Článek
Obchodní deficit, jak upozorňuje Trump, není v pořádku. Spojené státy každý rok nakupují v zahraničí více než vydělají prodejem svého zboží a služeb na světových trzích. Amerika si zkrátka žije nad poměry. Pomůžou cla omezit utrácení USA, nebo je problém jinde?
Trump oznámil nová aprílová cla ve snaze řešit problém obchodního deficitu USA. Spojené státy každý rok utrácejí v zahraničí více než si vydělají vývozem a hrozí tak problém s dlouhodobou udržitelností. Americký prezident proto doufá, že zavedením vysokých cel prodraží dovážené zboží, díky čemuž donutí Američany šetřit a sníží tak objem dovozu.
Docela riskantní řešení, že? Nová cla totiž povedou nejen k zamýšlenému omezení dovozu, ale s jistotou přinesou Trumpovým voličům i nepopulární inflaci. Vedle toho se dá očekávat propad amerického vývozu a ekonomiky v důsledku odvetných opatření.
Například Čína už mezi prvními slíbila odvetná cla ve výši 34 % na veškerý dovoz. Podobná opatření, kvůli kterým prodraží americké zboží všude na světě, oznamují i ostatní státy včetně Evropské unie.
Amerika se odmítá poučit z minulosti
Amerika má se zaváděním cel katastrofickou historickou zkušenost, ale bohužel se odmítá ze svých chyb poučit. Po propuknutí velké hospodářské krize v roce 1929 kongres schválil Smoot-Hawleyův zákon zvyšující hromadně cla, což ještě přililo olej do ohně a prohloubilo krizi. Novými cly se kongresu podařilo naštvat všechny obchodní partnery, kteří výrazně omezili nákupy od amerických firem už tak zasažených krizí. To vedlo k dramatickému propadu amerického vývozu do roku 1932 ze 7 na 2 miliardy dolarů.
Rozdíl vývodu a dovozu do USA v % HDP podle FRED.
Ani ostatním státům se tehdy krize nevyhnula a světový obchod se propadl v důsledku americké celní války o neuvěřitelných 66 %. Následoval krach Německa, druhá světová válka a tak dále.
Problém USA pramení z měnového systému
Když už se zabýváme historií, je dobré se podívat, v čem je ve skutečnosti zakopaný pes. Jak ukazují data Federální rezervní banky, problém obchodního deficitu začal už v 70. letech po zhroucení Brettonwoodského měnového systému.
V roce 1971 totiž zrušil prezident Nixon směnitelnost dolaru za zlato, čímž efektivně odstranil omezení tisku nových dolarů a limitaci nákupů v zahraničí na dluh. Jinými slovy odstranil ze systému vyrovnávací mechanismus. Amerika si od té doby žije nad poměry a kupuje více než vydělává, což předtím nešlo, protože by při nadměrných nákupech v zahraničí USA během pár let došlo zlato.
Americký dolar jako náhražka světové měny
Americký dolar v současném měnovém systému nahrazuje roli světové měny. Nastává proto nerovnovážná situace. Ekonomika USA sice tvořila v roce 2024 pouze 26,5 % výkonu světa, objem dolarů používaných v zahraničních rezervách ostatních států ale dosáhl 57,8 %.
Nějak to sice funguje, měny ostatních států se používají také, ale systém není v rovnováze. Čínská ekonomika naopak reprezentuje 16,6 % výkonu světa, ale její měna tvoří jen 2,2 % rezerv. Poptávka po dolarech je proto vyšší, než by měla být, což nadhodnocuje kurz a prodražuje americké zboží, které potom není lehké prodat.
Tento mechanismus je krásně vidět na modelu obchodní výměny USA a Číny, který sice nepokrývá celou realitu světa, ale krásně ilustruje jeho fungování. Čína vyveze zboží do USA, za které výměnou získá dolary. Část dolarů spotřebuje a nakoupí zboží od amerických firem. Druhou část ale neutratí a vymění za dolarové dluhopisy, které ponechá jako rezervu v centrální bance. Amerického zboží se prodá méně než toho čínského a tak vzniká obchodní deficit. Vyšší poptávka po dolarech zároveň vede k nadhodnocení kurzu a prodražuje americké zboží na světových trzích.
Světová měna místo amerického dolaru
Britský ekonom John Maynard Keynes navrhoval už na konci druhé světové války jiný systém založený na jedné světové měně. Centrální banky by jako rezervy používaly světovou měnu místo amerických dolarů, čímž by se USA zbavily problémů s příliš vysokou poptávkou po dolarech a nadhodnocením kurzu.
Návrh Keynese byl ale zamítnut americkou delegací, která preferovala využívání dolaru a zlata. Americké zboží je tak dlouhodobě předražené a systém v nerovnováze.
Udržitelnost obchodu s Čínou
Obchodní výměna mezi USA a Čínou, založená na vychýlených kurzech měny nicméně delší dobu vyhovovala oběma stranám. Čína si mohla ulehčit vývoz zboží nižším kurzem oproti dolaru a přebytky výroby nakoupila Amerika. USA na druhé straně těžily z laciného zboží a čínská centrální banka sloužila jako další zdroj financování dluhu.
Každý systém se ale jednou vrátí do rovnováhy. Dlouhodobá udržitelnost modelu obchodu s Čínou je proto velkou otázkou. USA může začít šetřit a méně utrácet za dovoz, což pomůže vyřešit Trumpův problém s obchodním deficitem. Zároveň s tím ale zmizí značná část světové poptávky a motor růstu, díky kterému dlouho rostla i čínská ekonomika.
Čína si bude muset pro svoji nadprodukci hledat nové zákazníky jinde v zahraničí, přidat peníze Číňanům a vytvořit dostatečnou domácí poptávku nebo výrobu omezit a čelit nezaměstnanosti. Totéž čeká i ostatní státy, až Trump omezí obchod a utrácení USA.
Jan Kohn Vesely, ekonom
