Článek
Okupace v roce 1968 sovětskými hordami byla sice národní tragédie, kdy mnohonásobně větší agresor přetlačil mnohonásobně malý národ. Bránit se by byla osudová chyba, která by nic nevyřešila a dopadli bychom stejně jako dnes Ukrajinci – spousta mrtvých a žádný efekt. Západní Evropa nás nechaly padnout, jako vždy v minulosti. Kromě pár keců v OSN neudělala nic, ani ty sankce nezavedla. A USA jak by smet. S tím se nedalo nic dělat.
Daleko důležitější bylo chování lidí v následné normalizaci. Tady se ukázalo, že jsme si okupaci zasloužili. Lidé přeci nemuseli bojovat se zbraněmi, ale mohli odmítnout nastolený režim. Místo toho se podlízavě přizpůsobila většina obyvatelstva novému režimu. Zde se ukázala pravá česká povaha. Téměř celý národ demonstroval proti okupaci a téměř celý národ po následné normalizaci u individuálních prověrek potvrdil, že okupace nebyla okupací, ale bratrskou pomocí. A spousta lidí se zařadila do fronty kolaborantů – od domovních důvěrníků až po placené informátory. A věřím, že kdyby nás někdy okupovali Číňani, tito lidé by si nechali operovat oči, aby byly alespoň trochu šikmé. A protože většina národa se okupační režimu přizpůsobila a teď se branže, ať již to jsou zpěváci nebo herci, většina národa zase to bere jako odůvodnitelné. Vždyť jak by mohl házet kamenem, a přitom mít před dveřmi stejný svinčík. Takže bude si pravda, která se občas objeví v různých historických hodnoceních, že Češi si sami vládnout neumí a musejí mít v každé době nějakého mentora, který je bude ovládat. Současně je to EU, příště to může být někdo jiný.
