Článek
Muž na vrcholu Galatské věže
Pod Galatskou věží se rozkládá Istanbul 17. století. Na druhé straně Zlatého rohu se zvedá sultánský palác a za ním se otevírá Bospor. Přes průliv, několik kilometrů daleko, leží asijský Üsküdar. A právě tam se měl dostat muž, který stanul na vrcholu věže s umělými křídly.
Konstantinopol na rytině francouzského rytce a obchodníka s grafikou Jaspara Isaaca z poloviny 17. století.
Jmenoval se Hezârfen Ahmed Çelebi. Podle příběhu známého dodnes téměř každému Turkovi se odrazil od Galatské věže, zachytil jej vítr a nad střechami Istanbulu se vydal přes Bospor. Nakonec přistál na asijské straně v Üsküdaru. Sultán Murad IV. jej měl odměnit měšcem zlata.
Příběh ale pokračoval nečekaně. Sultán se prý nad Ahmedovou odvahou neradoval dlouho. Muž schopný něčeho takového mu začal připadat nebezpečný. Nechal ho proto vypovědět do Alžíru, kde měl Hezârfen také zemřít.
Je to příběh tak dokonalý, že působí skoro jako filmový scénář. Odvážný vynálezce, dramatický let mezi dvěma kontinenty, obdiv panovníka a nakonec vyhnanství. Příběh má však jednu zásadní slabinu: Hezârfenův nejslavnější čin známe jen od jediného vypravěče.
Osm či devět zkoušek s „orlími křídly“
Tím vypravěčem byl Evliya Çelebi, jeden z nejpozoruhodnějších osmanských autorů 17. století. Narodil se roku 1611 v Istanbulu a většinu života strávil na cestách po obrovském prostoru Osmanské říše i mimo ni.
Evliya Çelebi, osmanský cestovatel, z jehož Seyahatname známe příběh Hezârfenova letu. Vyobrazení ze 17. století, autor neznámý.
Výsledkem se stala desetisvazková Seyahatname, Kniha cest, mimořádně bohatý pramen k poznání osmanské společnosti, měst, jazyků, náboženství, zvyků i každodenního života. Zároveň však Evliya nebyl moderní historik a jeho vyprávění často stojí na hranici pozorování, tradované historky, nadsázky a literární zábavy. I jeho moderní životopisci zdůrazňují mimořádnou představivost a vypravěčský talent.
Právě v Seyahatname se nachází krátká pasáž o Hezârfenovi. Evliya tvrdí, že Ahmed nejprve osm či devětkrát cvičil na Okmeydanı, tehdejším velkém otevřeném prostranství Istanbulu, kde se mimo jiné konaly lukostřelecké soutěže. Pomocí „orlích křídel“ měl využívat sílu větru a získávat zkušenosti s létáním.
Poté přišel rozhodující pokus. Zatímco Murad IV. sledoval dění ze Sarayburnu, Ahmed se měl spustit z nejvyššího vrcholu Galatské věže.
Galatská věž v Istanbulu, z jejíhož vrcholu měl podle vyprávění Evliyi Çelebiho Hezârfen Ahmed Çelebi v 17. století vzlétnout a přeletět Bospor.
S pomocí lodosu, jihozápadního větru typického pro oblast Marmarského moře, přeletěl podle Evliyi až do Üsküdaru, kde dopadl na náměstí Doğancılar. Sultán jej odměnil zlatem, ale vzápětí prohlásil, že takového člověka je třeba se obávat, protože dokáže uskutečnit vše, co si zamane. Následovalo vyhnanství do Alžíru.
A to je v podstatě všechno.
Jeden odstavec pro jeden zázrak
Kdyby skutečně nějaký muž v první polovině 17. století překonal na jednoduchém létajícím zařízení několik kilometrů nad Istanbulem a Bosporem, šlo by o technický výkon zcela mimořádného významu. Očekávali bychom, že po něm zůstane více stop: zprávy jiných kronikářů, diplomatů, úředníků či cestovatelů, popis použité konstrukce, následovníci, další experimenty.
Nic takového zatím nemáme.
Autoři studie Flights of Fancy, historikové vědy Taner Edis a Amy Sue Bix, upozorňují, že Evliyova krátká pasáž představuje prakticky jedinou dokumentaci této mimořádné události. Navíc Seyahatname obsahuje vedle mimořádně cenných pozorování také informace z doslechu, přehánění a vyloženě fantastické motivy.
To samozřejmě neznamená, že si Evliya celý příběh jednoduše vymyslel. Za legendou se mohl skrývat skutečný experiment. Nějaký odvážlivec mohl zkoušet zařízení připomínající padák či primitivní kluzák a jeho výkon se postupným vyprávěním změnil v triumfální přelet Bosporu. Edis a Bix tuto možnost přímo připouštějí: dochovaná zpráva může uchovávat zveličenou vzpomínku na skutečné pokusy o klouzavý let. Problém je, že skutečnou událost už od pozdějšího příběhu nedokážeme oddělit.
Podezření posiluje ještě jedna okolnost. Evliya vypráví také o dalším osmanském „letci“, Lâgarím Hasanovi Çelebim. Ten se měl před sultánem vznést pomocí zařízení poháněného raketami a poté bezpečně sestoupit. V moderních popularizacích bývají oba muži představováni jako neobyčejní průkopníci osmanského letectví.
Dva fantastické letecké výkony ze stejné doby jsou přinejmenším důvodem k opatrnosti.
Přeletět 3,6 kilometru s výškou pouhých 80 metrů?
Historik by měl posuzovat především kvalitu pramenů. V případě Hezârfena ale vstupuje do hry ještě fyzika.
Edis a Bix se pokusili zjistit, zda by přelet z Galatské věže na Doğancılar mohl být uskutečnitelný jako klouzavý let. Vzdušnou čarou jde přibližně o 3,6 kilometru. Výškový rozdíl mezi místem startu a cílem odhadují pouze asi na 80 metrů.
Předpokládaná trasa legendárního letu Hezârfena Ahmeda Çelebiho z Galatské věže přes Bospor na náměstí Doğancılar v Üsküdaru.
Z těchto čísel vychází klouzavost přibližně 45 : 1. To znamená, že na každý metr ztracené výšky by létající zařízení muselo urazit zhruba 45 metrů dopředu. Taková hodnota je velmi dobrá dokonce i pro moderní aerodynamicky propracované kluzáky. Běžný závěsný kluzák může podle autorů dosahovat hodnot kolem 20 : 1.
Hezârfen by navíc nemohl být při startu roztažen automobilem ani navijákem a samozřejmě neměl motor. Počáteční rychlost by musel získat prostým pádem z věže a následným převedením zařízení do vodorovného letu. Část dostupné výšky by tak spotřeboval ještě dříve, než by se vůbec vydal směrem přes Bospor.
A pak je tu vítr.
Evliya výslovně píše o lodosu, jihozápadním větru. Ten mohl za určitých okolností pomoci zvýšit rychlost vůči okolnímu vzduchu. Ani to však podle fyzikálního rozboru nestačí vysvětlit několik kilometrů dlouhý přelet. Nad Bosporem navíc nelze jednoduše předpokládat stabilní silné stoupavé proudění podobné tomu, které mohou využívat kluzáky u horských svahů či útesů. Autoři proto uzavírají, že přelet přes průliv v podobě, jakou popisuje Evliya, je mimořádně nepravděpodobný.
Ještě méně realistická by byla představa, že Ahmed aktivně mával křídly jako pták. Lidská svalová síla na takový způsob letu nestačí. Člověk je vzhledem ke své tělesné hmotnosti, rozložení svalů a potřebné ploše křídel pro ptačí způsob letu velmi nevhodně stavěný. I Leonardo da Vinci, který létání studoval o století dříve, postupně věnoval větší pozornost spíše klouzavému letu než představě, že člověk jednoduše napodobí mávání ptačích křídel.
Byl tedy Hezârfen podvod?
Tak jednoduchý závěr by byl stejně problematický jako bezvýhradné přijetí legendy.
Nevíme totiž ani to, jak přesně případné Ahmedovo zařízení vypadalo. Výraz přeložený jako „orlí křídla“ nemusí znamenat, že si skutečně připevnil několik obrovských per k pažím a začal jimi mávat. Pozdější ilustrace, školní obrázky a turistické atrakce dávají nejasnému Evliyovu popisu konkrétní podobu, kterou samotný historický text neposkytuje.
Je tedy možné, že v Istanbulu Murada IV. skutečně probíhaly experimenty s klouzáním, padáky nebo zařízeními využívajícími vítr. Autoři kritické studie nevylučují ani zájem osmanského dvora o podobné atrakce. Chybí nám však širší technické prostředí, které bychom očekávali, kdyby šlo o systematické pokusy. Nezachovaly se nákresy, technické spisy ani řada dalších experimentů, z nichž by se postupně vyvíjela nová technologie.
Právě v tom se Hezârfen zásadně liší například od renesančních evropských konstruktérů. U Leonarda máme desítky kreseb, úvah o proudění vzduchu, anatomii ptáků, rovnováze a mechanice letu. U Ahmeda máme několik Evliyových vět.
To je příliš málo na to, abychom z něj bez výhrad udělali konstruktéra prvního funkčního závěsného kluzáku.
Jak se z několika vět stal turecký Ikaros
Přesto Hezârfen Ahmed Çelebi nezmizel v zapomenuté stránce starého cestopisu. Naopak. V moderním Turecku se stal jednou z nejznámějších postav spojených s dějinami techniky a létání.
Jeho příběh se dostal do škol, populární literatury, filmu, turistiky i na poštovní známky. Galatská věž se s jeho legendou propojila natolik, že pro mnoho návštěvníků dnes patří k její historii stejně samozřejmě jako výhled na Zlatý roh. Edis a Bix dokonce zmiňují suvenýr prodávaný nedaleko věže, na němž Hezârfen letí nad moderním Bosporem vedle vrtulníku.
Hezârfen Ahmed Çelebi při letu z Galatské věže, turecká poštovní známka, 1950.
Na podobnou verzi příběhu narazí návštěvník Istanbulu i dnes. Hezârfen je prezentován jako muž, který z Galatské věže skutečně vzlétl a jako první přeletěl na umělých křídlech z evropské části města do Asie.
Historik však vidí za atraktivním obrazem něco jiného.
Jednoho osmanského cestovatele. Několik vět. Žádné nezávislé potvrzení. A výkon, který by podle jednoduchého fyzikálního výpočtu byl fantastický dokonce i s mnohem modernější technikou.
Možná neletěl přes Bospor. Jeho příběh však přežil staletí
Možná tedy Hezârfen z Galatské věže nikdy nepřeletěl až do Üsküdaru. Možná skutečně experimentoval s nějakým kluzákem a pozdější vyprávění jeho výkon několikanásobně zvětšilo. A nelze vyloučit ani to, že za celým příběhem stojí především Evliyova záliba v pozoruhodných událostech.
Definitivní odpověď dnes nemáme.
Právě proto je Hezârfenův příběh zajímavější než jednoduchá legenda o „prvním letci“. Ukazuje totiž, jak snadno se může jediná věta starého pramene proměnit v obecně přijímaný historický fakt. A také proč je při čtení starých kronik někdy stejně důležitá znalost fyziky jako znalost historie.
Hezârfen Ahmed Çelebi možná Bospor nepřeletěl. Přes téměř čtyři století však jeho příběh doletěl bez problémů.
Přímo v Galatské věži je dnes expozice věnovaná Hezârfenovu legendárnímu letu a obecně dějinám létání. Návštěvník se tak s jeho příběhem setkává právě na místě, odkud se měl podle Evliyi Çelebiho vydat přes Bospor.
Tento článek je součástí série věnované Istanbulu, jeho dějinám, památkám a pozoruhodným osobnostem. Přečíst si můžete také:
Zdroje:
ÇELİK ŞAVK, Ülkü. Sorularla Evliya Çelebi: İnsanlık Tarihine Yön Veren 20 Kişiden Biri. Ankara: Hacettepe Üniversitesi Türkiyat Araştırmaları Enstitüsü, 2011. ISBN 978-975-491-309-5.
EDIS, Taner a Amy Sue BIX. Flights of Fancy: The 1001 Inventions Exhibition and Popular Misrepresentations of Medieval Muslim Science and Technology. In: Medieval Science Fiction. 2016, s. 189–201.
KAÇAR, Mustafa. Hezarfen Ahmed Çelebi. In: TDV İslâm Ansiklopedisi. Sv. 17. İstanbul: Türkiye Diyanet Vakfı, 1998, s. 297. Online.
HEZÂRFEN AHMED ÇELEBİ. In: Vikipedi: Özgür Ansiklopedi [online].
