Článek
Klín vražený mezi zaměstnance a živnostníky
Nesmyslný třídní boj mezi živnostníky a zaměstnanci není nic nového. Jen se střídají etapy, kdy je patrnější a kdy je v útlumu.
Olej do ohně se například podařilo přilít v roce 2015 šéfovi odborů Josefu Středulovi svým výrokem o nároku na „třetinovou“ zdravotní péči pro OSVČ.
„Jestliže někdo platí třetinu toho, co ostatní, tak by normální logické vysvětlení mělo být, že dostane asi jenom třetinu sádry nebo třetinu srdeční chlopně,“ prohlásil tehdy odborář.
Klín se mezi obě skupiny vrazil ještě více za covidových uzávěr. Kdy odborový předák Jaromír Dufek prohlásil, že desetitisíce živnostníků mohou klidně zkrachovat a ať se rekvalifikují na práci v těžkém průmyslu. Což trochu vyznívá, jako by se mu zastesklo po starých komunistických pořádcích.
A vykopávání příkopů mezi oběma pracujícími skupinami vrcholí v současné době, kdy vláda v čele s ODS a jejím ministrem financí Zbyňkem Stanjurou na veřejnost vypouští možné návrhy, jak zasáhnout do daní a důchodů. A to prostřednictvím zvýšení odvodů pro OSVČ.
Ministr práce a sociálních věcí Marian -Jurečka (KDU-ČSL) se opět zaklíná mantrou, že drobní podnikatelé mají platit vyšší odvody, protože do systému, z kterého čerpají, odvádějí méně než zaměstnanci, potažmo jejich zaměstnavatelé, a to je celé nespravedlivé. Proti tomu se zase vymezuje ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), který by naopak sáhl na peníze zaměstnanců, kteří by si nově platili nemocenské pojištění.
Lépe ani hůře se nemá ani jedna skupina
To vše ještě více rozněcuje debatu, kdo se má lépe, kdo hůře, a nůžky se rozevírají. Živnostníkům leží v žaludku primárně zaměstnanci státní správy, kteří podle jejich představ dorazí do práce, dají si kafíčko, nějaký zákusek. Dopoledne vyplní pár tabulek, potom oběd v kantýně za ceny, o kterých se běžným lidem ani nezdá, další káva a odpoledne už se jen proklikává myškou mezi Facebookem a Seznamem a čeká se na „padla“. Do toho 4-5 týdnů dovolené, benefity, 13.-14. platy, služební auto, mobil a samozřejmě placená nemocenská.
Oproti tomu jsou živnostníci skupinou lidí, kteří si mohou dělat, co chtějí, mají svobodu a hlavně přispívají na daních a odvodech mnohem méně, ale přitom jejich děti také chodí do školy, využívají stejné lékařské péče a ještě budou chtít na stáří nějaký důchod. A na to vše jim zaměstnanci musí vydělat.
Pojďme se na to podívat jinou optikou. Zaměstnanci mají řadu výhod, ale na straně druhé tráví větší či menší část času v práci tím, že plní úkoly, v nichž nevidí smysl. Šéf je různě drtí a jsou v podstatě vazaly. Narážejí na překážky, kde zahyne nejeden inovativní nápad. Tráví povinně v kanceláři 8.5 hodiny, i když zrovna ten den není co dělat.
Živnostníci sice mají svoji svobodu, ale každý den je bojem, jestli se jim podnikání podaří udržet, neznají volné víkendy a o dovolené v délce 4-5 týdnů ročně nemluvě. Pracuje se i ve virózách a horečkách. Například zaměstnanci jsou mnohonásobně častěji nemocní než živnostníci (například v roce 2015 byly zaměstnanci dokonce 16× častěji nemocní než OSVČ). Ne, že by se snad živnostníci rodili zdravější, ale stonání si nemohou dovolit. A není pravda, že jsou „na volné noze“ v důsledku vlastní volby. Někdy je to nutnost, jsou tu rodiče, kteří se starají o děti, lidé, jež pečují o rodiče a pracovat mohou jen v různých úsecích dne. Většinou brzy ráno a potom pozdě večer. Nemluvě o těch, kteří jsou invalidní, ale nebyl jim přiznán důchod (například u diagnózy fibromyalgie).
Je s podivem, že obě skupiny, které jsou na tom stejně, pracují, dělají, co mohou a jsou páteří ekonomiky, je taková nevraživost a podíl na tom mají právě politici.
Vláda by měla přestat rozhazovat
A sahat jim na peníze v době krize je nesmyslné. V první řadě by se měly začít škrtat výdaje státu. Náš stát je enormně štědrý a rozhazuje hrstmi. První škrty by měly být v oblasti dávek, pak důsledně zdaňovat nadnárodní korporace a v neposlední řadě se podívat na miliardové dotace. Konkrétně se na různých dotacích ročně proplácí 500 miliard korun ročně (Týdeník Echo 17/2023). Podotýkám, jsou to peníze ze státního rozpočtu, ne z Evropské unie. Dotační orgie probíhají v zemědělství, kdy se hlavním cílem už nestalo podnikání a z něho plynoucí zisk, ale dotace samotné. Vzpomeňme na kauzu, kdy zemědělci vypěstovali kmín, aby na něj dostali dotační injekci, a pak ho zase vesele zaorali.
