Článek
Život začíná ve 40! Konečně 40! Buďte sebevědomá a sexy jako nikdy před tím! Obrovské množství frází, které se na ženy ve středním věku valí z internetu i z knih, od koučů a dalších rádců, kteří mají dojem, že ví o našem životě více než my. A snaží se na tom vydělat. Jsem tím už tak přesycená, že když na mě zase vyskočí další titulek „Tohle po 40 neříkejte!“, tak chci vyskočit z okna, ale bohužel bydlím v přízemí.
Máme tady například fenomén #bodypositivity, kdy i ženy s BMI vyšším jak 30 milují své tělo a my jim tleskáme. Říkáme jim, že jsou v pořádku, i když mají faldy. Ale jak přeskočíte milník 40 let, hned se vyrojí tisíce rad, jak vás vylepšit, rozumějte, co vše je s námi v nepořádku, a druhým dechem seznamy rad, jak na to. Žádný aplaus se nekoná.
Život nezačíná ve 40
Začněme větou „život začíná ve 40“. Její popularita se datuje od bestselleru s tímto názvem, který v roce 1932 napsal americký akademik Walter B. Pitkin. Ale život opravdu nezačíná ve 40, naštěstí. Představa, že jsem mávnutím kouzelného proutku opět tabula rasa a procházím si všemi pády, chybami a zkušenostmi znovu, je naopak dost děsivá. Jak se říká, ve středním věku je mládí pryč a do důchodu daleko, ale není to žádná skličující záležitost.
Nemá ovšem smysl předstírat, že nenastal žádný úpadek. Nastal, byť zatím nepotřebujeme umělé náhrady kolen ani dávkovače na léky. Naštěstí je to vyváženo zkušenostmi, takže se člověk naučil šetřit energií. Neotvírá poštu „druhé třídy“ (ta, co se tváří, že není úplně důležitá), péče o děti se redukuje na to, aby to všichni zúčastnění přežili, vše ostatní je nadstandard a všechno si zapisujete, abyste na to nemuseli myslet.
Žádné podpatky, ale ortopedické vložky
Jistě, rady jsou skvělé. Samozřejmě, že bychom se my ženy měly cítit sebevědomé a zdravé. Ale jak? Když je denní rozvrh naplněný až po okraj? Když máme oči připoutané ke kalendáři a život je jeden nekonečný kolotoč? Pojďme se podívat na ty nevíce zprofanované nápady, kterými se nás snaží proměnit v lepší verzi nás samých.
Neříkejte, že jste stará!
Ve středním věku si budu si říkat, co chci, klidně i „zakázanou frázi“, že „na tohle už jsem příliš stará“. Ano, jsem třeba stará na nošení 12centimetrových podpatků, které jsem nosila ve 20. Teď mám ortopedické tenisky a ještě si tam vkládám fixátor palce, jasný? Také jsem stará na minisukně, protože se mi udělaly vrásky nad koleny. Jak to, že mě na to nikdo nepřipravil, že se dělají vrásky i tam? S obličejem člověk tak nějak počítá, ale kolena?
Konečně začít žít!
Ano, největší adrenalin je třeba, když jedete s dítětem na urgent nebo dostanete zprávu, že váš otec dostal mrtvici. To jste pak v přítomném okamžiku jako nikdy před tím a nemusíte si přebarvovat život z šedé na rozmanitější škálu barev tím, že začnete hrát golf nebo se vydáte na cestu duchovního probuzení.
Najít si čas na vlastní seberozvoj!
Není problém, když se učíte s dětmi a děláte s nimi úkoly, zmáknete celý středověk, osvěžíte si zlomky a už stavíte na dobrém základě. Protože ze školkového věku dětí znáte všechna jména dinosaurů.
Pečovat o sebe!
Ráda bych, pokud někdo vymyslí nějaký krém, který za mě uvaří večeři a uklidí.
A užívejte si víc sex!
Konečně jsme si jisté samy sebou, tak bychom si to měly užít, ne? K tomu mohu říct jen jediné, víte, v jaký den se v tomhle věku odehrává sex nejčastěji? „Zítra.“ Vlastní zkušenost, večer upadám do kómatu a slibuji si sobě i partnerovi, že zítra to určitě klapne, a už dlouho se točím jako na pětníku v tomhle zacyklení. Jediné, co mě zachránilo, je, že si přítel pořídil štěně, které se budí ve 4 ráno, takže je teď unavený také (partner, ne pes). Tudíž jsme na stejné vlně a jsme unavení spolu, což nás dost spojuje a náš vztah tak získal novou kvalitu a hloubku, není nad to mít něco společného.
Cestujte!
Ve 20 letech měl člověk ideály a sebevědomí, kdy snil vysoko. Nejenže báječně vypadal, ale ještě před ním leželo tolik možností. Posléze je rád, že sedí někde v teplé kanceláři za plat, který mu jakž takž pokryje hypotéku, a jednou za rok vyrazí do Chorvatska. Když přežije cestu s dětmi v autě, několikahodinový slovní fotbal a periodicky se opakující otázku „Kdy už tam budeme?“, tak odpadne uprostřed dalších turistů na kamenité pláži. Ze všech pamětihodností se dostane nejdále ke stánku se zmrzlinou a duševně se připravuje na cestu zpět. Aby doma opět odpadl, protože dovolená s dětmi není dovolená, ale pracovní tábor.
Kolem 40 má žena většinou děti, které ještě nejsou odrostlé. Zároveň už není na mateřské, tudíž pracuje. A do toho se často dostává do „sendviče“, kdy se stará o staré rodiče. Takže je to největší záběr ze všech životních etap. Jsme rády, že tak nějak dýcháme a dnem projdeme a poslední, co potřebujeme, jsou rady od celebrit nebo koučů, jak si máme víc užívat života a namlouvat si, že teď se odehrává to nejlepší. Nejsme super hrdinky ani nechceme být. Jsme v pořádku přesně tak, jak jsme, byť unavené a s lehce vrásčitými koleny.
Zdroj: autorský text
