Článek
Od lednového nástupu Donalda Trumpa sleduje Peking mezinárodní scénu se skrytým napětím. Čínská státní média od té doby často poukazují na kontrast „nestabilního“ Washingtonu a „zodpovědné“ Číny. Klíčem k pochopení spodních proudů čínské zahraniční politiky je tak vedle analýzy vládních prohlášení i naslouchání tónu, který nasazují státní média.
Jedna z nejsledovanějších událostí po nástupu Trumpovy administrativy – bouřlivé setkání s prezidentem Zelenským – měla nebývalou sledovanost i v Číně. Státní agentura Sin-chua jej viděla jako „vzácně ostrou diplomatickou roztržku“, po níž Zelenskyj předčasně opustil Bílý dům. Dohoda o těžbě ukrajinských nerostů americkými „věřiteli“ spadla pod stůl a Trump a viceprezident Vance obvinili Zelenského z „nevděku“ a „neúcty vůči Americe“.
Čínský Mnichov
Zelenského bezvýchodný výraz připomněl čínským komentátorům stíny vlastní historie. Jako my máme v historické paměti Mnichov, měli Číňané svého Beneše v místokráli Li Chung-čangovi, který sjednal kapitulaci po porážce s Japonskem v roce 1895. Zazněl i trpký citát: „Slabé státy nemají diplomacii“ – protože nemají sílu do čehokoliv mluvit.
Čínská média nicméně vidí v incidentu další potvrzení oslabování americké globální hegemonie. Na sociálních sítích jen pršely komentáře o „americkém dnu hanby“ a o tom, jak „bez odpovědnosti Amerika nevyhnutelně upadá“. Pekingu diplomatické faux pas hlavního rivala přirozeně nevadilo, a tak ze sítí nemizely ani bizarní příspěvky.
Oficiální diplomatická reakce však byla tradičně zdrženlivá. Mluvčí ministerstva zahraničí jen uvedl, že Peking „bere tyto zprávy na vědomí“ a že bude nadále konstruktivně usilovat o politické řešení ukrajinské krize. Ostřejší byli čínští političtí pozorovatelé, označující incident za „nesmírně neobvyklý“ a za „šokující selhání amerického diplomatického protokolu“.
Peking zostřuje rétoriku
Trumpův návrat přinesl i očekávané obnovení obchodních válek z jeho minulého funkčního období. Koncem února Trump oznámil 25 % cla na veškerý dovoz z Evropské unie, což vyvolalo ostrou reakci evropských lídrů. Čínská média roztržku těchto tradičních spojenců pozorně sledovala a vypichovala „nepředvídatelnost“ americké zahraniční politiky.
Když Trump začátkem března zdvojnásobil cla na čínské zboží na 20 %, reagoval Peking protiopatřeními i ostřejší rétorikou než dřív. Mluvčí diplomacie Lin Ťien prohlásil, že „čínský národ se nenechá zastrašit ani šikanovat“ a znovu varoval, že pokud Washington „povede celní, obchodní nebo jakoukoli jinou válku“, Čína „bude bojovat až do konce“. Tvrdá slova potvrzují, že Peking má v boji o větší „soft power“ připravený i konfrontační scénář.
I přes Trumpovy hrozby Rusku už leckdo v Evropě nepochybuje o sbližování Kremlu s Washingtonem. Americké vztahy s Čínou se však nadále přiostřují.
Současné napětí tak Čínu vede k taktice vylepšování vlastní pozice zejména v Evropě. Lu Ša-je, zvláštní zmocněnec Číny pro evropské záležitosti a bývalý velvyslanec ve Francii označil americké jednání s Evropou za „otřesné“ a varoval, že mírové urovnání ukrajinské války nesmí diktovat pouze Washington a Moskva. Peking tím má znovu příležitost nabourat představu USA o vlastní globální hegemonii. Právě zde je asi styčný bod zahraniční politiky Číny a Ruska.
Paradoxní spojenec Evropy
Posílení čínsko-evropských vztahů je tak najednou nosným čínským programem, což může českého čtenáře naočkovaného protičínskou vakcínou překvapit. Právě agresivní Trumpova politika však Peking s Bruselem paradoxně přibližuje. Profesor Cchuej Chung-ťien z Evropského centra pekingské univerzity BFSU uvedl, že „pokud budou Ukrajina a Evropa nespokojené s tím, jak USA situaci řeší, objektivně to rozšíří prostor pro komunikaci, dialog a spolupráci mezi Čínou a Evropou“. Současně považuje kolísavé signály z Washingtonu za strategii „testování reakcí partnerů“, cílící k maximalizaci vlastního prospěchu.
Linii čínsko-evropského sbližování připustil i mluvčí čínského parlamentu Luo Čchin-ťien, když připomněl letošní 50. výročí navázání vztahů s Evropským společenstvím. Zopakoval obvyklou čínskou formulaci, že „mezi Čínou a EU neexistuje zásadní střet zájmů ani geopolitické soupeření“ a vyzval obě strany, aby se nenechaly „vykolejit momentálním děním“ ani si „nenechaly diktovat zvenčí“, ve zřejmé narážce na Trumpovy snahy o ovlivňování evropské politiky.
Připravenost na všechny scénáře
Zatímco čínská média trvají na neutralitě Pekingu v ukrajinské válce, připouští ekonomické a diplomatické sbližování s Ruskem. Peking odmítá západní sankce proti Moskvě. Vzájemný obchod obou zemí sice rekordně vzrostl, brzdí jej ale zejména platební sankce přes atlantický systém SWIFT.
Zaznívá názor, že Trumpův izolacionismus může oslabit angažmá USA v Evropě, což potenciálně uvolní ruce Rusku a zmenší tlak na Čínu v Asii. Současně však nevyzpytatelnost Washingtonu zvyšuje celkovou nestabilitu, a proto musí být Čína připravena na všechny scénáře.
Oficiálně Peking nadále deklaruje svou Dvanáctibodovou mírovou iniciativu (2023) a ochotu zapojit se do obnovy Ukrajiny po dosažení příměří. Tím Číňané nepochybně plánují oslovit zejména evropské publikum, unavené vleklým konfliktem.
Čína dává najevo i snahu posílit ekonomické vazby s Evropou, americkým tlakům navzdory. Obchod s Unií, největším čínským obchodním partnerem, je prezentován jako vzájemně výhodný a s oboustranným přínosem. Ladění vztahů s Evropou vynikne zejména v porovnání s Kanadou, které Čína otevřela další frontu celní války, navýšila desáté ekonomice světa cla na agroprodukty a vrátila tím Kanadě její podzimní cla na elektroauta, hliníkové a ocelové produkty.
V bezpečnostní oblasti je Čína celkově zatím spíš opatrná. Úvahy expertů o možném tvrdším vojenském postoji Pekingu v Jihočínském moři nebo kolem Tchaj-wanu, pokud se USA soustředí jinam, zatím nemají na čem stavět.
Vyčkávací strategie
Čínská státní média prezentují Trumpův návrat jako destabilizující lavírování. Peking kritizuje Washington za celní války a vměšování. Sám sebe má za „zodpovědnějšího aktéra“, který má blíž k získaní větší „soft power“ než lehkovážný Washington.
Vedle Trumpova tlaku je to i nekončící ekonomická krize, co nutí Čínu k posilování vazeb s Evropou a k trampotám spojeným s udržováním blízkosti k Rusku. Trumpovo oslabování jednoty celého Západu může ale nakonec pomoci Číně ve zlepšení její pozice v měnícím se globálním uspořádání.
Pro Evropu, včetně české kotliny, je zásadní pochopit, že optika čínských médií jen ukazuje, že o změnu světového řádu se hraje i mnohem dál na východ než v Moskvě. Evropa musí v novém světě hledat svou novou roli a možná i nové, trochu nečekané spojence. Zda čínská strategie sbližování s EU přinese kýžené výsledky, zůstává otevřené. Jisté však je, že Čína, Spojené státy a každá země při přepisování mezinárodního pořádku myslí především na své zájmy. A jaké zájmy jsou ty naše?
Vít Vojta, sinolog a právník
Článek vyšel jako komentář pro MF Dnes v sobotu 22. března 2025 a uveřejnili jsme ho také na našem webu Asiaskop.cz
