Článek
Jako by se tenhle podzim nesl ve znamení tragédií. Kromě našich významných osobností, které navždy odešly, tak si smrt sahá i po mém okolí. Zemřela mi kamarádka při autonehodě a dvě malé děti zůstaly samy s tatínkem. Dva dny na to jsem mluvila se sousedem, vedle nějž žil mladý pár. Žena zemřela při porodu a pozůstalý partner má teď doma pětiletého syna a malé miminko. A jak je člověk selektivně naladěný na tuhle notu, tak mě dnes do očí uhodil článek o tom, jak tatínek přišel o ženu a je sám s dcerkou.
V dnešním textu se nechci zabývat tragédií, jaké to je, když děti ztratí mámu. I když to je téma hutné, bolavé a zasloužilo by si otevřít. Ale podívám se na to z trochu jiné strany. Když jsem se bavila s lidmi okolo, tak si jednomyslně pokládali rétorickou otázku :„Jak to ten tatínek zvládne?“ A i když byla otázka jen hypotetická, neváhala jsem s napruženou odpovědí: „Zvládne, protože musí. Nemá na výběr. Hrdinové jsou ti, co si zvolí těžší cestu v rámci volby. On volbu nemá, takže musí jít vpřed.“ Na to se na mě začaly sypat argumenty, že přece s malými dětmi nemůže pracovat a takový otec se ocitne v neřešitelné situaci. A hlavně, „vždyť je to muž, tak to bude mít těžší“. Opravdu?
Uznání si zaslouží všichni osamělí rodiče
Všechno to souvisí se stereotypy a tradičními rolemi, které v sobě máme zakořeněné. Historicky byly matky vnímány jako primární pečovatelky, zatímco role otce byla často spojena s finančním zabezpečením rodiny. Když otec převezme aktivní roli v péči o dítě, je to často vnímáno jako „nadstandardní“ či „mimořádný“ čin, zatímco u matek je to považováno za samozřejmost. Vnímáme to tak, že otcové dělají něco, na co nejsou stvořeni, a zasluhují si nadměrnou chválu a uznání. Ale jsou to stále plnohodnotní rodiče, stejně jako ženy, uznání si bezpochyby zaslouží, ale v tom případě by ho měly dostat i matky.
Kolik je v dnešní době matek, které jsou samy s malými dětmi? V Česku je přes 200.000 rodičů, kteří se starají o děti sami a 90 procent z nich tvoří ženy. A zároveň bych chtěla podotknout, že pro téma tohoto článku není důležité, jestli to jsou vdovy nebo muž odešel jinam. Jsou na děti jednoduše samy. A tak nějak se automaticky očekává, že si poradí, a nikdo se nad tím nepozastavuje a neptá se: „Jak to zvládne? Starat se o děti a vydělat dost peněz na živobytí?“
Je to pro ně úplně stejně těžké jako pro otce samoživitele. Všichni se musí v první řadě vyrovnat se ztrátou partnera, ať už odešel nebo zemřel, a moc prostoru na truchlení není, protože dítě onoho zbývajícího rodiče nutně potřebuje. Celý život se pak redukuje na práci a dítě, dotyční přicházejí o své sociální kontakty, koníčky a volný čas je nulový.
Dnes už je dobře, vždy to tak ale nebylo. Autorka článku s dcerou
Společnost kritizuje matky samoživitelky za to, že nepracují nebo jsou na sociálních dávkách, zatímco u otců samoživitelů je tato situace vnímána s větším porozuměním a empatií.
Ženy se pak marně obhajují, že s malými dětmi, které jsou často nemocné, se opravdu pracovat nedá. Nebo dokonce přicházejí kritické hlasy, že je s ženou něco špatně, když si neumí udržet chlapa. Když je otec s dětmi sám, je za hrdinu a my před ním smekáme. Ale protože je matek samoživitelek většina, tak už naše empatie směrem k nim devalvovala.
Svoje zkušenosti, jaké jsou postoje společnosti k tomuhle tématu, opírám o stovky komentářů pod svými i cizími články a i ze své zkušenosti. Když jsem zveřejnila svůj příběh o tom, jak můj ex-manžel odešel zpátky k mamince, byla jsem v té době ve čtvrtém měsíci těhotenství, tak jsem dostala ledovou sprchu. Okolí si říkalo, co jsem mu udělala tak hrozného, že odešel. A komentáře na internetu byly mnohonásobně horší. Nic jsem mu neprovedla, jen se stal závislým na alkoholu a v důsledku toho se u něj rozvinula psychická porucha. Nikdo mi netleskal, že jsem od narození dcery pracovala, ta do toho byla stále nemocná, takže jsem dostala v práci výpověď. Což chápu, protože promarodila osm měsíců z roku. Hledala jsem tedy práci z domova a každé ráno vstávala v slzách a vyčerpaná s pocitem, že to nemohu ustát. A když bylo nejhorší za mnou, bralo se to jako norma, že jsem to dokázala.
Pro mě je nejen každý otec samoživitel hrdina, ale i každá matka si zaslouží metál, protože všichni tito rodiče jsou na velmi těžké cestě, kde není oddychu, a nesou obrovskou odpovědnost, o kterou se nemohou s nikým podělit.
