Článek
Jsem poměrně konzervativní člověk. Když se mi nějaký výrobek osvědčí, zůstávám mu věrná. Kupříkladu mám ráda jeden typ nákupní tašky. Česká firma, která tašky dovážela ze Španělska, bohužel zanikla během pandemie Covidu-19. Obrátila jsem se mailem na e-shop, se kterým majitelka bývalého obchodu spolupracovala. Předali jí můj požadavek a ona mi vyšla vstříc. Nějaké zásoby zboží jí zbyly a zatím jednu z tašek (stojím o víc) mi pošle poštou.
Takto ze široka uvádím následující povídání jen proto, abych zdůvodnila, proč jsem vstoupila do kontaktu s Českou poštou. Tentokrát jsem si nemohla vybrat jiného dopravce. Dost na tom, že paní byla ochotná osobně dojít na poštu a zboží mi za cenu velmi příznivou poslat.
Konkrétní nabídka od majitelky zboží přišla ve středu. Obratem jsem reagovala mailem, že mi cena a barva tašky vyhovuje. V pátek mi přišla SMS od České pošty (dále ČP), že zásilku daného čísla přebrala a že předpokládané doručení (v pondělí) mi ještě upřesní. V sobotu mi přišel mail od majitelky zboží, že v pátek balíček odeslala.
Celé pondělí jsem setrvala doma v dychtivém očekávání, že se ozve doručovatel ČP s kýženým balíčkem. Odpoledne, asi v 16:20, mi Česká pošta zaslala SMS, že daný balíček ještě týž den bude doručovat. Byl uveden kód pro převzetí a telefonní kontakt na řidiče. Ovšem ani rámcové upřesnění času doručení uvedeno nebylo. Z pracovního dne již stejně mnoho času nezbývalo. Vzhledem k tomu, že bych bývala šla ještě ráda nakoupit a stále se nic nedělo, zavolala jsem asi v 17:20 na číslo uvedené v SMS jako kontakt na řidiče. Ozvala se mi pracovnice balíkovny! O stavu doručování balíčku neměla ani ponětí. Takže jsem jí jen doporučila, ať iniciuje opravu čísla mobilu v (údajně automaticky zasílaných) SMSkách, kterými jsou klienti ČP jen uváděni v omyl.
Téměř vzápětí mi přišla od ČP další SMS, že „balíček se nepodařilo doručit“ a že je uložen na místní poště … A jako perlička informace, že opakované doručení si mohu objednat na webových stránkách PoštaOnline.
Poněkud rozladěně jsem si sdělení interpretovala jako výtku, že jsem nebyla k zastižení (opak byl pravdou!) a představovala jsem si, že mi možná zatelefonovali, ale nedovolali se, neb jsem měla právě hovor, a o vlastní doručení se ani nepokusili. Už jsem si v duchu formulovala sžíravou kritiku, že mají především doručovat, ne telefonovat, a že zvonky u vchodu do paneláku i do bytu jsou v perfektní kondici.
Vydala jsem se tedy autem na poštu. Nový pracovník na přepážce (nové lidi máme na přepážkách naší pošty snad měsíc co měsíc) odmítl informaci o čísle balíčku. Prý úplně stačí jen kód pro převzetí. Měla jsem ho s sebou napsaný na papírku, takže jsem mu ho předala. Po chvíli mi balíček přiměřené velikosti přinesl.
V tu chvíli jsem neodolala příležitosti postěžovat si a ventilovala jsem skutečnost, že v ceně poštovného byla i doprava na adresu, ne na poštu, a že jsem po celý den byla doma v bytě a v domě se spolehlivě fungujícími zvonky. Pokud se balíček „nepodařilo doručit“, pak jen vinou ČP.
Pracovník ČP mne konsternoval sdělením, že přece nikdo neříká, že balíček se „nepodařilo doručit“ z mojí viny. Řidič to prostě do konce své pracovní doby nestihl! Na to nebylo co říct. Teprve doma mne napadla správná odpověď: Nechť tedy laskavě ČP v SMSkách uvádí, ne že „se nepodařilo balíček doručit“, ale že „se ČESKÉ POŠTĚ BOHUŽEL Z KAPACITNÍCH DŮVODŮ nepodařilo balíček doručit“.
Když jsem dávala balíček do tašky, všimla jsem si, že patří někomu jinému a samozřejmě není od dotyčné paní. Vrátila jsem se na přepážku. Pracovník ČP ani neučinil pokus se omluvit. Zdálo se mi však, že jakoby sám pro sebe tiše zaúpěl. Vzápětí přinesl správný balíček.
