Článek
„Klíče máš pod rohožkou, k*ndo!“ Vtip, který masově koluje sociálními sítěmi a symbolicky ukazuje na styl desetiletého působení Miloše Zemana ve funkci prezidenta. Není nic horšího, než vysvětlovat vtipy, protože pak ztrácejí na své pointě, ale odvážným štěstí přeje.
Není tajemstvím, že pro vulgarity nešel Zeman nikdy daleko a slovo ´kunda´ bez uzardění kdysi vypustil do éteru. A také je veřejně známo, že si dal zřejmě další ´pyžámkový´ den místo toho, aby oslovil nově zvoleného prezidenta Petra Pavla a domluvil si s ním schůzku. Ten se nakonec musel pozvat sám. Nejspíš tedy přes Zemanova tajemníka, když odcházející prezident nemá ani mobil. Archetypálně se vtipem vykresluje Zemanova éra, která si libuje v konfrontacích, ponižování a despektu nejen k politikům, ale i ke společnosti jako takové.
Syndrom Glum
Chtěl se postavit v učebnicích dějepisu výš než jeho předchůdci Václav Havel a Václav Klaus. Toužil po tom, aby se zapsal do historie jako významná hlava státu, místo toho nám tady zůstává po Milošovi Zemanovi hořká chuť na patře a mentální prázdno. Nezanechává po sobě ani jednu výraznější myšlenku, která by stála za to a z pohledu historie se z něj stane jen nevýznamná pomlčka mezi Klausem a Pavlem.
Z pohodového důchodcovského života na Vysočině vyhnalo Miloše Zemana jeho ego a touha po nesmrtelném otisku v dějinách naší země. Do funkce hlavy státy se dostává ještě v dobré duševní kondici, kdy umí najít téma a ovládnout davy. Postupně ale radikalizuje a odklání se od původního liberálně levicového nastavení. Toho využívá ve volbách v roce 2018, v rámci svého hyper pragmatismu využívá strachu z imigrantů a útok na nejnižší lidské pudy mu vyhraje volby. A nejen to, stojí za ním proruská scéna a zlí jazykové tvrdí, že jim pak svou přízní musel tento dluh celé druhé funkční období splácet.
Miloš Zeman je člověk ryze praktický a necouvne před ničím, co jen trochu voní po moci. Což se zesiluje, když člověk sedí na Hradě a postihne ho syndrom „Glum“. (Odkaz na Pána prstenů, kdo knihu nezná, nechť si vyhledá). Víme, že se klaněl Číně i Rusku, kamarádí se s Ficem, obklopuje se lidmi, kteří jsou stíhaní za trestné činy, to vše v zájmu udržení se u moci. I když později už to nebyla ani tak moc, jako moc becherovek a víneček.
Víme, že nemá problém ohýbat Ústavu, přestože je jedním z úkolů prezidenta republiky naplňovat ústavní zvyklosti. Víme, že hluboce polarizoval společnost a upřednostňuje konfrontační a vulgární styl komunikace.
Myšlenková mlha Miloše Zemana
Co ale neznáme, jsou jeho myšlenky. Jaký myšlenkový odkaz nám tady Miloš Zeman zanechal? Nevíme, v co věří nebo nevěří, protože se ve svém pragmatizmu bezpáteřně ohýbal ve směru, kam to bylo podle něj nutné. Jeho myšlenkový svět je například oproti Havlovi nebo Klausovi naprosto mlhavý, dokonce působí vyprázdněně natolik, že si políčko můžeme proškrtnout. Svůj úřad končí s nízkou důvěrou veřejnosti a může si za to sám. Jediný otisk, který tu zůstává, je obraz člověka, který se ke své zemi choval jako nepřítel.
