Článek
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Někteří „hlasatelé míru“, velcí vlastenci a kritici podpory Ukrajiny a celkově všeho, co premiér Petr Fiala udělá, rozšiřují dezinformace, že vláda podporuje uprchlíky na úkor důchodců.
Čtyři uprchlíci na jednoho důchodce
Proti tomu se nedávno ohradil například ekonom Lukáš Kovanda, který bývá často citován médii napříč celým spektrem. Na Twitteru prohlásil: „jeden důchodce „stojí“ Česko tolik, co čtyři ukrajinští uprchlíci.“ Což podpírá čísly, která odpovídají statistice Ministerstva financí. Aktuálně jsme za to, abychom pomohli lidem, kteří utekli před válkou, zaplatili 33,5 miliard. S tím, že ze státního rozpočtu odešlo 23,4 miliardy korun. Od začátku války do konce letošního března bylo vyplaceno na důchodech 654 miliardy korun (drtivou většinu z toho pak tvoří starobní důchody).
Ve svém prohlášení Kovanda může pro někoho míchat hrušky a jablka. Důchodci si přeci 40 let poctivě platili odvody a na svůj důchod mají nárok. Oproti Ukrajincům, kteří do státní kasy nepřispěli. Nicméně ekonom chce jen vyvrátit dezinformaci, že „stát na důchodce kašle“ ve smyslu, kdy pomoc ukrajinským uprchlíkům tvoří poměrně jen pětinu toho, co se vyplácí seniorům. Dodejme, že v současné době u nás 100.000 uprchlíků z Ukrajiny pracuje a na odvodech zaplatili 8 miliard korun.
Jeden důchodce „stojí“ Česko tolik, co čtyři ukrajinští uprchlíci. Pomoc ukrajinským uprchlíkům stála dosud veřejnou kasu 33,5 miliardy, což je 20krát méně než důchody. Nepotvrzují se tak názory, že český stát ve své výdajové politice upřednostňuje ukrajinské uprchlíky před…
— Lukáš Kovanda (@LukasKovanda) April 14, 2023
Peníze, kterými vláda ukázala solidaritu s lidským neštěstím a tragédií, je jen kapkou v moři státních financí a na celou problematiku penzijního systému nemá v podstatě žádný vliv. Jen se ho dezinformátoři dobře chytili a hlásají tak svou demagogii po náměstích v Česku i prostřednictvím sociálních sítí. Všichni bychom přáli důchodcům, aby dostali, co si odpracovali a co si zaslouží, ale problém s důchody je komplexnější a podpora Ukrajiny s tím nemá souvislost.
V první řadě, penzijní systém volá po reformě již dlouhou dobu. A žádná z předchozích vlád neměla odvahu udělat zásadnější řez, který by šel přes čtyřleté volební období. Jediná Nečasova vláda se snažila o důchodovou reformu, kterou mu pak shodila ze stolu populistická levice v čele s Bohuslavem Sobotkou a Andrejem Babišem. Ekonomka Danuše Nerudová považuje za nešťastný moment, kdy se zrušil II. pilíř a občané ztratili důvěru v politickou garnituru a její schopnost konzistence.
Není z čeho brát a v budoucnu bude hůř
Nerudová například spolu s ekonomem Dominikem Stroukalem volá po zvýšení věku, kdy se do důchodu odchází. Podle obou odborníků je situace neudržitelná, populace stárne, a protože jsou důchody primárně vypláceny z toho, co se vybere na daních a odvodech, není kde brát a v budoucnu to bude jen horší. Méně aktivně pracujících, méně vybraných peněz, zato více vynaložených prostředků na penzi. V roce 2050 má nastat vrchol, kdy oproti současným 2.1 milionu důchodců, bude přes 3 miliony penzistů.
To znamená, že by se museli zvýšit odvody až na neuvěřitelných 44 procent hrubé mzdy. Ekonom Stroukal v rozhovoru (pro Reflex 14/23) vidí zvýšení věku odchodu do důchodu na 68 let jako možnost, které se sice v budoucnu nevyhneme, nejdříve ale doporučuje řešit palčivější mezery ve státním rozpočtu. „…čekal bych od vlády, že k takovému kroku přistoupí až poté, co se proseká nesmyslnými příspěvky, zruší předražené výzkumné ústavy, řízne do dotací a začne snižovat počet obcí.“ Tomu tleská i Miroslav Kalousek, který má za to, že firmy, které neumí fungovat bez dotací, nemají na trhu co dělat.
Vlastní investice do stáří
Odborníci se přou o další položky, jako je zvýšení DPH, které by podle jiných roztočilo ještě více spirálu inflace nebo zvýšení daní, do něhož se pravicové vládě logicky nechce. Ať tak či onak, současná situace je neudržitelná a ženeme se do dluhů, které nebudou splácet naše děti, ale naše vnoučata. A krize na Ukrajině s tím nemá nic společného, protože se jedná o léta bobtnající problém. Musí se buď škrtat nebo vybrat více peněz, případně reformovat penzijní systém tak, že nebude ze 100 procent vyplácen ze státního. Jednou z možností by mohly být investice do fondů, které jsou na západě od nás zcela běžné. Sice nesou riziko nestability, ale zase jsou nezávislé na demografickém vývoji. Za zamyšlení stojí otázka, jestli budou další generace vůbec spoléhat na stát. Mluvíme o generaci, která se pohybuje v kryptoměnách, žije globálně po celém světe a nebojí se investovat.
