Poslední cesta řeky Klenice z Českého ráje do Mladé Boleslavi (a něco navíc)

Ahoj! Tak konečně jste zase přišli. Už jsem vás vyhlížela, jestli jdete od vlaku. Že jste tu noví a nevíte, kdo to na vás mluví? No přeci řeka Klenice. Ach jo, no tak mrkněte na začátek mé cesty.

A vy, kdo jste se mnou již šli, tak můžeme pokračovat. Koukám, že jste si botičky od toho bláta minule pěkně vypucovali. To jste ani nemuseli. Proč? No protože tady v Březně se vydáte k Jáchymskému rybníku. Dostanete se do Židněvsi a kousek od vás bude COOP, tak jestli nemáte sváču, můžete si tam skočit. Koleje už určitě vidíte a od nich se dostanete ke mně. Půjdete-li teď někdy, tak si ty botky zablátíte už tady, něco se tu kope, ale projít se dá. Vydejte se po mém pravém břehu. Ano, já vím, že tam není cesta. Ale jdete se mnou již potřetí, tak snad nečekáte, že vás budu šetřit! Nežbrblejte a pojďte. Za odměnu uvidíte kousek od sebe v polích velké bílé ptáky a můžete do komentáře napsat, co to je zač. Cože? Že je tam přítok? Ano, je. Tak snad když kousek od sebe vidíte koleje, tak vám dojde, že k nim máte jít a kolem nich ho přejdete ne. Bože, s vámi je práce. A ne, nejsem drzá. Hezky šlapejte a seberte si cestou klacík na seškrábání bláta z bot. Hned vedle v Kolomutech sejděte na silničku, tak ať jim tam neděláte bordel. Napojte se tam na žlutou turistickou značku a pokračujte do Řepova.

Teď vás za odměnu čeká příjemná cesta po Cyklistické trase Kolomuty. Máte tam spoustu laviček a informačních tabulí. Věděli jste například, jak Kolomuty přišly ke svému divnému názvu? Tam se to dozvíte. Ne, ne, já vám to nepovím. Musíte mít cestou nějaké překvapení.

V Řepově sejděte do parčíku k obecnímu úřadu a narazíte zde na Naučnou stezku Řepovem a okolím, a to na její 4. zastavení. Opět tam máte k dispozici hezké posezení. Tahle naučná stezka je mimo jiné zajímavá tím, že její první informační tabule je přímo v areálu hřbitova. Ne u něj, to bývá, ale přímo vevnitř. Pokračujte rovně, dojdete opět ke mně, přejdete most a vlevo uvidíte další informační tabuli. A tady jsem se fakt dobře bavila. Ta paní, co to za mě píše, se k tabuli nadšeně vrhla, četla, fotila - a mazala pak dál rovně. Jenže tudy ne. Koukám, za chvíli zase maže zpátky. Tak vy se prosím nedejte zmást, od cedule se vraťte na silničku a až po chvíli se po ní stočte ke hřbitovu.

Od hřbitova vás cesta sama vede dál, při přechodu po můstku na můj druhý břeh vás zastaví cedule, že se jedná o soukromý pozemek a vstup je na vlastní nebezpečí. Ale chodí tam všichni, jen hned za mostem prosím zahněte vlevo, nevlezte tam někomu do dvora. Napojíte se na žlutou a cyklo. A zase tu máte posezení. Teda jestli budete všude vysedávat, to daleko nedojdete. Já na vás už čekám, po žluté půjdete pěkně se mnou po vaší pravici. Nožky vám budou pohodlně šlapat loukou. Místy se žlutá vrací na cestu, ale jak uvidíte, cestičky kolem mě jsou až na začátek parku Štěpánka v Mladé Boleslavi.

Park si projděte, je moc hezký. Tady mají i veverky svoji naučnou stezku. Opravdu jsou tam hojně k vidění. A kdyby vám štěstí nepřálo, jednu určitě uvidíte (viz foto).

Paní autorka mi před vstupem do parku říkala, že se tam trochu bojí jít. Hodně se teď píše o špatné bezpečnostní situaci v Mladé Boleslavi. V ruce třímala pepřák a rozhlížela se za každým stromem. No já jsem se jí zase nasmála! Bylo to v pohodě. Nikde žádný podezřelý živel, rodinky s dětmi, běžci, procházející se lidé. Kdoví, jak to tu vypadá večer, to i já ve svém korytě pochrupuji, ale takhle v sobotu přes den se tam nic nedělo. Veverky hupsaly po stromě, ptáčci prozpěvovali, já na svých vlnkách pohupovala kačenky.

Až vyjdeme společně z parku, nezapomeňte se dobře dívat. Již brzy uvidíte čnít k nebi hrad. K němu směřujeme. Pod ním se napojíte na červenou a pokračujete po ní kolem továrních zdí a plotu. Na jejich konci je malé parkoviště před vchodem. Přejděte ho směrem k řece a uvidíte cestičku stáčející se doprava. Vydejte se po ní. Spousta vody vám probleskne vstříc. A tady to je. Můj soutok s Jizerou. Vlevo vidíte Jizeru, vpravo mě. Ne, nebuďte smutní, tohle není konec! Já jsem šťastná, potkávám se se svojí rodinou! Nadšeně se vítám s Jizerou, naše vody se proplétají, vlnka s vlnkou se objímají a společně se vydáváme na další cestu.

Doufám, že ty tři výlety, které jste společně se mnou prošli, vám ukázaly nejen krásnou krajinu, ale daly vám nahlédnout i do světa nás řek. Vždyť jsme si tak podobní – my řeky a vy lidé. Rodíme se jako malé děťátko pramínek, rosteme, sílíme, běžíme nadšeně sami krajinou, ale nakonec jsme rádi, když padneme do obětí své rodiny. Přijme nás další řeka.

Mějte se hezky, já už si chci jít povídat s Jizerou. Tak předávám slovo té paní, která mi propůjčila ruce, abych vám mohla o své cestě vyprávět, chce vám ještě něco prozradit. Mějte se krásně!

Děkuji Klenici, že se s vámi tak hezky rozloučila a předala mi slovo. Protože já vás vezmu ještě kousek dál a musím se vám s něčím svěřit. Jak už víte, Klenici tak úplně neopouštíme, i když my teď pokračujeme dál po červené značce již kolem Jizery. Dáme si ještě moc hezký čtyřkilometrový úsek po jejím pravém břehu do Krnska.

Jak jsem tak šla, Jizeru vedle sebe, stromy nad sebou, bláto pod nohama, rozhodla jsem se, že vám ještě něco povím. Právě tady, na břehu mé milované Jizery, jsem totiž prošla posledním z dvou tisíc kilometrů, které jsem našlapala hezky pěšky po březích nejrůznějších vodních toků. Nebudu lhát, že pokaždé to byla „cesta snů“. Někdy jsem toho měla plné zuby, i na slzičky zoufalství došlo, ale všechny ty cesty mi něco přinesly, něčím mě obohatily. A hlavně – naučily mě rozumět řekám. Proto jsem mohla i Klenici propůjčit své prsty na klávesnici. Slyšela jsem její hlas, jak mi šeptá, co vám mám psát.

V tom mlčenlivém tichu na březích nejrůznějších vodních toků jsem je začala vnímat, cítit, rozumět jim. Mé srdce se rozeběhlo v rytmu jejich vlnek. Byla to dlouhá cesta, ale stála za to. A já už se moc těším na další. Až se skloním k pramenu řeky, pohladím vodu, přivítám se s ní a vydám se po jejím toku do neznáma…

No a řekla jsem si, že když už jsem to tady na vás tak hezky vysypala, tak příští článek napíši o tom, jak to všechno začalo, co bylo potom a kam mě vody nesly.

Jestli si o tom budete chtít přečíst, budu ráda. Určitě tam najdete i další tipy na výlet.

Tak šťastnou plavbu. Pardon, vlastně cestu.

Tipy kam v Mladé Boleslavi

Hrad Mladá Boleslav: Kde ho najdete, již víte. Vystoupejte k němu nahoru od červené značky. Najdete v něm muzeum.

Staroměstské náměstí: Pokračujte od hradu dál po červené, dovede vás tam. Najdete zde možnost občerstvení. Pokud chcete jen něco malého, doporučuji kavárnu „Škoda nezajít“.

Vyhlídková věž staré radnice: Rovněž na náměstí. Bývá otevřená. Když se vám podaří jako mě stoupat nahoru zrovna ve chvíli, kdy bijí zvony, je to zážitek!

Kostel Nanebevzetí Panny Marie: Od vyhlídkové věže pokračujete po červené.

Výtah: Máte čas? Jděte dál po červené přes Komenského náměstí, kolem Muzea Výsadkáři 8280 a dojdete k výtahu. Skutečně. Z ulice Vodkova vás dolů sveze prosklený výtah, ze kterého máte krásný výhled mimo jiné na Jizeru. Jela jsem dvakrát, abych se mohla kochat.

Doprava na tuto etapu:

Ideální je tentokrát jet vlakem, abyste se nemuseli vracet. Ale pokud chcete autem, i to je řešitelné. Necháte ho v Březnu a zpět se dá vlakem vrátit. Pokud nechcete až z Krnska, protože pak musíte v Mladé Boleslavi přestupovat, skončete společně s Klenicí v Mladé Boleslavi. Projděte si tipy na výlet a vraťte se odtud. Můžete jak z hlavního nádraží, tak ze zastávky Mladá Boleslav město.

Já měla tentokrát trošku smůlu. Autobus, kterým jsem přijela do Boleslavi, měl zpoždění, vlakový spoj mi ujel. Bolt za 200 Kč do Března to vyřešil.

Zdroje:

Mapy.cz, Mladoboleslavský hrad - Muzeum Mladoboleslavska, Informační tabule NS Řepovem a okolím, Informační tabule Cyklistická trasa Kolomuty