Průměrný důchod je vyšší než plat dělníka v Agrofertu

Na začátku letošního roku se průměrný důchod šplhá ke 20 000  korun. To je třeba víc, než kolik bere průměrný dělník v Agrofertu. Například v nedávném inzerátu, který zveřejnil Úřad práce, nabízí za hlavní pracovní úvazek Pekárna United Bakeries, která spadá pod holding Agrofert bývalého premiéra a kandidáta na prezidenta Andreje Babiše (ANO), hrubou mzdu 17 900 korun. To je přibližně 15 800 korun čistého za práci ve třísměnném provozu. Jiná nabídka práce pod hlavičkou Vodňanská drůbež se vytasila se mzdou 16 800 hrubého.

Ano, je to extrém, protože koncern se zřejmě řídí heslem „peníze kazí charakter“ a nenabízí ani výši minimální mzdy. Ta je aktuálně 17 300 korun. Což je ale stále méně než průměrný důchod.

Kvůli inflaci odhadované na 10,5 procenta se příjemci všech typů důchodů dočkají zřejmě v červnu příštího roku ještě druhého, mimořádného navýšení. Starobní důchody by v rámci této druhé valorizace měly stoupnout o zhruba 700 korun.

Zejména ženy se navíc dočkají také právě od ledna 2023 takzvaného výchovného. A výše důchodů by tak dokonce inflaci porazila.

Opozice používá silné výrazy, ve smyslu, „že vláda chce důchodce okrást,“ když jim teď zvýší důchod jen o 800 korun. Ale i tak si důchodci zůstanou na svém a nepohorší si. Oproti pracujícím, jímž se reálné výdělky (to, co si člověk za svůj příjem může koupit) propadají a snižuje se jim životní úroveň.

Důchodový systém je sice postavený na principu solidarity. Lidé, kteří pracují a vydělávají více, platí vyšší důchodové příspěvky, aby mohli podpořit důchodový systém a umožnit vysokou životní úroveň pro seniory, kteří už nepracují.

Nikdo jim ale nedá jistotu, že až zestárnou, budou oni dostávat svůj důchod v plné výši. Důchodový systém je pod velkým tlakem kvůli stárnutí populace a demografickým změnám. Zároveň se kvůli inflaci snižuje životní úroveň všech obyvatel republiky, kromě jedné, a to jsou právě důchodci.

Některé hlasy budou tvrdit, že snížení zákonné valorizace je správné, protože snížení nákladů na důchody by mohlo pomoci udržet rozpočet státu v rovnováze. To by mohlo znamenat, že by bylo více peněz pro jiné oblasti, jako je zdravotnictví nebo vzdělání. Nicméně jiní se domnívají, že tato změna je nespravedlivá a nehumánní, protože může negativně ovlivnit životy lidí, kteří jsou závislí na důchodech.

Ve společnosti začíná vznikat kulturní válka, kdy se nepřítelem pracujícího lidu stává důchodce, který nežádá nic jiného než to, co mu podle zákona náleží. Ale není to boj s důchodci, nýbrž boj s inflací, kterou musí přežít jak stát, tak všichni lidé. Nastalo extrémní období, které vyžaduje solidaritu ze všech stran, nejen ze strany pracujících, ale i ze strany důchodců. Ale nejsou to jen oni, stát musí začít šetřit na výdajích státní správy, která je neúnosně přebujelá, a zároveň by poslanci mohli sáhnout i na své platy, byť by to pro rozpočet mělo jen symbolický efekt. O to větší by byl ten morální.