Článek
Hledali jste někdy pronájem? Nejspíš ano, takže víte, že člověk musí vytáhnout slušný balík peněz, než si nastěhuje první krabici. Známý, který je slušně postavený manažer, vysázel nedávno na prkno (ano, na prkno, prý je to podle nejmenované realitní agentury lepší než převodem) 80 tisíc korun, aby mohl vůbec otočit klíčem v zámku. Výsledek tvoří klasická rovnice: odměna realitní agentuře, první nájem, kauce a poslední nájem. Ale ne všichni mají tuhle možnost.
Lidé, kteří nemají na bytovém trhu šanci
Muž, který je sám, vydělává, děti jsou odrostlé, rozhodně nemá žádný problém. A teď si představme rodinu, která má hodně dětí, žije ze sociálních dávek, případně má dluhy nebo exekuce. Na bytovém trhu nemá šanci. Těžko vůbec složí nějakou kauci a když máte dětí jako smetí, žádný pronajímatel vás nebude chtít.
Nyní malá odbočka, cílem tohoto článku není soudit, proč je někdo ohrožený chudobou, nepracuje nebo má tolik dětí. Ale meritem je pohled na druhou stranu, na ty, kteří na tom vydělávají.
Obchodníci s bídou nebo s chudobou chcete-li, se vyrojili jako houby po dešti už před více než dvěma dekádami. Problém „obchodu s chudobou“ kulminoval ve druhé polovině nultých let i kvůli nezastropovanému doplatku na bydlení, který umožňoval různým podnikatelům kasírovat obrovské částky i za sklepy, sklady a výrobny, narychlo zkolaudované jako bydlení. V roce 2015 a 2017 sice prošly legislativní úpravy, které byly později zase z velké části zrušeny.
Nedávno autorka textu publikovala článek o výši dávek, z kterého vyplývalo, že stát vyplácel rodině ve vyloučené lokalitě na dávkách na bydlení okolo 30 000 korun měsíčně. Za běžné situace by si člověk mohl za takové peníze pronajmout velký a luxusní byt. Ne v případě, pokud nemá jinou možnost, než se podvolit výnosnému byznysu. Na jedné straně podnikatel, který má plné kapsy peněz díky státu a dobré znalosti systému dávek, na druhé straně nájemníci, kteří se mačkají v nevyhovujících bytech.
Zvláštní symbióza bohatých a chudých
Autorka článku dostala informace od zdroje, který má vlastní zkušenost s lidmi, kteří jsou nuceni přistoupit na „vykořisťování,“ jinak by skončili na ulici. Bývali to jeho sousedé.
„Mám osobní zkušenost z mého bydliště v Praze, kde proti našemu bytu stojí dům, který jeho majitelka předělala v 90. letech na penzion (především pro firmy, které potřebovaly přes týden ubytovat své pracovníky a zde to bylo za dobrou cenu i se snídaní). Tato majitelka pak po úmrtí svého partnera tento penzión musela prodat a novým majitelem se stal velmi dobře zajištěný pár brněnských právníků, kteří tento dům koupili jako investici,“ popisuje svoji zkušenost Viktor P. z Prahy. (Zdroj si přál změnit jméno, ale autorka textu jeho totožnost zná).
„Proběhla poměrně rychlá rekonstrukce, která navýšila kapacitu pokojů. Ale po rekonstrukci se dům neotevřel jako penzion, nebo hotel. Koncepce malých jednopokojů sice zůstala zachována, dům se však změnil na běžný bytový dům. Určité počáteční znepokojení bylo ve struktuře nových nájemníků, kdy šlo převážně o kombinaci více než přeplněných pokojů pro přespání spolu s dělníky z bývalého SSSR a rodin s na první pohled problematickou sociální situací,“ uvádí Viktor P. Jeho obavy se nakonec nenaplnily a soužití s novými sousedy bylo bezproblémové. Podle něj se nejmenší pokoj pronajímal za nájemné, které by bylo pořád dvojnásobné i kdyby to byl byt 2kk.
„Když jsem se zeptal, proč tedy nebydlí v lepším a levnějším bytě, dostal jsem odpověď od jedné romské rodiny, že si nemohou dovolit kauci, navíc jako romská rodina zatížená exekucí nemá šanci si běžný nájemní byt sehnat. Jde v podstatě o zajímavou symbiózu bohatých pronajímatelů a sociálně slabších a znevýhodněných nájemníků,“ uzavírá svoji zkušenost se sousedy Viktor.
A je to tak, kdo by platil nesmyslně vysoký nájem za neodpovídající prostory? Paradoxně ti, co na to nemají. Podnikatelé pak využívají své orientace v oblasti dávek, radí svým nájemníkům, „jak na to“ a vydělávají na neodpovídajících nájmech.
Podnikatelé vítězí
Sám ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) loni přiznal, že současné nastavení dávek podporuje obchod s chudobou. A měl představu, že se to zvládne do poloviny roku 2023. Nezvládlo se to a obchodníci s chudobou na bytovém trhu neřekli své poslední slovo. Často se zmiňuje, že systém dávek se nedá zneužít, tohle je příklad, že se zneužít dá, byť „třetí stranou.“ A nejsou to jen Romové, kdo má problém s bydlením, ale i jednočlenné domácnosti seniorů, hendikepované lidi nebo matky samoživitelky. Jen za loňský rok bylo v bytové nouzi přes 150 000 lidí.
Na úrovni zákonů se směrem k dostupnějšímu bydlení neposunulo vůbec nic. Náklady na bydlení se většině lidí neustále zvyšují, přičemž zisk jde hrstce lidí, zatímco stát bude skrze příspěvky a doplatky na bydlení neúspěšně, ale přitom velmi nákladně bydlení dotovat. Legislativa hraje do karet developerům a podnikatelům, kdo prohrává jsou stát a sociálně nejslabší.
Zdroje: autorský text, Seznam medium, Wikipedia, iRozhlas, Deník bytové správy
