Článek
Nejvíce je vládě vyčítáno, že neplní své předvolební sliby. Jak jinak. Předávaný rozpočet byl děravý jak řešeto, zdravotnictví stálo na pokraji zhroucení, surovinová nesamostatnost a tak dále, suma sumárum, po osmi letech nemilé dědictví.
Málokdy nechám emoce cloumat svým majestátem.
Celý život respektuji politickou realitu, ať už dopadne tak či onak. Aby bylo mezi námi jasno, poslední volební výsledek jsem pobral s velkým zadostiučiněním, protože menšinová vláda spolku ANO s tolerancí komunistické partičky zanechala naší v společnosti obtížně zhojitelné rány.
Ostatně, už jen prezidentské klání mi dalo plně za pravdu. Společnost si skutečně potřebovala odpočinout od covidových experimentů: omezování svobody pohybu (viz uzavřené hranice okresů), zanedbání kvalitní výuky ve školách, hrubého poničení rodinných a společenských vztahů, o brutálním zadlužení státu se raději nebudu zmiňovat.
Doufal jsem, že se nová opozice poučí z hrubých chyb, které – obecně – na lidech spáchala a stane se skutečnou parlamentní protiváhou a opravdovým partnerem vlády profesora Petra Fialy. Jsem nejspíše nenapravitelný bloud.
Sotva se podařilo jakž takž napravit ekonomické nesmysly státního rozpočtu, připravovaným vládou ANO, které naštěstí nezpůsobily víc škod než delší období rozpočtového provizoria, následovala z řad nejsilnějšího opozičního hnutí neustálá kanonáda, ostřelování všeho, co jen trochu připomínalo opatření k nastolení relativního klidu jak ve společnosti, tak i v ekonomice.
Jako zbabělost mi připadají opakované, naštěstí jalové snahy o vyslovení nedůvěry vládě v době, kdy se jedná o budoucnost Česka a Evropy.
Stávající opozice se evidentně neštítí ničeho. Hodí se jí v podstatě cokoli. Například válka na Ukrajině. Vzpomeňme si na opakované dotazy předsedy Babiše: „Kolik nás stáli ti migranti?“ Nejsem premiér naší vlády, a tak bych mu odpověděl, jak mi zobák narostl. Stáli nás dost. Ale bude to v zájmu budoucnosti našich dětí vůbec stačit?
A tak je možné pokračovat dál.
Vyzvat naše opozičníky k tomu, aby svá tvrzení o hnutí STAN coby zločinecké organizaci veřejně a přesně prokázali, je jako házet hrách na stěnu. Poslanecká imunita je neprůstřelná. Ve sněmovně je možné bez potíží manipulovat s fakty, fabulovat, vymýšlet si, nebo drze nemluvit pravdu. I to je demokracie.
Za absolutní vrchol opoziční snahy vyždímat jakkoli a z čehokoli politické body (když se nedaří strašit migranty) pokládám poslední opoziční pseudokauzu ministra vnitra ČR Víta Rakušana a jeho „telefony z podsvětí.“
Režisér téhle taškařice není nikdo jiný než předseda největší z opozičních stran. Maje stále na své hlavě veliký kus másla, neváhá a jde do boje, nikolivěk kvůli prosperitě Česka a jeho občanů, ale jen a pouze za vlastními politickými bodíky.
Co z toho bude? Demokratická část našeho parlamentu bude nucena opět strpět Babišův několikahodinový projev, který bude jak dlouhý, tak zbytečný a patrně i nesrozumitelný. Co jim zbývá, je to daň za demokracii. Ministr Rakušan může být ovšem v klidu. Jak uvedl sepisovatel v jednom článku, který se tohoto tématu letmo dotkl, z tohohle mraku opravdu nezaprší. Podle opoziční logiky bychom totiž mohli být považováni za mafiány všichni, co ve svých mobilech používáme program na šifrování hovorů. A že nás tedy je.
Známe jedno prastaré nomádské přísloví o karavaně, která jde dál navzdory všem nepříjemným okolnostem.
A to platí i u nás. Vláda dál plní své závazky: aktuálně schválila nákup amerických stíhaček F-35, modernizuje armádu, zvyšuje energetickou bezpečnost státu, a hlavně předkládá státní rozpočet na rok 2024, díky kterému se podaří meziročně snížit deficit na 252 mld. Kč.
To zase bude nového povyku v opozičních lavicích.
