Obscénní ceny za potraviny. Paprika je novým symbolem luxusu

Že si chcete udělat šopský salát? Možná lepší si dát kaviár a ještě ušetříte. Kilo paprik skoro 200 korun, okurka za 45 korun (kus, ne kilo), rajčata, ta obyčejná, bez chuti,za 80 korun. A konkrétně téma cen paprik je už virální a stává se na sociálních sítích větším hitem než Ovčáčkova sebemrskačská zpověď. Paprika je takový nový bitcoin. Ostatně, kdyby ANO mělo ještě Marka Prchala, mohlo by na obscénních cenách zeleniny postavit svou kampaň. Toto je jeden z vtipů, co koluje internetem:

Prodavač:„Kilo paprik je za 200 korun.“

Kupující:„Tak to si strčte do p*dele“

Prodavač:“Tam už mám květák i okurky.“

Podle Českého statistického úřadu nám zdražily potraviny o 27 procent. A to je víc, než inflace. Rady typu, „že máme omezit své spotřebitelské chování“, tedy nejezte tolik, neplýtvejte a nakupujte ve slevách, jsou k ničemu. Prosím vás, ve slevách už dávno nakupuje každý. Anebo si máme zajet do obchoďáku do Polska. Pecka, třeba z Prahy se poměr cena-benzín-výkon určitě vyplatí. Polákům, těm je hej, když jim DPH z potravin spadla na nulu.

Něco pro milovníky čísel. Podle ČSÚ vzrostly ceny rostlinné výroby v roce 2022 o 37,1 %, živočišné výroby o 24,4 %, ale ceny nápojů a tabáku jen o 12,9 %. Takže místo jídla můžeme hulit a chlastat. To se dá vydržet jen pár let, než to s člověkem sekne. Ale zase se tím pádem vyřeší problém s důchody. Dvě mouchy jednou ranou.

Je zajímavé, že ceny jídla v Česku stále stoupají, když globálně naopak zlevňují. Jak je to možné?

Čeští zemědělci a potravináři ve vlně velkého zdražování jednoduše vytušili příležitost zvednout ceny výrazně víc, než o kolik se jim zvýšily ceny energií nebo pohonných hmot. Potraviny začaly zdražovat už před energetickou krizí, lidé ale měli peníze a kupovali dál. A protože v roce 2022 měla spousta zemědělců i potravinářů předem nakoupené krmné směsi a fixované ceny energie, logicky dosáhli i na vyšší zisky.

Ostatně to potvrzují i slova ministra zemědělství Zdeňka Nekuly (KDU-ČSL), podle nějž dochází opravdu k tomu, že zemědělci i potravináři zneužili situace, aby šponovali ceny dokonce až nad inflaci. Jednoduše řečeno příležitost dělá zloděje a oni se rozhodli pořádně vydělat. K tomu jim nahrává to, že si v podstatě nekonkurují, je tu jakýsi cenový kartel.

Že ryba smrdí od hlavy, vidí i odborníci. Například ekonomka Jana Matesová to popisuje tak, že si v cenové politice potravináři anebo potom prodejci a prodejní řetězce nekonkurují, ale spolupracují. A všichni sborem křičí, že krvácejí na růstů nákladů.

Má se za to, že nejvíc vydělávají čeští velcí zemědělci. A aby premiér Petr Fiala nevypadal, jakože mu je národ ohlodávající kůru ze stromů a živící se lišejníkem, úplně lhostejný, rozhodl se tomu podívat na zoubek. Tedy na zisky nejen zemědělců, ale na všechny články vertikály včetně potravinářů a řetězců.

„Jestli je zisk od zemědělce přes zpracovatele až po prodejce 30 miliard před zdaněním a v loňském roce to bylo 20, tak to asi někde bude. K 30. 6. všichni zveřejní účetní závěrky a tak zjistíme, kdo na situaci vydělal a kdo ne,“ tvrdí například poslanec Petr Bendl (ODS).

Když hypoteticky připustíme, že marže a zisky jsou neúměrné, tak co s tím dál? Bude snad stát zasahovat do volného trhu a regulovat ceny? Snad už máme poučení z modelu Maďarsko, kde to na jedničku úplně nedopadlo. Po zastropování ceny jídla vylétly ještě víc a ještě ke všemu pár základních složek z pultů úplně zmizelo.

Autorka článku ještě nezmínila, že z potravin má vlastně největší příjem stát. To jen pro ty, kteří si myslí, že je tento blog placen Fialovou vládou. Tak buďme objektivní. Ano, patnáctiprocentní DPH na potraviny je jedna z nejvyšších v Evropě. Ale snížení sazby ještě nemusí znamenat zlevnění jídla. Nikdo nám nezaručí, že si tak obchodníci nepřijdou ještě na víc. Plus až po uši zadlužená vláda, která převzala vybrakovanou státní kasu po svých předchůdcích, někde příjmy brát musí.

Zbývá poslední možnost. Trh s potravinami je v Česku silně monopolizovaný a stát má nástroje, kterými může bránit účelovému zvyšování cen. To znamená prověřovat, jestli nedochází ke kartelovým dohodám a zneužívání dominantního postavení na trhu a vytvořit tak dostatečně silné konkurenční prostředí. Pak se možná dočkáme doby, kdy koupě papriky nebude symbolem buržoazního luxusu.