a „za sebe“ jsou pro naší duši devastující. Ostatně jako jednu z psychoterapeutických technik, která je založená na vizualizaci principu jednoty člověka s celým světem i vesmírem používá i psychiatr Phil Stutz v dokumentu na Netflixu. Není to tedy o tom být sám sebou, ale stát se tím, kým jsme.
Svět nám nic nedluží
Smysl života můžeme hledat obecně nebo ho nacházet v různých konkrétních okamžicích. Frankl rozděluje takové tři balíky, kde bychom tento Svatý grál mohli najít. Jsou to prožitky. Intenzivní prožívání čehokoliv nám dává pocit, že jsme skutečně naživu. A může to být třeba láska. Pak to jsou tvůrčí hodnoty, kdy vytváříme něco dobrého pro tento svět. A do třetice to jsou postoje. Záleží na tom, jak se stavíme k různým situacím. Jestli jsme v pozici oběti, která si připadá ublížená a svět je nespravedlivý a nefér a ptáme se „Proč zrovna já?“ Anebo je člověk statečný a řekne si „mám se špatně, ale nenechám si tím otrávit život.“
Jedinec totiž není ten, kdo klade životu otázky, ale je naopak tím, kdo je tázán a má odpovídat. Ostatně jak už napsal Mark Twain:
„Neříkej, že ti svět něco dluží. Nic ti nedluží. Byl tady jako první.“
Pokud přistupujeme k životu s nataženou rukou, skončíme akorát frustrovaní a zklamaní. Z toho vyplývá, že k nalezení smyslu musíme být aktivní a jenom tak se dá najít vlastní potenciál.
V momentě, kdy máme pro co žít, život je mnohem snesitelnější. Když má člověk ve svém životě smysl, přežije všechno. O tom přesvědčoval už Frankl své spoluvězně v koncentračním táboře. Každé utrpení se dá přestát, pokud v životě máme vůli ke smyslu.
Zdroj: Přednášky-Psychoterapeutická fakulta, V.E. Frankl: O smyslu života- v každé krizi se skrývá příležitost
