Článek
Bývalý singapurský ministr zahraničí George Yeo (nar. 1954, Yong-Boon 杨荣文), muž mnoha talentů, poskytl naší redakci exkluzivně aktuální rozhovor o asijské a globální geopolitice a vlastním „mírotvorectví“. Studoval v Cambridge a na Harvardu, sloužil jako generál letectva, ministr pro komunikaci, informace, zdravotnictví, průmysl a obchod. Po odchodu z politiky pracoval ve správních radách univerzit, logistických společností a dokonce i v ekonomické komisi vatikánského Svatého stolce. Dnes je „hostujícím lektorem“ mnoha institucí a naslouchají mu mnohé světové autority.
Byl jste studentským vůdcem, generálem singapurské armády, několikanásobným ministrem vlád, naposledy ministrem zahraničí. Odmítl jste účast ve dvou prezidentských volbách (2011, 2023), navzdory tomu jste stále široce respektovaným lídrem a myslitelem. Nyní hostujete jako přednášející v různých institucích, abyste se podělil o své myšlenky a zkušenosti. Jak to děláte, že vám politici a média stále naslouchají, i když už jste mimo politiku?
Je třeba být konzistentní a v obraze. Na ty základní věci se mé pohledy během posledních třiceti let příliš nezměnily. Zkouším nebýt negativistický, vyhnout se pomluvám. Raději dělám mírotvorce. Pro efektivní komunikaci musíte mít respekt k tomu, ke komu mluvíte. Ještě lepší je, když se do něj dokážete vcítit. Ale to vyžaduje znalost kultury a historie.
Často zmiňujete problémy, které světu přináší napětí mezi USA a Čínou. V některých oblastech, třeba v jihovýchodní Asii, jižní Asii nebo Africe z toho dokonce mohou mít prospěch, ale stále je zde rostoucí pravděpodobnost přímého střetu. Jak může svět přimět tyto dva klíčové hráče, aby soutěžili mírově, deeskalovali napětí a našli nový modus vivendi?
Růst napětí mezi USA a Čínou je pravděpodobně nevyhnutelný. Čína předstihne USA ekonomicky a i v jiných aspektech. Tomu USA přirozeně vzdorují. Čína sice neohrožuje USA přímo, ale ohrožuje jejich dominanci ve světě. Ještě více se USA obávají, že Čína má ambici dominovat světu stejně, jako to dělaly USA po konci 2. světové války. To je chybný pohled. Čína je nejstarší kontinuální civilizací světa. Nedělá nic bez odkazu zpět na svou minulost a má silný smysl pro svou vlastní kontinuitu.
Čína je tedy v mnoha ohledech předvídatelná. Její instinkty jsou konzervativní. Nevidí žádný užitek ve vměšování do záležitostí jiných - dokud nejsou v sázce její vlastní životní zájmy. Ovšem USA to bude trvat dlouho, než pochopí tuto čínskou přirozenost. Naproti tomu Evropané mají bystřejší smysl pro historii, ale i jim to bude trvat. Evropa potřebuje studovat Čínu stejně, jako to kdysi dělali jezuité, například Matteo Ricci.
V rámci unipolárního světa po kolapsu SSSR byly USA zvyklé jednat zcela volně, ale teď se začaly obávat, že Čína pro ně představuje zásadní geopolitickou výzvu. Jestliže věříte, že chování Číny je předvídatelné, jak tedy vysvětlujete skutečné čínské záměry?
Čína vidí multipolární svět jako neodvratný. Nemyslím, že by Číně vadilo postavení USA jako prvního mezi rovnými - pokud to nebude znamenat tlak na Čínu. Z mnoha důvodů potřebujeme, aby USA stále byly schopny vůdcovství. Čína je příliš homogenní a zahleděná do sebe, než aby chtěla řídit svět. Proto kolem sebe během svých dějin vždy stavěla zdi. Nejen ty fyzické, jako Velkou čínskou zeď, ale také zdi kulturní, finanční, v oblasti internetu, ChatGPT a naposledy proti viru.
Multipolární svět ale není špatný ani pro USA. Současná americká politika udržení globální dominance vyčerpává zemi vojensky i finančně. A hůře, její tlak na jiné země se vrací zpět přímo do nitra americké společnosti a prohlubuje její rozpory. Lepší strategií je pro USA nechat se svět vyvinout do multipolární konfigurace, v níž stále mohou hrát vůdčí roli, jen citlivěji, méně silově.
Malé země v Evropě jsou pod tlakem, zejména členové NATO mohou těžko být neutrální. Označit někoho za „pročínského“ je stále častěji zneužívaná nálepka, která je s to poškodit jednotlivce i firmy. Máte s tím vlastní zkušenost? A co s tím?
Malé země přežijí, jen když vnější sílu vybalancují vnitřní silou. Malá země, která je navíc vnitřně slabá, se stává jen hračkou větších mocností. Národní jednota je základ. Když není země sjednocena, vnější síly ji rozervou na kusy.
V Singapuru vyvažujeme vnější síly po celou dobu naší existence. To můžeme dělat, jen pokud jsme sami dobře soustředěni a sjednoceni. Velcí hráči jako USA nebo Čína vědí, že na nás nemohou tlačit moc tvrdě. Také máme náš neutrální ASEAN jako užitečný regionální tlumič. ASEAN má dobré vztahy se všemi hlavními aktéry. Každý z nich ví, že když zkusí ASEAN zahnat do kouta, tak ten se přesune na stranu jeho rivala.
Malé země Evropy potřebují evropskou jednotu, aby zajistily svou vnější bezpečnost. Evropa a USA jsou svázány v západní alianci. Ale neznamená to, že jejich zájmy jsou identické, například pokud jde o Čínu. V dlouhodobém horizontu bude nutné najít i nějakou formu evropského vztahu k Rusku. Nikdy jsem sice nevěřil, že válka na Ukrajině je neodvratná, ale náhle to bouchlo a nemáme jinou možnost, než se připravit na budoucnost.
Zejména v západním Pacifiku se nyní střetávají pomyslné dráhy USA a Číny. Hodně se spekuluje o tom, zda by Spojené státy byly schopny získat nad Čínou převahu v případě střetu v Jihočínském moři. To má též souvztažnost s Tchaj-wanem. Jak lze snížit napětí v situaci okolo Tchaj-wanu, před níž jste už dříve varoval?
Tchaj-wan je jen menší částí americko-čínské šachovnice. Stejně jako Evropané pochopili a akceptovali německou touhu po sjednocení, která se pak stala realitou, měli by také pochopit čínskou touhu po sjednocení. Nicméně na rozdíl od Německa, které bylo rozděleno coby viník agrese, Čína byla rozdělena coby oběť. Žádný Číňan si nepřeje válku za sjednocení, vždyť je to tentýž národ. Pokud kvůli Tchaj-wanu vypukne válka, bude to jen proto, že jiní hráči chtějí udržet Čínu rozdělenou napořád.
Jak mohou malé země jako ČR a Singapur najít své místo ve světě neustálých změn? Jednou jste řekl: „jako malá země, jako malé země, si nemůžeme dovolit být subjektivní. Budeme-li subjektivní, je po nás“. Jak tomu máme rozumět?
Musíme být realisty, pokud jde o naše možnosti ovlivnit vnější prostředí. Ale máme jistý stupeň volnosti ve způsobu, jakým sami sebe v tomto prostředí umístíme. Životní podmínky našich lidí jsou prvořadé. Ať už prosazujeme jakoukoliv politiku, musí zajistit lidem důstojný život a mír. Honění idealistických cílů, zejména těch vzdálených, bez ohledu na životní podmínky lidí, to je recept na katastrofu.
Malé nebo středně velké země a ekonomiky mohou prosperovat i v rozděleném světě, pokud dokážou udržet rovnovážný vztah s těmi hlavními ekonomikami. Jak toho dosáhnout?
Mohu jen použít příklad ASEANu. Je velmi různorodý v kulturách i v politických systémech, přesto jsme sjednoceni: jsme neutrální, nikoho neohrožujeme, nikomu nevnucujeme své hodnoty, ani nechceme, aby někdo vnucoval své hodnoty nám. Můžeme být k něčemu přemluveni, ale ne za cenu ztráty naší autonomie. S touhle pozicí je ASEAN skvělou platformou pro velké hráče. USA, Rusko, Čína, Severní Korea tady sedí u jednoho stolu. Poslední summit G20 na Bali byl velkým úspěchem díky citlivému vedení Indonésie.
Jak rozumíte pojmu „multipolární svět“ nadcházející dekády? Jaké póly bude mít?
Nepochybně těmi póly budou USA, Čína, Indie a Rusko. EU by měla být také jedním z pólů, pokud uvěří ve svou vlastní strategickou autonomii a nebude se nekontrolovaně rozšiřovat. Lee Kuan Yew měl vždy pocit, že EU už to s expanzí přehnala. (Li Kuang-jao 李光耀 1923-2015, byl legendární předseda vlády 1959-1990 a spolutvůrce úspěšného singapurského státu, kde příjmy převyšovaly výdaje o desítky procent, poznámka redaktora)
Evropská soudržnost nemůže být postavena jen na souboru pravidel. Musí být provázána vícevrstvou solidaritou. Jen tak může být EU silným pólem a mírovým stabilizátorem. Naproti tomu, v Latinské Americe bude Brazílie jen slabým pólem, vzhledem ke svému postavení. Také ASEAN může být jen slabým pólem.
Francouzský prezident Macron byl kritizován některými americkými a evropskými politiky za své volání po evropské strategické autonomii a po snížení závislosti na USA. Jak rozumíte jeho výzvám a jak vidíte postoj jeho kritiků?
Macron otevřeně řekl, co si mnozí Evropané jen myslí. Aliance Západu má hluboké kořeny v západní civilizaci a tudíž je trvalá. Nicméně zájmy USA a EU nejsou totožné. Západní jednota proti ruské invazi na Ukrajinu je instinktivní a zásadní. Ale západní jednota proti výzvám, které představuje znovuprobuzená Čína, postrádá společného jmenovatele.
Za Asiaskop.cz se George Yeo 19. dubna 2023 ptal Vít Vojta
