Sexy plavky bikiny jsou spojené s jaderným testováním a peklem

Když francouzský automobilový inženýr a návrhář plavek Louis Réard v roce 1946 uvedl na trh první moderní bikiny, bylo to šokující. Tyto čtyři trojúhelníky ničeho otřásly rigidními hlídači morálky. Ale nebyly jen symbolem odhalení ženského těla, jak by se mohlo zdát, ale propagandistickým nástrojem jaderného výbuchu. Návrhář je pojmenoval podle místa, kde se testovala atomová bomba a umírali lidé.

Plavky dostaly svůj název po atolu Bikini a jejich první přehlídka se konala jen čtyři dny před tím, než na ostrovech došlo k jaderným testům. Ano, dostaly jméno po ostrovech, na kterých se rozpoutalo peklo, měly být „stejně žhavé a stejně malé jako ten atol.“ Dvoudílné plavky se staly „atomovým výbuchem“ ve světě plážové módy a v rámci takových hesel byly prezentovány.

Tichomořské ostrovy Bikini se v době studené války staly peklem. Jejich izolace uprostřed oceánu vyhodnotily USA jako požehnání a v roce 1946 se rozhodly tento ráj na zemi včetně místních obyvatel pro „dobro lidstva a ukončení všech světových válek“ zničit.

Amerika zde začala testovat jaderné zbraně a nejznámější a největším byl test Bravo, nejsilnější jaderná exploze v historii lidstva. Hřibovitý mrak z jaderného testu Castle Bravo na atolu Bikini byl tisíckrát silnější než výbuch bomby svržené na Hirošimu.

Spad z testu zasáhl místní obyvatele. Americká vláda jejich neštěstí využila pro vlastní účely: zahájila tajný projekt, v rámci něhož na postižených ostrovanech zkoumala následky radiace na lidské tělo. Lidé onemocněli různými formami rakoviny, umírali ve středním věku, rodili se jim postižené děti.

Spojené státy sice domorodce po pár dnech evakuovali, ale jen pro to, aby je lstí vracely zpátky na ostrovy, které byly vysoce zamořeny radiací a nechávaly je zemřít jako pokusné králíky. Cílem bylo posoudit, jak lidské tělo metabolizuje radioaktivní materiály, což byly informace, které mohly být využity ministerstvy energetiky a obrany při plánování obrany a útoku za studené války.

Celý experiment dostal název „Projekt 4.1“ a byl přísně tajný. Existují domněnky, že ostrované byli vybráni kvůli svému okrajovému postavení ve světě vůbec. Byli jen nějací snědí domorodci na odlehlých tichomořských ostrovech. Zastánci projektu naopak tvrdí, že k ozáření nedošlo úmyslně. Každopádně není sporu o tom, že Spojené státy pečlivě zkoumaly ozářené domorodce i bez jejich souhlasu.

Pro místní se stal atol zamořený radiací na dlouhá desetiletí neobyvatelným. Radioaktivita v tomto opuštěném ráji dosud úplně nezmizela. Teprve po šedesáti letech se do těchto izolovaných vod vracejí potápěči průzkumníci.

Srovnávání vojenského dobývání a romantických zálib není nic nového – všichni jsme slyšeli, že „v lásce a válce je všechno krásné“. Na atomové testy v Tichém oceánu se pozapomnělo, bikiny si hýčkáme dodnes i s jejich atomovým původem.

Zdroj: Dokument: Bikini- ráj v zakázané oblasti, Wikipedia