Článek
Jiná doba, odlišné podmínky, podobný příběh. Dva největší z Čechů, T. G. Masaryk (první československý prezident) vytvořil stát na demokratických základech a Václav Havel (československý a posléze první český prezident) nám demokracii zase vrátil. Ani jeden z nich nebyl „čistokrevný“ politik. Masaryk byl považován za akademika, Havel byl v první řadě dramatik.
Hodnota svobody a demokracie
Každý pocházel z jiného prostředí, Masaryk se narodil do rodiny pologramotného kočího oproti Havlovi, který měl původ v buržoazní rodině (byť tomu komunisté v roce 1950 udělali přítrž a majetek Havlových vyvlastnili), oba však vybudovali nový stát a přinesli českému národu hodnotu svobody a demokracie.
A oba by se nejspíš divili, jak to, o co se tolik zasazovali, dnes v dějinné spirále začíná klopýtat a část lidí by si dnes opět přála vládu „silné ruky.“ A našemu Tatíčkovi, jak byl Masaryk přezdíván, by se nesjpíš ani nelíbily pseudovlastenecké nálady. Rozlišoval mezi vlastenectvím jako láskou v vlasti a „vlastenčením“ ve smyslu moderního nacionalismu, vyvyšováním se nad ostatní. Ostatně jeho vypjatá podoba ve formě nacismu vedla k rozpoutání druhé světové války.
Václav Havel neměl oproti T.G. Masarykovi žádné politické zkušenosti a začal rovnou plavat. Politikem se vlastně stal tak trochu z donucení.
„Když se poprvé objevil nápad, že bych měl kandidovat na funkci prezidenta republiky, považoval jsem to za absurdní žert. Já, který byl celý život v konfrontací s mocí…“
Václav Havel (úvod knihy Letní přemítání z roku 1991).
Jeden bojoval proti konvencím, druhý proti režimu
Každý z nich měl i odlišnou intelektuální výbavu, Masaryk byl především sociolog a filozof, Havel divadelník a spisovatel, který byl téměř dvacet let perzekvován a pronásledován komunisty. Do popředí ho pak vynesl boj za lidská práva a statečný vzdor proti totalitnímu režimu. Ve své hře Zahradní slavnost kritizuje konformismus střední vrstvy, její bezzásadovost a ukazuje člověka ve světle přihlouplosti, omezenosti a zabřednutí do banalit. V popředí zájmu T. G. Masaryka je také člověk, ale jako zakladatel české sociologie se o něj zajímá jako o bytost, která se v důsledku moderních dějin ocitá ve vnitřní krizi. Přelomová je jeho práce Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty.
Stejně jako Havel pěstuje vysoké morální standardy a dostává se mu i velké odvahy uplatňovat je praxi. Například zasáhl do hilsneriády a bojoval tak proti pověře o židovské vraždě. Masaryk odmítal ve společnosti jakékoli zakořeněné konvence, které pokřivovaly reálný pohled na skutečnost. Jeho nejvyšší metou byl vždy pravdivý, nezaujatý pohled na věc i za cenu vlastní nepopularity. Stejně tak se vymezoval proti pravosti Rukopisů (Zelenohorský a Královedvorský).
Co se jim nepovedlo
Přestože T.G. Masaryk zdůrazňoval humanismus, ke stáru se stal chladným člověkem bez emocí. Na Hradě se obklopil mocenskou skupinou, jejíž součástí byl Karel Čapek a Ferdinand Peroutka (stále lepší než Vratislav Mynář a spol.) a často si nechával shromažďovat kompromitující materiály na neoblíbené politiky. Chování lze přičíst i řadě zdravotních problémů, které ho poslední roky provázely.
V hlavách lidí žije dodnes důsledek komunistické propagandy, že prezident Osvoboditel nechal střílet do dělníků, což není pravda. Masaryk nikdy žádný rozkaz ke střelbě nevydal. V roce 1953 vedení KSČ vyhlásilo boj proti takzvanému masarykismu. A aby obraz prvního československého prezidenta ve vědomí lidí znectili co nejvíce, přišli komunisté s tvrzením, že to byl právě on, kdo za první republiky „nechal střílet do dělníků“.
Stejnou paralelu lze najít i u Havla, kdy bylo jeho druhé funkční období poznamenané zhoršujícím se zdravotním stavem a řadou chyb, kterých se začal dopouštět. Po celou dobu v čele státu neoplýval trpělivostí a když se mu urychleně nedařilo prosadit vlastní názor, ztrácel náladu. Byť v zahraničí slavil úspěchy, doma si od praktické politiky držel distanc (lépe se cítil v akademickém prostředí) a rozbujela korupce i kriminalita. V byznysu se daří klientelismu, zmíněné korupci a například v této době stoupá hvězda Agrofertu. Zdůrazňování slušnosti a mravnosti bylo v tento moment jen slabým nástrojem.
Každopádně pro obě výrazné postavy našich dějin byla politika morální výzvou, jejich prezidenství mělo silně mravní podtext, který nám u současných lídrů chybí. A oba nám přinesli svobodu, byť si s ní dnes trochu nevíme rady.
„Dobrého je v řádu světa víc, ale to zlé člověk cítí silněji.“ T.G.Masaryk
Zdroj: Publikace : Jan Bauer- T.G. Masaryk, Václav Havel, wikipedia, denikreferendum
