Článek
Podle indexu kvality života se Česko pohybuje ve světovém měřítku kolem 20. místa. Patříme tedy mezi ty šťastné, ne-li vyvolené, kteří žijí v bezpečné a relativně bohaté zemi.
Přesto se v poslední době objevuje stále více nespokojených lidí, kteří to dávají najevo na různých demonstracích. Nedávná akce na Václavském náměstí nebyla pochopitelně jediná svého druhu. Vzpomeňme na září loňského roku, kdy demonstraci svolal dezinformátor Ladislav Vrábel a přišlo 70 000 lidí. Další se bude konat v dubnu a stejně jako protest na Václavském náměstí, bude vedená aktivistou Jindřichem Rajchlem.
Krize jsou líhní radikalismu
Když se podíváme do minulosti, zjistíme, že krize jsou líhní radikalismu. A historie se jen opakuje. Co poslední roky posiluje, je fenomén dezinformací.
První větší vliv dezinformátorů začíná v souvislosti s migrační krizí. Vzniká antiislámská scéna, která se vyžívá v negativní rétorice směrem k islámu a kopírují ji i klasické politické strany a politici. Například bývalý prezident Miloš Zeman v roce 2015 osobně podpořil lídra extremistické strany Martina Konvičku a dal tak dezinformačním narativům punc legitimity.
To pokračuje další krizí v době covidu, kdy část lidí ochotná dezinformacím naslouchat prudce stoupá. Krajní pravice se sice rozpadá, ale je nahrazena novými mesiáši, souhrnně si je nazvěme „antivax.“ Radikální odmítači očkování přicházejí s různými polopravdami a zavádějícími tvrzeními. Vznikají konspirační teorie, že za covid mohou například Židé. Velká část společnosti byla frustrovaná z často nesmyslných vládních opatření, a to si projektovala podporou různých dezinformačních skupin.
A když přestal táhnout covid, dezinformátoři se metamorfozovali směrem do proruské rétoriky. Zpočátku to měli trochu těžší, protože po zahájení invaze Ruska na Ukrajinu stála česká společnost pevně proti agresorovi. Ale po pár týdnech už práce dezinformátorů jako je právě Ladislav Vrábel nebo Jindřich Rajchl, padá na úrodnou půdu.
Jak to, že se dezinformátorům tak daří?
Alfou omegou všeho, aby mohl dezinformátor zmanipulovat dav, je vyvolat v něm strach a najít nepřítele, respektive viníka. To je známá psychologie na ovládání oveček, kterou popisuje například Hannah Arendt ve své knize Původ totalitarismu. Dezinformační scéna si jako nepřítele vybrala liberální demokracii, útočí na Evropskou unii, NATO i politické představitele a vyzdvihuje proruský pohled na celý válečný konflikt. Vyvolává v lidech strach z války a i když všichni vědí, že válku a tedy celou krizi odstartoval Putin, stejně se ukazuje směrem na premiéra Fialu nebo Ukrajince. A lidé ochotně věří tomu, že mají nízké mzdy nebo se jim dostatečně nenavyšují důchody kvůli tomu, že jsme přijali ženy a děti prchající před válkou.
V čem tkví síla dezinformace? Není to čistá lež na sílu, lidé zase nejsou tak hloupí a dezinformátoři to vědí. Působí na své příznivce hlavně podprahově, anebo vezmou pravdu a na ni lež lehce našroubují nebo skutečnost vyloží zavádějícím způsobem. A hlavně působí na nejzákladnější lidské pudy. Elementární životní potřebou člověka je totiž od raného dětství potřeba bezpečí a potřeba předvídatelnosti. To je něco, co se v době krizí hroutí a lidé se potřebují chytnout pevného bodu. A to je moment, kdy je jedinec zranitelný a lehce manipulovatelný, čehož se dezinformátoři chytají.
Dále dezinformátoři dávají lidem pocit, že jsou viděni, že jsou slyšeni, že se o ně a jejich problémy někdo zajímá. Proto je nyní také hlavním tématem zdražování a propad životní úrovně lidí. Byť v globálu, jak už bylo výše zmíněno, máme obrovské štěstí, že žijeme právě tady.
Novodobí mesiáši a kazatelé pochopitelně netouží po tom spasit svět, ale jednají účelově. Nemají na srdci blaho důchodců a lidí s nízkým příjmem. Chtějí ovládnout masu, aby od ní dostali hlasy pro svou stranu, jako je třeba Rajchlova PRO a vystoupali tak po mocenském žebříčku v politice výš. Lidé jsou pro ně jen prostředkem k dosažení moci a vymanění se z politického larválního stadia.
V online prostoru se často objevovalo, že jim lidé slouží jako „užiteční idioti.“ Ať si o tom myslíme cokoliv, tohle je chyba. Za prvé dezinformacím může podlehnout každý, protože útočí na zmíněné nejnižší pudy, takže nemá smysl se povyšovat. Za druhé se tak najíždí na agresivní rétoriku extremistů, čímž se vyvolává konflikt. A za třetí, část osočované společnosti tak bude ještě více tíhnout ke svým kazatelům, pokud jsou z druhého tábora ostrakizováni.
Nad nespokojenými lidmi nelze jen mávnout rukou
A protože počet nespokojených lidí stoupá, vláda a politici vůbec by měli zpozornět. Proč oni nevzbuzují v lidech pocit, že o ně mají zájem a jsou tu pro ně? Byť se snaží logicky a racionálně zdůvodňovat své nepopulární kroky jako je například omezení valorizace důchodů, suchá a byrokratická sdělení nikoho neosloví. Možná až na hraně lehkého populismu by se vláda měla umět lépe prodat. Kdyby dal náš politický establishment lidem pocit, že jsou v bezpečí a poskytl záruky předvídatelnosti v souvislosti s empatičtějším vyjadřováním, možná by nemusela být plná náměstí lidí. Určitě by nezmizeli, ale třeba by jich bylo méně. Je krize a v krizích mají politici v extremistech vážné soupeře.
Projevy nespokojených občanů není něco, nad čím se dají jen tak umýt ruce. Narůstá agresivita a obavy z radikalizace společnosti nejsou úplně liché. Nejsou to jen protivládní a protiukrajinské nálady. V poslední době stoupá i vlna antisemitismu.
Zostřují se útoky proti Židům v online prostoru a k fyzickým konfliktům pak už většinou bývá jen krátká cesta. Rétorika je stejná jako u proruských dezinformátorů, „oni se mají lépe, tak proč se my máme hůř?“ Jen to nejsou v tomhle případě Ukrajinci, kdo může za válku a snižující se životní standard, ale Židé. A nacistická rétorika ze 30. let tak obviňuje spiknutí světového židovstva za krizi covidovou, inflační i energetickou.
