Článek
Můj volný čas je omezený, výpravy kolem řek střídají cesty jiné, takže putování kolem jedné řeky se někdy může protáhnout. Tak tomu bylo i v případě Jizery, kde se o prodloužení doby, po kterou jsem kolem ní šla, postaral i úraz. Ten mi rozdělil cestu na dvě části, a tedy i má vyprávění o této řece budou dvě. Realisticky bych to první mohla nazvat jako „před úrazové“, ale kdo jste ode mě již něco četl, víte, že jsem stejně jako mé řeky nenapravitelná romantička. Takže na úraz kašlu a s láskou vzpomínám na část podzimní a zimní. Důvtipnější jedinci teď už určitě tuší, že následovat bude vyprávění jarní a letní.
smrky střeží klid vznikající říčky
Dost bylo dlouhého úvodu, pramen Jizery na vás čeká. A kde ho najdete? Samozřejmě v Jizerských horách. Skoro až v nebi. Nepřeháním. Kousek od jejího českého pramene je totiž Nebeský žebřík, po kterém můžete vystoupat až do oblak. Přesněji na vrchol Smrku, což je nejvyšší hora české části Jizerských hor. K pramenu po žebříku nemusíte, u rozcestníku na jeho začátku odbočíte po neznačené Vidlicové cestě doprava a po chvíli u něj budete. Pokud máte pocit, že jsem vás nějak nekoordinovaně zasadila doprostřed Jizerek a starejte se, tak ne. Na konci článku máte popisy ohledně dopravy a přístupnosti. Teď nerušte s praktickými údaji. Blíží se státní hranice, smrky se semkly kolem cesty a jejich dlouhé větve se po vás natahují, když kráčíte po zužující se pěšině. Najednou trošku povolují sevření. Slyšíte? Lehounké zurčení vody. Tiché, drobné. Svěží pramen k vám běží trávou a korýtkem vymletým v písku a kamení. Pohlaďte Jizeru. Její voda je chladná. Zařízne se vám do prstů. Nechte tam chvíli ruku ponořenou, vnímejte ten klid, ticho, vůni lesa a vody. Cítíte, jak se řeka rodí?
první setkání s Jizerou
Zavřete oči a představte si, jak s ní jdete dál. Sestupujete z Jizerských hor, prosmýknete se okrajem Krkonošského národního parku, zklidníte se společně v rovinách okolo Turnova a sluncem rozpálenou otevřenou krajinou půjdete až ke Káranému, kde se spojí s Labem a vy se s ní budete muset rozloučit. Těšíte se? Já tedy u každého pramenu. Dívám se na něj a přemýšlím, co mě na cestě kolem řeky čeká. Pokaždé je to jiné, i když jsem šla některou řeku dvakrát. Protože toto staré rčení je pravdivé: „Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.“
Během podzimu jsem od pramenu sešla do Horní Sytové. Ze začátku se Jizera nedá moc kopírovat, protože vede chráněnou krajinnou oblastí, NPR, rozprostírají se kolem ní rašeliniště. Doporučuji tedy trasu po červené turistické značce přes Pytlácké kameny, známou Jizerku a Bukovec. Koukejte si na něj vylézt! Za ním sejděte ke Karlovskému mostu pozdravit Jizeru, která se zde stéká s Jizerkou. Je to moc hezké místo. Dál už vám bude řeka krásně hučet pod svahem po vašem levém boku až do Kořenova, nebo můžete odbočit do Harrachova. Podle toho, jak budete potřebovat. Každopádně se tu Jizera otře o Krkonošský národní park a ideálně po modré klesáte stále dolů. Horské lesy se střídají se stráněmi, na kterých jsou poházené domky, pasou se kravičky. To si vždycky říkám, jaká je to krása. Ale představa, jak rvu někde z údolí nákup, mě vždy vyléčí z touhy se v takových místech usadit.
někdy se cesta hledá hůř
Cesta vás svede do Jablonce nad Jizerou. Až sem je naplánování trasy pohodička, dál se budete muset trošku zamyslet. Kolem řeky již turistické trasy moc nevedou, takže záleží na vás, jakou alternativu zvolíte. Po silnici, neznačenými cestami lesem, či zda trošku odejdete stranou od řeky. I o tom cesty kolem řek jsou. Nemůžete si jít jen tak hezky stále po turistické, ale musíte zapojit mozek při plánování a v terénu pak zdolávat nečekané překážky. Já v daném úseku vystřídala všechny varianty – silnici, terén, zacházky. Díky tomu jsem balancovala nad Jizerou, když jsem přelezla zábradlí u silnice, abych se nemotala autům. Opravdu nedoporučuji. U opuštěného domu v lese čelila strachu, kdo tam na mě vyběhne. Jinde zase objevila zříceninu hrádku ukrytou nad bujným tokem Jizery.
všude je krásně
Závěr podzimní cesty byl krásný. Na zastávku v Horní Sytové jsem dorazila s podvečerem. Slunce barvilo stromy do ruda. Na krajinu se snášela tma. A zima. Ten den měl jet už jen poslední vlak. Modlila jsem se, aby jel. Nebyla jsem vybavená na spaní a začalo pěkně přituhovat. I když by si člověk řekl, že tento popis vystihuje všechno možné nepohodlí, mně se onen večer strašně líbil a nemohu na něj zapomenout. To staré opuštěné nádražíčko mělo nějakou zvláštní atmosféru. Choulila jsem se na lavičce omotaná alumatkou, snažila se nezmrznout. A bylo mi krásně.
nádražíčko mělo krásnou atmosféru
Protože vlak nakonec přijel, neumrzla jsem tam a můžete se se mnou vydat na zimní část cesty. Pokud si říkáte, že mi ten podzimní kousek cesty nějak dlouho trval, tak vám dám dobrou radu. Nechoďte tento úsek na podzim, nebo dopadnete jako já. Kolem cesty bylo plno hub, a to se prostě nedá! Houbaři mě jistě chápou.
Ale dost bylo podzimu, zima je tu a my během ní zdoláme Semily, úžasnou Riegrovu stezku s ledopády a držkopády, Železný Brod, romantickou Malou Skálu, Turnov, Mnichovo Hradiště, Mladou Boleslav a já se zvládnu zmrzačit. No, pane jo. A jak to mám nacpat do jednoho článku?
Jste připraveni? Pořádné boty, šála, čepice, termoska, svačina. Máme? Dobře, jdeme. Z Horní Sytové do Semil je úsek, který si nikdo moc nepřeje. Zhruba patnáct kilometrů po silnici. Sice krásně kopíruje řeku, ale na chůzi je to otrava. Po část cesty tedy nemusíte přímo po hlavní, dá se odbočit na vedlejší cesty, pohledy na řeku vám náladu také zlepší. A hlavně se máte na co těšit! U Semil na vás čeká přímo boží úsek. Riegrova stezka. Znáte? Nádhera! Do Spálova měří necelých 6 kilometrů, ale určitě vás nadchne. Na jejím začátku si můžete v posezení odpočinout a posilnit se. Pak už na vás čeká lávka ve skále nad řekou. Pod vámi se zrcadlí hladina, a obzvlášť pokud budete mít klid a na protější via ferratě nikdo nebude, je to nádherný zážitek. V zimě tu klid byl. Sníh pokrýval lávku i okolní krajinu. Jen ticho snoubící se se zpěvem Jizery a stromy sklánějící nade mnou své zasněžené hlavy.
galerie na řekou Jizerou
Čeká vás trochu výstup, ale za odměnu máte nahoře pěšorest. V zimě můžete vidět skalní stěnu pokrytou ledopádem, projdete i skalním tunelem. Ve Spálově jste na to šup. Je zde hotel s restaurací, když budete mít štěstí, bude otevřený. Byla jsem zde několikrát a bylo to jak kdy. Otevřeno, zavřeno, otevřeno, zavřeno. Až budete u Spálova přecházet most, nezapomeňte se na něm zastavit. Do Jizery zde přitéká Kamennice. Také nádherná řeka. Ale jako vždy – to je jiný příběh. Vy pokračujete do Železného Brodu, kde se můžete napojit na nově vybudovanou cyklostezku a po levém břehu Jizery dojdete až na Malou Skálu.
okolí nové cyklostezky z Železného Brodu
Společně s Naučnou stezkou Průlom Jizery u Rakous pokračujete do Dolánek u Turnova. https://medium.seznam.cz/clanek/atino-putovani-ns-prulom-jizery-u-rakous-cesta-udolim-reky-z-male-skaly-do-turnova-110175. Pokud bude otevřený Dlaskův statek a Dům přírody, doporučuji je navštívit. Dále pod zámkem Hrubým Rohozcem, který se nad vámi bude krásně tyčit na skále, dojdete do Turnova. Jestli tu nepotřebujete přespat, nebo nechcete Turnov využít jako svůj dopravní uzel, nemusíte do centra vůbec zacházet, pokračujte dál kolem řeky. Pohlídejte si trasu. Aktuálně v místě probíhá výstavba cyklotrasy Greenway Jizera, zatím je uváděno do 31. 10. 2025. Poblíž těchto míst je přes řeku veden produktovod. Kdysi jsem tu šla a běžně se používal jako lávka přes řeku, teď je to myslím již zakázané. Pro mě to tedy byla taková malá stezka odvahy, když jsem po oblouku přecházela nad řekou. Brrr.
dnes tudy již zřejmě nepřejdete
Za rybníky Písečáky, kde bývá často otevřené občerstvení, Jizera podteče pod D10. Takže vy musíte také na druhou stranu. Samozřejmě nebudete přebíhat dálnici. Od Písečáků vás cestička kolem Jizery dovede do Svijan a tam dálnici bezpečně podejdete. Co je ve Svijanech? Pivaři vědí. Pivovar. Ale také naučná stezka. Další je hned vedle. Naučná stezka Bažantnice u Loukova. Stojí za návštěvu.
Stejně jako se vám vyplatí si v nedaleké Březině nad Jizerou odskočit k rybníku Žabakoru.
za Bakovem jsem slyšela na zamrzlé řece praskat led
Cesta do Bakova nad Jizerou přes Mnichovo Hradiště je bezproblémová, můžete si vybírat, po kterém břehu chcete jít. Tady se správný plánovač skutečně vyřádí. Zříceniny hradů Zvířetice, Michalovce, skleněný venkovní výtah v Mladé Boleslavi včetně dalších krás tohoto města, zámek Stránov, krásné trasy po obou březích řeky. Kdo to má do plánu vše nacpat! Už víte, proč nemám řeku oběhnutou za chvíli? Tolik krás je kolem k vidění! Pokud chcete snadné plánování z Bakova až do Krnska, kde naše zimní etapa končí, můžete jít stále po červené.
jindy se zase do mrazivé krásy odělo okolí a řeka zůstala bez ledu
Já ráda poznávám vše kolem řeky, a tudíž cestou odbočuji. Jedna taková odbočka se mi při posledním výletu této zimní etapy trošku vymstila. Zima už končila, cesty vysychaly, sluníčko svítilo, nebe bylo modré a vzduch tak nádherně voněl jarem. Odbočila jsem od Jizery, procházela se krásnou krajinou v okolí a po silničce mezi poli nakonec mířila na nádraží do Chotětova. Jdu si, kochám se, blaženě se usmívám a těším se na nadcházející jarní výlety. A šup. Ležím. Ano, klasika. Levou nohou jsem šlápla na okraj silničky, který byl dost zvýšený, a kotník to nedal. Honem jsem z batohu vytáhla obinadlo, kotník stáhla a rychle zpět do boty, dokud se do ní dostanu. Musím tedy říct, že jsem byla mile překvapená. Zastavilo u mě auto a paní se ptala, zda nepotřebuji pomoc. Já hrdinka ne. Zbývající asi čtyři kilometry jsem na nádraží dopajdala a nadávala si, jaká jsem kráva. V Jizerkách ani v Podkrkonoší se nepřizabiju, ač se mi kameny samy cpaly pod nohy. Dobu jdu po ledu a sněhu. Nespadnu. Je sucho, krásně. Já se přizabiju. Chápete to? Já byla tak… Slušně řečeno naštvaná. Byl z toho parádně vymknutý kotník. Protože na levé noze to nebylo poprvé, tak měl chudák dost. A mně nezbylo, než si dát na chvíli pauzu a k Jizeře vyrazit zase až za krásných jarních dnů.
Vy si teď také dejte pauzu. Pokud budete chtít, za pár dní můžete s Jizerou a mojí maličkostí pokračovat v cestě. Nebo než já usmolím další vyprávění, vy můžete skutečně vyrazit k pramenu Jizery. Vždyť je jaro, vzduch voní, stromy si šeptají a Jizera už po vás natahuje své mokré drápky. Dejte si pozor! Jak vás jednou chytne, už vás nepustí…
u Krnska se ještě Jizera choulila v náručí končící zimy
Nástupní místo pro cestu k pramenu Jizery:
Vlakem: Od zastávky v Hejnicích nebo v Novém Městě pod Smrkem. Nevyberete si, vždy si hezky zastoupáte.
Autem: Smědava – parkoviště. Sice maximálně pohodlné, ale má to tu nevýhodu, že se musíte do toho bodu zase vrátit. Ale v sezoně na Smědavu zajíždí i autobusy. Ze Smědavy k pramenu je to pohodička. Po zelené na Předěl, po červené k rozc. Nebeský žebřík a doprava po Vidlicové cestě.
Vlakové spojení na trase:
Většina cesty se dá bez problému napárovat na vlakovou dopravu. Trať, vyjma kratších úseků (hřebeny Jizerských hor, Stará Sytová – Semily), kopíruje poměrně v blízkosti cestu řeky.
Na startu jsou to tratě z Frýdlantu v Čechách směr Bílý Potok nebo Jindřichovice pod Smrkem.
Po sejití z Jizerek ke Kořenovu využijete trať z Harrachova do Tanvaldu.
V Rokytnici nad Jizerou začíná železnice a na naší trase vás povede až do Horní Sytové.
Ze Semil už je to pohodička, trať vede poblíž řeky přes Spálov, Turnov, Mnichovo Hradiště, Mladou Boleslav.
Za Mladou Boleslaví až do Brandýsa nad Labem se vlak trošku odklání, ale není to nic dramatického, stále se dá na zastávku dojít.
Zdroje:
Mapy.cz
Vlastní archiv
