Článek
Víte, jak to chodí. Člověk celý týden poctivě pracuje, šetří každou korunu a pak přijde víkend a s ním i letáky supermarketů plné lákavých slev. A já, přiznám se bez mučení, jsem na slevy jako vosa na med. Zvlášť když se jedná o maso. Kvalitní kousek hovězího nebo vepřového se u nás doma nikdy dlouho neohřeje a když je navíc v akci, moje lovecké instinkty se probouzí naplno.
Tentokrát to bylo neodolatelné. V letáku křičela tučným písmem sleva na hovězí zadní. Krásně mramorované kousky, ideální na nedělní pečeni. Cena? O třicet procent nižší než obvykle! V tu chvíli jsem viděla jen ty šťavnaté plátky na talíři, vůni rozmarýnu a česneku linoucí se z trouby a spokojené tváře mé rodiny. Cena v tu chvíli přestala existovat. Byla jsem v módu „musím to mít“.
V sobotu ráno jsem se vyzbrojila nákupní taškou a odhodláním ulovit co nejlepší kousky. V supermarketu už to vřelo. Lidé s košíky kroužili kolem chladicích boxů jako supi nad mršinou. V oddělení masa panoval čilý ruch. Každý chtěl urvat ten nejlepší kousek z akce.
Naštěstí jsem byla pohotová a brzy jsem v košíku hrdě nesla několik balíčků hovězího, které vypadaly přesně jako z reklamy. K tomu jsem přihodila i pár vepřových kotlet, které také lákaly slevou, a pro jistotu ještě kuřecí stehna – nikdy nevíte, na co bude chuť. Můj košík začínal slušně nabývat na objemu a já jsem si v duchu gratulovala k výhodnému nákupu.
Jenže pak se to stalo. Jak jsem tak procházela dál, zahlédla jsem další akci. Tentokrát na čerstvé ryby. Losos, můj oblíbený! A cena? Opět neodolatelná. No, uznejte sami, když už jsem tam byla… Pár krásných filetů lososa přistálo v košíku k masu.
A pak jsem si vzpomněla, že manžel už dlouho touží po jehněčím. A světe div se, i jehněčí kýta byla v akci! Takže i ta putovala do košíku. Už jsem pomalu začínala mít pocit, že vedu malou řeznictví na kolečkách, ale ty slevy! Jak jim mám odolat?
V košíku se mi tak nakupilo hovězí, vepřové, kuřecí, losos a jehněčí. Pestrá masová směska, která by uspokojila i početnou rodinu na týden dopředu. A já jsem si stále v duchu opakovala, jak jsem výhodně nakoupila. Vždyť všechno bylo přece v akci!
Když jsem konečně dorazila k pokladně, už jsem se těšila, jak doma spočítám, kolik jsem ušetřila. Paní pokladní s úsměvem načítala jednu položku za druhou. Píp… píp… píp… čísla na displeji naskakovala s alarmující rychlostí. Začínala jsem mít zvláštní pocit v žaludku, takový ten, když tušíte, že něco není úplně v pořádku.
Když paní pokladní konečně doťukala poslední položku a s úsměvem mi oznámila finální částku, málem jsem omdlela. Ta suma se mi zdála naprosto absurdní. Tolik peněz za maso? Vždyť všechno bylo v akci!
Vytáhla jsem platební kartu a s těžkým srdcem zaplatila. Při pohledu na účtenku jsem si uvědomila krutou realitu. Moje „výhodná“ nákupní horečka mě stála polovinu mé výplaty. Půlku! A to jsem si přitom ani nekoupila nic jiného, žádné zbytečnosti. Jenom maso. Samé akční zboží.
Cestou domů jsem se cítila jako ostřílený lovec, který sice ulovil spoustu kořisti, ale zaplatil za ni cenu, která ho téměř zruinovala. Můj košík s masem sice vypadal impozantně, ale při pomyšlení na prázdnou peněženku mi radost rychle vyprchala.
Začala jsem si v hlavě přehrávat celý nákupní proces. Kde se stala chyba? Kdy se z výhodného nákupu stala finanční katastrofa? Asi to bylo tím, že jsem viděla jen tu slevu a neuvědomila si, kolik toho vlastně kupuji. Jedna akce k druhé, a najednou byl košík plný a peněženka prázdná.
Doma jsem opatrně vyložila maso z tašky. Manžel se na tu hromadu díval s mírným úžasem. „To je hostina,“ poznamenal.
„Ano,“ odpověděla jsem kysele, „hostina za půl výplaty.“
Poučila jsem se. Moje lovecké výpravy za slevami na maso už nebudou tak bezhlavé. Příště si s sebou vezmu kalkulačku a budu si pečlivě hlídat, kolik toho vlastně kupuji. Protože jak se ukázalo, i akční zboží může pěkně provětrat peněženku, když se člověk nechá unést vidinou výhodné ceny.
A co bude s tím hromadou masa? No, minimálně na měsíc máme o večeře postaráno. A možná i na obědy. A možná i na snídaně, kdybychom se hodně snažili. Takže alespoň v tomhle ohledu to byl „výhodný“ nákup. I když moje peněženka si o tom myslí své.
Příště, až uvidím lákavou slevu na maso, dvakrát si rozmyslím, než se vrhnu do nákupního šílenství. Protože někdy se i ta nejlepší akce může pěkně prodražit. A já už nechci znovu zažít ten pocit, kdy jsem v obchodě nechala půlku výplaty a ani jsem si toho nevšimla. Ten pocit je totiž mnohem horší než prázdná lednice. Je to pocit, že jsem se nechala zlákat vidinou slevy a přitom jsem zaplatila mnohem víc, než jsem původně zamýšlela. A to už se mi snad nikdy nestane. Snad.
