Článek
Do české domácí politiky se v posledních letech překvapivě vklínil vzdálený Tchaj-wan. Kromě americko-čínského soupeření a tchajwanských veřejných fondů, štědrých k některým českým názorovým proudům, naplňuje tento strategický ostrov pod tlakem pevninské Číny i české pohádkové představy boje malého s velkým, demokracie s totalitou a dobra proti zlu. Ovšem místo pojmů jako dobro nebo přátelství uznává geopolitika jen konkrétní zájmy konkrétních států. A přínos tchajwanských aktivit je pro zájmy České republiky – ať se nám to líbí nebo ne – více než sporný.
Demokratická pokroková strana (DPP) získala potřetí za sebou úřad prezidenta, zatímco kdysi nejsilnější Kuomintang (KMT) v pokusu o politický návrat k moci znovu neuspěl. Novinkou mladých všeobecných voleb, které se v této podobě na ostrově konají teprve od roku 2012, je nástup výrazné Tchajwanské lidové strany (TPP). Ve 113členém parlamentu nezískala žádná strana většinu, KMT má 52 křesel, DPP 51, TPP 8 a nezávislí kandidáti, názorově spříznění s KMT, 2 křesla.
Vítězná strana DPP byla opozicí kritizována pro eskalaci napětí s Čínou. Ostatně podle stanov je cílem strany nezávislost Tchaj-wanu. Nešťastný byl i snímek končící prezidentky (DPP) se samopalem. Oba političtí konkurenti tak téma využili a DDP označovali za proválečnou stranu. Ani povinná vojenská služba, prodloužená letos osmnáctiletým mladíkům ze 4 na 12 měsíců, se nesetkala u každého s pochopením. DPP však získala přízeň mladších voličů, kteří se stále více identifikují jako Tchajwanci. A ty se jí podařilo zmobilizovat.
Identita obyvatel ostrova zůstává dál hlavním politickým tématem. Stále více mladých se považuje za Tchajwance, na rozdíl od starší populace, vnímající se za Číňany z Tchaj-wanu. I označování místního olympijského týmu za „Čínskou Tchaj-pej“ je pro skoro 90 % lidí, žijících mimo hlavní město, těžko stravitelné.
Mezinárodní společenství, včetně USA a EU, uznává už desítky let princip „jedné Číny“, kam pod Čínskou lidovou republiku politicky spadá i Tchaj-wan, bez mezinárodní subjektivity. V českých mediích omílaná zkratka „Tchaj-wan, který Čína považuje za svou vzbouřeneckou provincii“ zbytečně mate, protože stejně jako USA uznává „jednu Čínu“ i Česká republika. To nakonec nedávno stvrdil i poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar během své podzimní návštěvy Pekingu. Čínská vláda považuje sjednocení s Tchaj-wanem za svou prioritu a na připouštění nezávislosti ostrova reaguje demonstracemi síly a odhodlání k vojenskému řešení.
Opoziční KMT, oslovující nejvíc voliče středního a vyššího věku, identifikující se stále jako Číňané, i letos klopýtal k volbám přes soupeření ve vlastních řadách. Nejbohatší Tchajwanec Terry Gou, někdy nazývaný „tchajwanský Trump“, nezískal kampaní o zajištění míru a předcházení válce s Čínou dostatečnou podporu, a tak v listopadu odstoupil. Ještě předtím však stihl varovat některé české aktivisty, aby se v citlivém předvolebním období nevměšovali do záležitostí Tchaj-wanu zvažovaným pozváním tchajwanské prezidentky z DPP do Prahy na Fórum 2000.
Do voleb tak už vstoupil jen Chou Jou-i, politik a bývalý policista. Ten s 33,5 % skončil druhý a omluvil se svým voličům za zklamání a neúspěch.
Citlivým domácím problémem, zastíněným mezinárodní politikou, je tchajwanská stagnace mezd, nedostupnost bydlení a stárnoucí populace s klesající porodností, na které důrazně upozorňovala Lidová strana (TPP), vedená bývalým primátorem Tchaj-peje a výmluvným chirurgem Kche Wen-če. Toho zejména mladí, unavení z korupce a taktizování obou největších stran, poslali na třetí pozici se slušnými 26 %. Kche okamžitě po vyhlášení výsledků oslovil své příznivce, aby nepodlehli porážce a hned nazítří pokračovali v práci. Lidová strana (TPP) nemá finanční a personální zdroje obou soupeřů, přesto se prosadila a s osmi křesly dosáhla v parlamentu zajímavé vyjednávací pozice.
Vítěz voleb a nový prezident Tchaj-wanu Laj Čching-te (40 %), známý též jako William Lai, původně lékař, označující se za „pragmatického dělníka tchajwanské nezávislosti“ a usilující o posílení vztahů s USA a liberálními demokraciemi, vyhlásil ve své vítězné řeči, že „23 milionů obyvatel Tchaj-wanu je jedna velká rodina a všechny volební vášně jsou za námi“. Vyzval k práci na společném sjednocení a rozvoji. Poděkoval voličům i soupeřům, zmínil, že vítězové „ustáli tlak vnějších sil v těchto volbách“ a že „půjdeme dál správnou cestou a nebudeme se ohlížet zpátky“.
Připustil, že DPP nemá v parlamentu většinu a nabídl parlamentním stranám jednání a konzultace. Čínské lidové republice nabídl také dialog s tím, že bude jednat způsobem, směřujícím k udržení status quo. Čínský úřad pro tchajwanské věci v první reakci prohlásil, že výsledky voleb nevyjadřují rozhodující hlavní názorový proud ostrova a že Tchaj-wan je čínský Tchaj-wan.
Vedle překonání ekonomických problémů, včetně diverzifikace průmyslu, poměrně jednostranně orientovaného na polovodiče, je stěžejní definice nové identity Tchaj-wanu. Ta vyžaduje trpělivý dialog politických sil Tchaj-wanu s Čínou bez dosavadního vměšování třetích stran, jaký zde byl před nástupem Donalda Trumpa. Přední znalec asijsko-pacifické geopolitiky, bývalý singapurský ministr zahraničí George Yeo však označil rozpory, narůstající pod současným status quo kolem „jedné Číny“ za tikající časovanou bombu a nabídl vizi volnějšího „Čínského společenství“, obdoby Britského společenství, hledající princip „dvou zemí pod ČLR“. I to je možnost dalšího směřování čínsko-tchajwanského dialogu, jehož dynamiku by si však měly určovat pouze oba břehy Tchajwanského průlivu a všichni ostatní by to měli respektovat.
Vít Vojta, sinolog a právník
Článek vyšel také na našem serveru Asiaskop.cz, kde se věnujeme tématům a analýzám prostoru jihovýchodní Asie. Text ve zkrácené podobě převzala také MF Dnes.
