Článek
To je pro představu stejné množství, jako bychom každý týden vyhodili jedny džíny. Je to ale stále nic proti tomu, kolik tvoří textilní odpad ve světě.
Ročně je totiž na celém světě vyhozeno 92 milionů tun textilu. Toto číslo se stále zvyšuje a v roce 2030 by mělo dosáhnout 130 milionů tun vyhozeného textilu za rok. Přitom už dnešní množství textilního odpadu odpovídá jednomu kamionu vyhozeného oblečení každou vteřinu. Recyklováno je pouze jedno procento. Zbytek vyhozeného textilu je buď spálen, nebo většinou skončí na skládkách v ekonomicky slabších zemích.
Nesmíme si totiž namlouvat, že oblečení poslané do Afriky nebo Latinské Ameriky někomu pomáhá. Oblečení končí na tamních skládkách. Naopak tyto země zatěžuje, protože jejich odpadové hospodářství není tak rozvinuté jako v Evropě. Místní, žijící u největších skládek textilního odpadu v Ghaně, Keni a Chile začali toto oblečení nazývat „dead white man’s clothes“ - oblečení mrtvého bílého muže. Nechápou totiž, proč by se někdo zbavoval funkčního oblečení, a domnívají se proto, že patřilo zesnulému člověku.
Jak vzniká textilní odpad?
Textilní odpad má několik zdrojů. Mohou ho tvořit zbytky z výrobního procesu, jako jsou odřezky látek, vzorky a vadné kusy. Část tvoří také tzv. deadstock tkanina, tedy přebytečnou tkanina, která nebyla použita při výrobě a je obvykle prodávána se slevou a také textilie, které byly vyrobeny s kazem nebo se neprodaly podle očekávání. Další část textilního odpadu tvoří textilie, které spotřebitelé vyhodí, ať už proto, že jsou neopravitelně poškozené, nebo proto, že už nejsou žádané. Tuto výraznou část textilního odpadu v posledních letech tvoří odpad z tzv. fast fashion oblečení. Jedná se o oblečení, které je navrženo tak, aby bylo trendy a levné, ale často se rychle rozpadá a přispívá ke kultuře jednorázové módy.
Nebezpečí fast fashion
V 90. letech 20. století otevřela oděvní společnost Zara, která přes oceán expandovala ze Španělska, svou první pobočku v New Yorku. Dokázala přitom dodat zboží na své pulty za pouhých 15 dní od návrhu. Oblečení od Zary tak jako vůbec první získalo v New York Times označení „fast fashion“, tedy „rychlá móda“. Rekord Zary byl dávno překonán, dnes to módní značky umí ještě rychleji, proto je dnešní „ultra rychlá“ móda označována „ultra fast fashion“.
Fast fashion značky dneška umí využívat algoritmy, oblíbené outfity influencerů a neštítí se kopírovat autorskou tvorbu. Zkracují při tom výrobní procesy na minimum, snižují však zároveň i kvalitu svých výrobků, přičemž zneužívají lidskou práci a v rámci celého procesu výroby používají nebezpečné toxické látky.
Dříve do obchodů přibývaly dvě módní kolekce za rok, a to pro sezóny jaro / léto a podzim / zima. Nyní módní domy nabízejí oblečení, jehož výroba se řídí takzvanými mikrotrendy, které však zároveň rychle zastarají a za měsíc už je nikdo nechce nosit. Problémem je přitom jak naše nadspotřeba, tak způsob, jakým se zachází s neprodaným zbožím. Mezi největší hráče fast fashion patří kromě značky Zara třeba H&M, New Yorker, Marks & Spencer, C&A, Primark, Shein, Forever 21, AliExpress, Boohoo, Bershka, PrettyLittleThings, Fashion Nova a další.
Cena za „rychlou módu“
24. dubna 2013 došlo v bangladéšském městě Rana Plaza ke zřícení osmipatrové budovy, ve které se mimo jiné vyrábělo také oblečení. Zaměstnanci už před tím pozorovali praskliny na budově, a i přes jejich četná upozornění byli donuceni do budovy vejít. Budova měla několik nelegálně dostavěných pater a její statika tak byla narušena. Nakonec se zhroutila a s 1134 oběťmi se zapsala do historie jako jedna z největších průmyslových tragédií. Tato katastrofa dala vzniknout hnutí Fashion Revolution, které se od té doby pomocí Bangladéšské a Pakistánské mezinárodní dohody snaží změnit nebezpečné podmínky pracovníků módního průmyslu. O porušování etických norem i negativním vlivu na životní prostředí se však v souvislosti s „rychlou módou“ mluví dál.
Mikroplasty a toxické látky v textilu
Za posledních 20 let se produkce polyesterového oblečení zdvojnásobila a nyní je polovina vyrobeného textilu právě z něj. Polyester je v podstatě plastové vlákno, které se časem odírá, a nejen při praní se z něj uvolňují drobná vlákna – mikroplasty. Oblečení z polyesteru je celkově zdrojem až 35 % mikroplastů a 10 % mikroplastů nacházejících se v oceánech. Studie z roku 2023 zjistily mimo jiné, že vystavení mikroplastům dokáže měnit chování savců a také ovlivňuje počasí.
Nebezpečím pro zdraví a životní prostředí jsou také PFAS (perfluorované a polyfluorované látky), kterým se také někdy příznačně říká „věčné chemikálie“. Jde o látky používané pro odpuzení vody a mastnoty, především z outdoorového oblečení, ale například i jiného oblečení, bot, impregnací, koberců nebo papírových obalů na potraviny. Tyto chemické látky jsou takzvaně perzistentní (tedy velmi odolná vůči rozkladu) a přenáší se vodou i vzduchem na velké vzdálenosti. Jejich výskyt byl zaznamenán dokonce i v odlehlých oblastech Arktidy a Antarktidy. Někteří zástupci PFAS (PFOS, PFOA a PFHxS, jejich soli a příbuzné látky) si vysloužili globální zákaz nebo významné omezení výroby a využívání Stockholmskou úmluvou o perzistentních organických polutantech (POPs). Další zástupci patří mezi látky vyvolávající mimořádné obavy (SVHC) dle evropské chemické legislativy REACH. Některé PFAS jsou považovány za podezřelé lidské karcinogeny. Mohou ohrožovat imunitní systém člověka, játra nebo štítnou žlázu.
Toxické znečištění životního prostředí, na kterém má svůj podíl i textilní odpad, tak může mít vážný dopad na život dalších generací.
Co s tím?
Přistoupíme-li ke svému šatníku racionálně a vyhneme se impulsivním nákupům, určitě ho lze budovat udržitelněji. Tedy tak, aby odrážel osobní styl, ale zároveň respektoval životní prostředí. Začátek je klíčový – vybírejte s rozmyslem. Prioritou by měly být kvalitní kousky, které nejen vydrží déle, ale také podporují udržitelný přístup. Dávejte přednost certifikovaným, přírodním nebo jednodruhovým materiálům a podporujte lokální výrobu.
Druhým klíčovým krokem je dát oblečení druhý život. Nosit již vyrobené kousky není jen ekologické, ale také módní. Přešívejte, barvěte, prostě zachraňujte svoje oblíbené, poškozené kousky. Podpořte second-hand obchody, kde můžete objevit originální kousky a přispět k udržitelnosti módy. Nejde ale jen o váš šatník. Vyměňujte oblečení s přáteli, věnujte nepotřebné kousky charitě a dbejte na čistotu odevzdávaných věcí.
Mít udržitelný šatník kombinuje individuální styl, etické zásady a šetrný přístup k životnímu prostředí. Udržitelný přístup k módnímu stylu zahrnuje rozhodnutí nakupovat s rozmyslem, preferovat kvalitní kousky, které mají delší životnost, a výběr materiálů, které minimalizují ekologický otisk. Celkově vzato, mít udržitelný šatník není jen módním trendem, ale zároveň zodpovědným rozhodnutím s pozitivním dopadem na planetu a společnost.
Kdo nebo co vás může inspirovat?
Filmy: Dead White Man’s Clothes (2021), The True Cost (2015), Der Preis der blue jeans (2012), China Blue (2005), Riverblue: Can Fashion Save the Planet? (2017)
Podcast: Fashion Session
Influenceři: Natália Pažická, VEDU_clothing (Veronika Dušková), shluk.bunek (Rozálie Haškovcová), Humanoddity (Daniel Weber), kamila_boudova_official (Kamila Boudová)
Magazín: Slowfemme
Stáhni si brožuru Arniky o rychlé módě Rychle vyrobeno, rychle vyhozeno v PDF ZDE
