Co se stalo s Bayraktary na Ukrajině?

Nebudu se zde zabývat tím, co je Bayraktar TB2 a jaké jsou jeho výhody/nevýhody. Na to existuje na internetu nespočet obecných článku. Zaměříme se tedy rovnou na vývoj událostí na Ukrajině.

Před ruskou invazí měla Ukrajina k dispozici 18 ks TB2 (oficiální údaj). První letku (12 ks) získala na začátku roku 2019 a později si doobjednala dalších 6+6 ks. Turecký výrobce Bayraktar se pak nechal v červnu 2022 slyšet, že mezi únorem a červnem 2022 obdržela Ukrajina dalších 50 ks. Dále pak mohla Ukrajina získat nějaké TB2 např. z Polska (které TB2 vlastní), nebo darem z jiných zemí, pomocí sbírek atd. Po posledním prohlášení Bayraktaru z 06/2022 pak nejsou k dispozici žádné oficiální údaje o dalších dodávkách. Zcela oficiálně tedy lze tvrdit, že Ukrajina měla nejméně 68 ks TB2 k dispozici. Neoficiálně jich však nejspíše obdržela mnohem více, dost možná přes 100 ks - ověřit to už ale bude víceméně nemožné.

Možná to zní nelogicky, ale nejlepší PR kampaň pro TB2 udělali v prvních měsících války samotní Rusové - jejich nechráněné kolony se staly snadným terčem pro téměř jakýkoli typ zbraňového systému. I přesto, že munice Bayraktaru MAM-C, popř. MAM-L, má poměrně nízkou hmotnost bojové části (6,5 kg a 22 kg), to stačilo k demonstraci snadného zasažení stojících a většinou neobrněných cílů bez krytí systémů PVO, které sice v mnohých případech byly přítomné, ale z nepochopitelných důvodu byly buď vypnuté, nebo na přesunu (složené). Tyto událostí jen potvrzují, že ani samotní Rusové nebyli připravení na tak velký konflikt a očekávali pohodovou cestu až do Kyjeva. K tomu všemu prezentované výbuchy munice na termo-kamerách působí velmi efektivně, neboť i výbuch malé nálože vypadá na v tepelném spektru snímků jako výbuch půltunové bomby. To vše bylo podpořeno skvěle vedenou PR kampaní v médiích. K tomu je ale nutné dodat, že většina zásahu byla vedena na lehké cíle, jako jsou náklaďáky, tažné houfnice, popř. (k)BVP a pár systémů PVO, což mělo ve finále minimální strategický dopad na síly protivníka. Jinak řečeno: jestli Rusové ztratí o 100 ks lehké techniky více, či méně bylo nepodstatné pro další vývoj situace. Mohlo to ale však značně podlomit morálku nepřítele a naopak. Lze tedy shrnout, že použítí TB2 na začátku konfliktu bylo úspěšné/efektivní, sice nemělo příliš velký strategický dopad na samotné boje, ale velmi efektivně podpořilo morálku obránců a PR status TB2, které se poněkolikáté za poslední roky stává „superzbraní budoucností“ a Bayraktar nestíhá příjmat nové objednávky.

Po prvotním šoku začínají Rusové již ze začátku léta 2022 budovat na území Ukrajiny svou vícevrstvou PVO spolu s prostředky REB a TB2 je samozřejmě pro ně moc dobře známým soupeřem. I přestože má TB2 menší efektivní odraznou plochu (RCS), než např. bojové letouny typu F16, není v žádném případě na radaru nevidetelný a nad relativně plochou krajinou východní Ukrajiny se stává velmi snadným cílem pro ruské systémy vícevrstvé pozemní PVO. K tomu přičteme nulové možností sebeobrany/úniku stroje a osud „superzbraně“ TB2 je víceméně zpečtěn. Již v létě 2022 nebyly téměř žádné nové záběry z útoků pomocí TB2. Občas se objevilo nějaké video, kde ale TB2 sloužil pouze jako pozorovatel (resp. návodčí) na několik desítek km, ale bez možností aktivně promluvit do bojů. Zcela nesmyslně pak obě strany bojovaly o bezvýznamný Hadí ostrov, kdy Rusové hlásili i několik sestřelů TB2 denně. Rusové naopak na poměrně malém kousku země byli snadným cílem a tak obě strany během této bitvy ztratily značnou část své cenné techniky, dá se říct pro nic. Od podzimu 2022 pak víceméně o žádných TB2 není ani zmínka, pár se jich ještě stihlo objevit u Chersonu v létě 2022.

Cena bojové techniky není zrovna něco, co je běžně vystaveno na webových stránkách výrobců v kategorií „ceník“. Cena je většinou utajovaná a závisí od rozsahu objednávky a celkového „příslušenství“ - tedy munice, výcvik, záruky, zázemí, servis atd. Např. za 6 kusů TB2 a 3 řídící centra zaplatila Ukrajina v roce 2019 částku 69 mil. USD. To ale automaticky neznamená, že jeden TB2 stojí 11,5 mil USD. Poměrně často vyskytovanou cenou v různých publikacích je částka okolo 6 mil. USD, tedy cca 130 mil. CZK. To už není tak zanedbatelná částka a tak se jejich provoz vzhledem k vysokým ztrátám omezil na pozorovací mise z bezpečné vzdáleností. Dalším možným důvodem je negativní PR kampaň pro tureckého výrobce Bayraktar, který už nechce dál nést neúspěchy svého produktu na moderním bojišti. Samozřejmě pokud by Rusové nedokázali potlačit tyto drony v létě 2022, létaly by jich dnes nad Ukrajinou stovky. A to jsou jedny z mála důvodů, proč se provoz TB2 v aktuální intenzitě konfliktu dále nevyplatí. Nutno podotknout, že jiné stroje (nehledě na zemi původu) by měly nad složitým bojištěm stejný osud.

Z výše vypsaných důvodů je pozornému čtenáři jasné, že v nejbližší době nad Ukrajinou neuvidíme žádné intenzivní využítí středněvelkých útočných dronů typu Bayraktar TB2, či MQ-9 Reapar. To samé ale platí i o Ruských utočných dronech, jako je např. typ Orion Inokhodets nebo izraelských strojích. Zkrátka systémy PVO obou zemí jsou tak silné, že pro podobné typy dronů není na ukrajinském nebi místo. Zcela jinou kategorií jsou pak sebevražedné drony typu Lancet, které mají v současné době velmi efektivní výsledky. Ale o těch snad někdy jindy.