Článek
Orwellův dystopický román o mocné, zkorumpované vládě, která přebírá kontrolu nad lidmi, manipuluje s nimi a neustále je sleduje, jsem četla kdysi ve školních letech v rámci povinné literatury. Ještě lehce šmrncnutá předchozí totalitou jsem sledovala linii, jak dokázal autor přesně popsat fungování diktatury. Když jsem román 1984 teď četla znovu, ucítila jsem zápach dalších vrstev, které spisovatel až mrazivě předpověděl a sedí i na demokracii.
Ne, nemusíme žít v totalitě. Protože i v demokraciích dochází k dušení osobní svobody a soukromí ve jménu veřejného blaha. Ať už je to úřední fanatismus, svazující korektnost nebo uhryzávání soukromí.
Knihu 1984 od George Orwella všichni znají, ne každý ji četl. Ukazuje, jak systém může člověka ohrozit v těch nejobyčejnějších věcech. V lásce, v soukromí a v myšlení. Ve zkratce, poselstvím díla je téma individuální svobody jako nejvyšší hodnoty. V románu všechno ovládá Strana, která má v čele diktátora - Velkého bratra. Vzepření se znamená smrt, v lepším případě převýchovu na Ministerstvu lásky. Cokoliv proti kolektivnímu myšlení se trestá a individuální myšlení je zločin.
Dnes se necháváme sledovat dobrovolně
I ti, co knihu nečetli, znají větu: „Velký bratr tě sleduje.“ V románu jsou televizory, mikrofony, štěnice, které všechno nahrávají a sledují. A nikdo neví, co bude použito proti němu.
Dneska vstupujeme do světa Velkého bratra dobrovolně. V současné době by autor zíral, že je nejen Velký bratr u každého z nás doma přítomen, ale my to dobrovolně podstupujeme a sami si snímáme své životy. Už nerozlišujeme, co je soukromí a co veřejný prostor.
Winston pracuje na Ministerstvu pravdy. Velký bratr a Strana tu přepisují historii, aby si udrželi moc nad lidmi. Odtud pochází známé heslo:
„Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“
Mantra aktuálnější než kdy jindy. Kdo ovládá naši současnost? Kdo kontroluje naše rozhodovací chování, když den, co den plníme své kanály na sociálních sítích?
Padáme do pasti algoritmů jak Alenka do nory v Říši divů. A ty řídí naše soukromé životy i společnost jako celek. Doporučuji se podívat na dokument The Social Dilemma. Technologičtí giganti o nás shromažďují informace, a pak na nás přesně cílí, formují naše potřeby i myšlení.
Všudypřítomné televizní obrazovky z románu 1984 - obousměrné televizory, jejichž prostřednictvím je vysílána propaganda a diváci jsou „sledováni“ - jsou znepokojivě podobné chytrým televizorům, které má mnoho z nás v obývacím pokoji.
Například v roce 2015 společnost Samsung přiznala, že některé její modely televizorů mohou uživatele odposlouchávat – a zaznamenávat osobní nebo soukromé informace.
Dáváme si také svoje dvě minuty (někdy i víc) nenávisti stejně jako v románu, stačí když si přečtete různé komentáře na internetu, kde vyvěrá nahromaděná frustrace a pocit zbytečnosti.
Korektnost, podvojné myšlení a Newspeak
V orwellovském světě nahrazuje propaganda politiku. To znamená, že když Strana řekne dvě a dvě je pět, vy tomu musíte věřit. Každý si osvojil „double think“- podvojné myšlení. To znamená, že člověk je schopen si myslet o jednom dvě protichůdné věci. Kdo zažil normalizaci, tak to zná. Doma jste připouštěli, že jsme okupovaná země, ale venku se každý tvářil, že nás Rudý bratr zachránil.
A není to jen Velký bratr, který nás sleduje a formuje naše myšlení i potřeby, ale i omezení, která jsou plíživá, že si jich ani nevšimneme. Politická a jazyková korektnost nám dýchá na záda. Všechno musí být úhledně zabalené a sdělené tak, aby se nikdo neurazil, nikoho se nic nedotklo. Co si opravdu člověk myslí, může říkat doma, ale ne ve veřejném prostoru. Kruh se uzavírá zpátky k podvojnému myšlení. Je pozoruhodné, jak daleko jsme se dostali od liberálních časů devadesátých let k současné společnosti.
Máme i svůj Newspeak, deformovaný jazyk, který má zabránit v myšlení. Kolikrát za den čtete nebo slyšíte o „chcimírech“ na straně jedné a „pravdoláskařích“ na straně druhé. To jsou prvky jazyka, který znemožňuje racionální diskusi a ženou nás do emočních koutů. Ani nepotřebujeme úřední aparát, aby se nám dostal do hlavy, děláme si to sami.
Totalita chce sluhy bez vůle
Winstona nakonec zatknou a v tenhle moment se dostáváme k nejpronikavějšímu sdělení celého románu. Existuje něco, co dělá člověka člověkem. To je svobodná vůle a myšlení, kdy si vybíráme svoji životní cestu. Winston jde na převýchovu na jejímž konci je nechvalně známá místnost číslo 101. Zde probíhá personalizované mučení, kdy se člověk setká s tím, co ho v životě nejvíc děsí a ohlodá to jeho duši na kost.
Když čelíte ohrožení vlastního života, všechno zmizí. Nebude vás zajímat rodina, práce ani nějaká morálka nebo hodnoty, budete chtít jen přežít, to je náš základní instinkt. Na konci hlavní postava neumírá, popsaná kulka do hlavy je metafora. „Všechno ve mě umřelo, jediné, co zůstává je život, to jediné je podstatné.“ Winston je zbavený všeho, morálky i lidství a stává se sluhou systému.
Autorský text
George Orwell: 1984, KMa s.r.o v roce 2007
