Článek
S tím rostou i náklady na jejich léčení, které podle dat zdravotních pojišťoven činí 3.100,- Kč měsíčně. Pozor, na jednoho pacienta v kalendářním měsíci!
Všude se tvrdí, že starobní důchodci jsou hákliví na své životní standardy a jejich lpění na doplacení svých sociálních dávek v současné finanční krizi hraničí až s nestydatou hamižností.
Co jim náleží ze zákona, chtějí dostat stůj co stůj, bez ohledu na budoucnost našich dětí i vnuků.
Patrně zamrzli v letech komunismu, kde vše patřilo všem a společenská odpovědnost byla zhola neznámým pojmem. Jejich bezohlednost nezná mezí nejen ve světe financí, ale v běžném společenském styku podle hesla: Jedině stáří má právo na všechno. Okupují parky, psí hřiště, na dovolených pláže, jsou hluční a nedbají na zásady slušného vychování, které, stejně jako úctu k jejich věku, na ostatních nekompromisně vyžadují. Jsou prostě děsní.
A přesto se o ně systém stará. V příštím roce se jim dokonce zvýší důchod o 4.320, - Kč. Pravda, celkem za rok, snad to nezavdá příčinu k nějakým parlamentním rebeliím.
Ovšem i já budu jednou starý. No a?
Až mi na dveře zaklepe důchod, neschovám se před ním nikde. Mohu se maskovat nánosy drahých kosmetických prostředků, navlékat si džíny, kupovat drahá auta, dokonce nepomůže ani pestrobarevný přeliv. Proti věku není léku. A čeká nás to prostě všechny.
Jednoho dne se probudím s nálepkou starocha, který nedělá nic jiného, než že smrdí věkem, otravuje mládí vzduch, prudí, předbíhá ve frontě, nadává na poměry, neudrží myšlenku a jiné, v tramvaji huláká do telefonu a zmateně se potácí po ulicích, protože právě zapomněl, kde je a kam to má jít.
Nerudně budu počítat každou korunu, abych do dalšího důchodu v pohodě vyšel. Tedy pokud mi bude na tvůj účet chodit včas. Jo, a budu volit podle sebe, a ne tak, jak si přejí ostatní.
Stane se i ze mne nepotřebný, omšelý vrak, kterým jednou budou dnešní batolata opovrhovat a budu jim v tom lepším případě k smíchu. Možná mi budou závidět můj dům, který jsem celý život poctivě splácel, budoval a opravoval, danil a který jednou předám svým potomkům.
Snad se nedožiju toho, že se svět zblázní a nezavede do zákonů povinnou eutanázii všech, kteří se dožijí, dejme tomu sedmdesáti let jen proto, aby neparazitovali na světě mladých, který jsme pro ně ochotně stavěli, chránili a hlavně financovali ze svých daní.
Hádám, že budu proti takové volovině brojit, i berlu nad hlavu zvednu, snad i bažantem zahrozím proto, abych neskončil kdesi v kafilérii jako biologický odpad tak, jak si jednou budoucí mladí mohou klidně přát.
To je, prosím pěkně, neustálý koloběh života.
„Stáří je blbec, ale je to poslední možnost, jak přežít.“ Jan Werich.
Zdroj:
Články proti seniorům.
