Článek
Reaguji na článek Radima Tökölyho Nacistické letovisko Prora bylo megalomanským předchůdcem rekreačních zařízení ROH.
Václav Machek
Začnu od konce článku, který je jakýmsi jeho shrnutím a zhodnocením současných možností rekreací. Auror píše: „Rekreace vždy sloužily hlavně vládnoucím režimům. Ani za jedné z totalit rekreace nebyly ničím, co bychom dnes měli přivolávat zpět. Odpočinek byl totiž vždy vykoupen dávkou ideologické masírky. Historii je však dobré si připomínat, tak jako fakt, že se od sebe jednotlivé totalitní režimy v mnohém inspirovaly. Není však nad svobodu, kterou máme nyní. Můžeme si zajet kdykoliv kam se nám jen zachce. Třeba i do zrekonstruované Prory nebo bývalých chat ROH. Každý svobodně a bez ideologie.“
Nevím, kolik je panu autorovi let, takže nemohu posoudit, jestli článek napsal na základě vlastních zkušeností nebo jenom proto, aby se zviditelnil a snad i někomu zavděčil. Já zažil celou komunistickou totalitu od svých 10 let až po její skončení, takže si mohu na základě svých vlastních životních zkušeností dovolit osobní názor a moc by mě zajímalo, kolik souhlasných i nesouhlasných reakcí na toto téma bude. Ještě více by mě pak zajímala případná anketa, kde by se mohli lidé k dané tématice vyjádřit.
Proberme si jednotlivé věty z uvedeného závěrečného hodnocení autora.
1. „Rekreace vždy sloužily hlavně vládnoucím režimům.“
S touto větou mohu jen plně souhlasit, pokud by mělo jít o ideologii, ale nemyslím, že to bylo „hlavně“. Rekreace přeci sloužily hlavně rekreantům, což byli zcela obyčejní lidé – občané státu. Autor se asi inspiroval filmy z tehdejší doby Typu Anděl na horách.
2. „Odpočinek byl totiž vždy vykoupen dávkou ideologické masírky.“
S tímto hodnocením ale už mám problém. I když jsem se s ideologickou masírkou na rekreaci já osobně nikdy nesetkal, je možné, že v některých případech to tak mohlo být, asi nejpravděpodobněji v 50. létech. Na rekreaci, především podnikovou, jsem jezdil s rodinou téměř každý rok, ale nejen já, ale i převážná většina mých přátel se se žádnou ideovou masírkou na rekreacích nesetkal. Rekreace byly většinou organizovány podnikovými odbory v podnikových rekreačních zařízeních, v kterých se většina rekreantů znala ze svých pracovišť, případně si podniky vzájemně vyměňovaly své pracovníky, aby poznali i jiná místa země. A nepamatuji se ani jednou, že by na rekreaci někdy se organizovaly nějaké prorežimní ideologické akce. Možná někde, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, se promítly nějaké filmy z běžné produkce, možná někde mohly probíhat formální ideologické debaty, ale byly to spíše výjimky. Já to nezažil nikdy a moc rád bych od autora slyšel, kolik a kde takovéto rekreace probíhaly.
Kromě rodinných rekreací jsem sám byl prováděcím organizátorem a vedoucím tehdejších PT ROH po všechny léta totalitního režimu. Jedinou „masírkou“ za dobu třítýdenního tábora byla předem naplánovaná návštěva podnikové milice, která měla půlhodinovou „masírku“ keců, které děti musely vydržet, protože věděly, že bude následovat nějaká zajímavá vojenská akce, nejčastěji rozborka a sborka ručních zbraní, což zajímalo především kluky, holky se už z besedy vypařily. A milicionářům se takový výlet také líbil, protože byli z práce uvolněni a akci brali jako příjemný výlet s návštěvou hospod, které cestou potkali.
3. „Není však nad svobodu, kterou máme nyní. Můžeme si zajet kdykoliv kam se nám jen zachce. Třeba i do zrekonstruované Prory nebo bývalých chat ROH. Každý svobodně a bez ideologie.“
Autor má v tomto stoprocentní pravdu. Každý se dnes může svobodně a bez ideologie rekreovat kdy a kde se mu zachce. Má to ale háček. Může ale každý? Za totality mohl, protože rekreace ho stála minimum, neboť většinu nákladů zaplatily odbory. Samozřejmě bylo problematické, chtěl-li se rekreovat v zahraničí. Na druhé straně dnes si každý, kdo na to má, může svobodně a bez ideologie vybrat místo na rekreaci téměř kdekoliv na světě. Může ale každý? Ceny za týdenní pobyt snad nemusím uvádět. A další srovnání. Jako vedoucí dětských táborů za totality si pamatuji, že cena třínedělního tábora byla okolo 300 Kč a tak na tábor mohl jet každé děcko. Dokonce když jely na tábor dvě nebo více dětí z jedné rodiny, platili za ně rodiče polovinu nebo někdy i to ne. Pokud jsem dobře informován, dnešní cena týdenního dětského tábora je od 7000 Kč výše, který svobodně a bez ideologie může absolvovat každé děcko, jehož rodiče na to mají. A kolik takových dětí dnes je?
Pro odlehčení této debaty jsem si jenom vzpomněl v souvislosti se svobodou na pohádku o červené Karkulce v podání vynikajícího imitátora Petra Jablonského, kde také uvádí, jak si ve své zemi i Baba Jaga v době energetické krize mohla také svobodně ve svém domku zapálit svíčku.
