Článek
Oba státníci současně potřebují začít těžký rok 2024 politickým úspěchem. Na růžovo natřené prezidentské vize musí ale uvést v život úředníci střední garnitury, ponejvíc zasažení toxickou atmosférou, kterou týmy obou prezidentů v posledních letech spoluvytvářely.
Podobu jednání jako by určil nedaleký Hollywood. Vřelé úsměvy amerického hostitele v kulisách filmové vily Filoli otevřely čtyřhodinové jednání se společným obědem a procházkou. Biden připomněl loňskou schůzku z Bali, i to, že San Francisco je první branou, kudy Číňané do Ameriky vstupovali, a také místem společného podpisu Charty OSN.
Zajímavý detail vystihl i snímek přípitku, kde prezident Si přiťukává sklenkou nesenou viditelně níž, než ji má prezident Biden. Z tohoto nenápadného gesta můžeme vyčíst, že důsledně konfuciánsky hrál roli o deset let mladšího hosta ve významnější zemi, kam si viditelně přijel „porozumět“. Prezident Biden zase svůj protějšek „po čínsku“ doprovodil až k autu. Vždyť doprovázením dáváte kromě pocty to nejcennější: vlastní čas.
Dlouhé jednání stihlo celou očekávanou agendu a začalo samotným nastavením vztahů, spočívajícím v zásadách z Bali o vzájemném respektu, mírovém soužití, udržování komunikace, předcházení konfliktům, dodržování Charty OSN a spolupráci ve všech oblastech společného zájmu.
Prezidenti se shodli, že americko-čínský vztah je nejdůležitější bilaterální vztah světa a vzájemný konflikt není nevyhnutelný. Shoda byla zejména na mezivládním dialogu o umělé inteligenci a na zřízení čínsko-americké protidrogové pracovní skupiny s cílem zastavit tsunami fentanylu, sužujícího Ameriku. Svůj plán spolupráce dostala i ministerstva obrany, námořnictva a došlo i na kýženou obnovu přímé komunikace obou armádních velení.
Tradičním tématem bylo rozšíření výměny ve vzdělávání, kultuře, sportu, ekonomice i technologiích. Souhlas dostalo další posílení leteckého spojení. Z 35 přímých letů týdně bude 70. Po šesti letech dostane milost a objednávky americký Boeing, pro který pracuje 142 tisíc zaměstnanců, většinou členů Demokratické strany. Připomeňme, že my dnes nemáme do Číny žádnou přímou linku, ale už v příštím roce snad dosáhneme do Pekingu a třeba jednou i do Šanghaje.
V ekologii se obě hlavy států nejvíc znečišťujících ovzduší přihlásily k urychlení řešení klimatické krize a společné propagaci konference OSN o změně klimatu v Dubaji (COP28). Činnost zahájila společná klimatická pracovní skupina.
Si Ťin-pching přidal nové etapě hesla podle čínské politické kultury o pěti pilířích vzájemných vztahů. Nastavení vzájemného porozumění a nepřekročitelných červených linií, zvládání existujících rozdílů bez překračování limitů, prosazování vzájemně výhodné spolupráce, převzetí odpovědnosti hlavních globálních mocností a konečně podpora vzájemné mezilidské výměny a komunikace.
Prezident Biden zase připomněl svých pět závazků z Bali. Neusilování o novou studenou válku a o změnu čínského systému, neposilování aliance proti Číně, nepodporování „nezávislosti Tchaj-wanu“ a nesměřování ke konfliktu s Čínou.
Prezident Si zopakoval, že v čínsko-amerických vztazích je tchajwanská otázka vždy tou nejdůležitější a nejcitlivější a Čína si váží pozitivních prohlášení USA z Bali. Americké nepodporování „nezávislosti Tchaj-wanu“ by ale měly potvrdit konkrétní činy, ukončení vyzbrojování Tchaj-wanu a podpora mírového znovusjednocení Číny, které je nevyhnutelné.
Biden znovu potvrdil, že Spojené státy dodržují politiku jedné Číny. Tady i v kontextu nedávné pekingské cesty Tomáše Pojara připomeňme myšlenku, kterou často čteme v českých médiích: „Čína si Tchaj-wan nárokuje jako jednu ze svých provincií, přestože po desetiletí funguje jako nezávislá demokracie“. Tu autoři vytrvale opakují přesto, že celý Západ a 180 zemí světa čínský nárok politikou „jedné Číny“ trvale uznávají. Tak proč tato zpochybňující poučka?
Si Ťin-pching dál poukázal na americkou kontrolu vývozu, přezkum investic a jednostranné sankce, poškozující legitimní zájmy Číny. Potlačování čínské vědy a technologií přece „bere čínskému lidu právo na rozvoj“!
Konstruktivní jednání v San Franciscu ale přesto čínsko-americké vztahy naladilo na velmi pozitivní tón. Oba prezidenti pověřili své týmy urychlenou realizací nových záměrů a se dohodli se na udržování pravidelného kontaktu.
Kontroverzní Bidenova odpověď z pozdější tiskovky o diktátorovi Si Ťin-pchingovi přinesla jen bouři ve sklenici vody: „Dobře, podívejte se, on je diktátor ve smyslu někoho, kdo řídí zemi, která je komunistická a s formou vlády zcela odlišné od té naší…“. To přece není nic závažného. Vše asi spláchlo jediné vyjádření čínského ministerstva zahraničí.
Změně přístupu americké vlády k Číně není určitě nakloněna celá americká politická scéna. Většinově má podporu spíše u demokratů. Naopak zejména republikánské pravé křídlo bývá zásadně proti kooperaci s Čínou a pro omezování čínského růstu. Potíž je v tom, že jejich aktivity dlouhodobě nefungují a Čínu daleko víc „omezují“ vnitřní faktory než údery „ochránců demokracie“ zvenčí. I v Americe vždy nakonec zvítězí národní ekonomické zájmy. V tom bychom se měli učit.
Vít Vojta, sinolog a vydavatel serveru Asiaskop.cz
Text vyšel také jako komentář pro deník Mladá fronta DNES (18.11.2023)
